Rozhovor

90 minut mě tenhle Rozhovor nudí a já koukám na Harry Caula, který neumí lásku rozdávat ani přijímat. Takhle odosobnělou a osamělou postavu jsem ve filmu snad nikdy neviděl. Pak přichází hotelová scéna a já si říkal "Teď to začne" a zase nic. Jenže film skončí, ani se mě nějak extra nelíbil a já mám chuť si jej pustit ještě jednou, což také činím. Jak jsi tohle Francisi Forde dokázal? Nechápu. 70% (03.11.2014)

Televize odlákala z kin tradiční rodinné publikum a studia hledala cesty, co dělat jinak. Zároveň se objevila autorská generace chlapíků, která zaútočila na zkostnatělý Hollywood. Jedním z nich byl i Francis Ford Coppola, jehož hlavní hrdina nahraje za velmi obtížných podmínek rozhovor s mizernou kvalitou zvuku. Obsah ho nezajímá, chtěl jej vlivný klient. Mravenčí prací z útržků dialogu zamilované dvojice složí zajímavý příběh, u kterého se postupně mění v angažovaného aktéra. Gene Hackman hraje unaveného odborníka na odposlechy skvěle, pečlivě ladí své aparatury, zatímco v reálu kulminuje nechvalně proslulá kauza Watergate. Coppola je precizní, nikam nespěchá, což na druhou stranu nesedne každému. Stejně jako jistá monotónnost. Soustředěný (a nadčasový) portrét dané doby. (20.07.2024)

3,5 Jeden z těch sedmdesátkových thrillerů, které jsou sice kvalitní, nenudí, mají dobrou pointu, ale působí na mě strašně divně ... i když se nenudím, tak mě úplně nedokážou vtáhnout, nedokážu si vytvořit vztah k postavám a pořádně ani nevím, jak je ohodnotit nebo jestli si ho někdy budu chtít pustit znovu. Takže objektivně dobrý film, ale ... (28.05.2016)

Coppola se rozhodl spáchat atentát na všechny diváky, kteří disponují alespoň náznakem vkusu. Dlouho jsem nebyl svědkem něčeho tak nudného. Nefalšovaný dvouhodinový pokus o naprosté znudění diváků. Opravdu něco odporného. Gene Hackman dostal honorář naprosto zadarmo, neboť byla jeho role napsaná tak, že se od něj herectví ani nevyžadovalo. Vše, co k tomuto všemi oslavovanému výkonu postačovalo bylo tvářit se nezúčastněně a působit jako osamělá bytost bez života. Nechci se chlubit, ale tohle bych dokázal zahrát taky. Děj mi přišel neskutečně fádní. Divák 120 minut neustále dokola poslouchá jeden z nejdebilnějších dialogů, jaký se kdy ve světě filmu objevil. Pokud jste byli většinu stopáže v naivním očekávání, že se snad něco zajímavého začne dít, tak vyzkoušejte jiný film. Zde máte co do činění pouze s prach bídnou studií osamělosti. (04.07.2018)

Film o muži (jde svého druhu o psychologickou studii), který rád odposlouchává jiné, ale vadí mu, když někdo odposlouchává jeho samotného. Také originální úhel pohledu na téma ztráty soukromí. Osobně mne ale Coppolův snímek dostal tak zpola, až k závěru, drobnohled Velkého bratra mi mnohem více sedl v akčněji pojatém Nepříteli státu, kde přijal Gene Hackman o čtvrtstoletí později velmi podobnou roli (některé zdroje dokonce označují Nepřítele státu za nepřímé pokračování Coppolova filmu). A jen mimochodem - je zajímavé sledovat aluze napříč něčím zajímavými díly světového umění. Tak kupříkladu jaký filmový thriller má rád mistr severské detektivky Jo Nesbø? Přímých odkazů lze v jeho detektivkách najít několik, třeba v krimirománech Pentagram a Sněhulák opakovaně zmiňuje tenhle dávný snímek Francise Forda Coppoly... Souvislostí (včetně shodného křestního jména hlavních hrdinů samozřejmě) by se mezi oběma díly jistě našlo víc, třeba fascinace hudbou, to, že jak volná série s Harry Holem, tak Coppolův film má v hlavní roli solitéra a taky workoholika, který byl doslova sežrán vlastní prací atd. (09.04.2014)