Šňup

V niekoľkých chvíľach má afektovaný ŠŇUP niečo do seba ("Kuchár" prednášajúci o šušule), ale väčšinou budete vyhodení zo sedla útokmi na nervy (precitlivelé vnímanie zvukových detailov) a dobrý vkus (záchod) lezúcimi drobnosťami. Výsledok je o čosi lepší, ako KEN PARK, pričom situáciu v poslednej chvíli zachraňuje aspoň totálne odviazaný Peter Stormare ako zdrogovaný fízel z proti-drogového, homosexuál Eric Roberts a skutočná (!) protéza Mickeyho Rourkea, ale zlatý SALTON SEA (80%). (26.04.2005)

Pohled na svět očima a náladama šňupů a šňupek. Spíš než k Rekviemu za sen ,mi to přišlo náladou a permanentním raušem blíž k Strachu a hnusu v Las Vegas.(bacha SPOILER!!- scéna ,kdy Pavouk histericky nasratý poskakuje v té své haluzně nahý ,jen genitálie narvaný do ponožky a v ruce opravdu velkou zbraň ,mě málem zlomila!) No a Mickey Rourke, když narazí na dobrýho režiséra a má co hrát,mě už dlouho přesvědčuje,že je jak víno.Dlouhozrající ,již dávno vybouřenou,kvalitní archiválií. (20.05.2009)

"It looks like a perfectly healthy green dog." - Pro tenhle film spolu s Blow mám prostě slabost. Oba jsem viděla snad 10x a stejně věřím, že to nebylo naposled... Perfektní Mickey Rourke (i když Spun se prý řadí k jeho horším rolím), jehož řeč z sexshopu je jedním z nejlepších okamžiků filmu, a Brittany Murphy - těm ty role sedly jako vyšité. (21.09.2011)

Štylisticky veľmi podobné Aronofskemu Requiem za sen, akurát nie tak vážne. Šňup ide skôr o pobavenie tarantinovej generácie drsným a dekadentným humorom. Počiatočná samoúčelnosť vizuálnych kúziel sa postupne vytratí a film začne čerpať predovšetkým z hercov, ktorí sú napokon jeho hlavnou atrakciou. John Leguizamo, Mena Suvari a Peter Stormare sú OK; ale Jason Schwartzman, Brittany Murphy a Mickey Rourke sú VÝBORNÍ. Dovolím si tvrdiť že jedny z ich najlepších rolí. Mimochodom, Rourke tu hrá karavanového fandu do wrestlingu... (14.03.2009)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)