Dracula

Pro mě jedinná odpovídající verze Draculy prodle Brama. Mírně umělecké pojetí a krev vyměněná spíše za napětí. Gary Oldman je neskutečný a roztomilý Keanu se neskutečně hodí na Johnatana. Van Helsing svou šíleností přidává filmu na rozměru a představitelka Miny není vůbec nepříjemná. Celý dojem zakončuje ještě nanejvýš vhodný výběr herců pro muže, kteří se rozhodnou pomoci Van Helsingovi v boji proti Draculovi. (31.10.2008)

Znásilnění předlohy. Z přemýšlivého Arthura je úchylný podivín, ze živelné Lucy pomalu nadržená děvka, ze ctnostné Miny je nevěrná puberťačka a chladně racionální Drákula se chová jako nebezpečný maniak již od prvních minut (scéna, kdy tasí meč na krk Jonathana je přinejmenším divná). Van Helsing v knize budí respekt a úctu, ve filmu vypadá jako posedlý starý blázen a naprosto postrádá nonšalantní nádech své předlohy (těží pouze ze samotného Hopkinse). Tyto podivné postavy, které mi moc neseděly již před přečtením knihy (takové malé muzeum kuriozit), jsou tedy pouhou exhibicí samotného filmového díla a nikoli knižní předlohy. Často jsou ve filmu hrátky se stínem, který však v předloze Drákula nehází a též se zapomnělo (až na závěr) na hostii, jednu z nejdůležitějších částí protiupířího arzenálu. Děj se často odklání od předlohy (úvod, uvěznění Jonathana) a v některých momentech jsem nabyl dojmu, že snad sleduji úplně jiný příběh. Především "románek" Miny a Drákuly je trpkým poupravením děje. Fakt, že jde o pouhý výplod samotného filmu, by zas tolik nevadilo, ale tyto scény značně podkopávají jednu ze základních myšlenek knihy a sice absolutní věrnost tomu, koho milujeme (tento klíčový prvek knihy je vůbec ve filmu celkem často opomíjen a díky tomu není tak úplně jasné, proč některé postavy jednají jak jednají). To, kde se film a kniha rozcházejí, by vydalo na esej o několika stránkách a z některých zdejších komentářů jsem nabyl dojmu, že řada lidí, kteří zde hodnotí jako "věrné předloze", buď nikdy předlohu nečetli a nebo si z ní už naprosto nic nepamatují. Ale abych nekřivdil, několik scén je úchvatným převedením knihy, je jich však pomálu. Ve výsledku je každopádně Drákula F. F. Coppoly "pouhým" solidním gotickým hororem a především pak těžce nezvládnutou adaptací, u které by možná i šlo akceptovat změny v ději, kdyby ovšem v úvodu filmu nebylo hrdě proneseno Bram Stoker's Dracula... (10.07.2005)

Přehnaně stylizované kulisy mají šmrnc a dodávají filmu působivou atmosféru. Gary Oldman snad nemůže zklamat, jeho rozpolcený Dracula vzbuzuje hrůzu i lítost a navíc umí rajcovně olizovat nože :o)) Myslím že filmu jenom prospělo uchopení draculovské legendy jiným směrem, tj. udělat z Draculy tvora, který je krvelačným tvorem a zároveň milující osobou. Bohužel tento Coppolův přístup má pramálo společně s knižní předlohou. (13.06.2002)

Zase jednou se shodnu se svým oblíbeným uživatelem flankerem.27 - je to k uzoufání přestylizované a forma drtivě vítězí nad obsahem. To by ale tak nevadilo, protože znám dva podobné snímky, a to Ospalou díru a Společenství vlků, kde mi stejně studiový styl vyhovuje a oba filmy mi dobře sednou. Jenže Coppola nevypráví s tak ironickým nadhledem jako Burton a chybí mu i Jordanova poetika. V tom filmu je mnohem méně života než v průměrném upírovi. Připomíná to muzeum voskových figurín a je to bezemoční. Představitelé mužských postav jsou s výjimkou Hopkinse, který ale - jak trefně flanker.27 napsal - s tímhle projevem patří spíš do Drákulovin, a s výjimkou přehrávajícího Garyho Oldmana naprosto zapomenutelní, nevýrazní, a to včetně hvězdného Keenu Reevese. Winona Ryder sice typově odpovídá křehké viktoriánské krásce, ale u téhle herečky oceňuju mnohem víc role, kterými jde proti svému hereckému typu, jako je třeba postava drsné taxikářky v Noci na Zemi. Je jen málo námětů, které jsou tak provařené jako upírské příběhy, a snad žádná kniha neměla tolik zfilmovaných verzí jako Stokerův Drákula, takže si netroufám říct, kam do stupnice drákulovských filmů tenhle kousek zařadit, ale atmoférou a emočním dopadem se mi určitě víc líbila flankerem.27 doporučovaná verze režiséra Badhama z roku 1979, které jsem nadělil pouhé 3*, takže v tomhle případě musím jít ještě níž, i když co se výpravy a výtvarného provedení týče, má určitě Coppolova verze co nabídnout. Jenže ta romantika, kterou nabízí, mi přijde tak nějak otravná a pokleslá a jako horor to tedy nefunguje vůbec... Celkový dojem: 45 %. (09.09.2012)

Coppolovi vyšel Dracula jen napůl, což v jeho případě znamená jasnou prohru. Dokázal vytvořit fascinující atmosféru všude, kam se jen kamera vrtne a pro diváka není problém se po pěti minutách v Transylvánii cítit jako v mrazivém lese. Nohy mu ale podtrhává pokus o živočišné pojetí příběhu, kde se v emotivních scénách přehnaně vzdychá a přechází tak do nepochopitelné perverznosti. Poutavý příběh tragické lásky pak získává povážlivé trhliny i kvůli tomu, že z herců se docela těžko dostávají emoce. Velmi překvapivě to platí hlavně o Keanu Reevesovi, jehož Jonathan je i přes pohnutý osud jen prázdnou, smutně hledící figurkou. Vedle solidního cynika Hopkinse a famózního Draculy Oldmana je tak královnou večera Winona Ryder. Mina je v jejím podání dokonale zbožňováníhodná bytost trhaná vedví cudnou láskou k Jonathanovi a zběsilou lačností po pánovi temnot. Ještě jeden problém Coppola příliš nezvládl a to triky. Jelikož se vehementně pokoušel vyhýbat CGI, měl si veškeré miniatury a posuvy obrazu pohlídat trochu lépe. Takhle totiž některé záběry vysloveně ruší. Dracula v důsledku není špatný film, ale i přes dokonalou atmosféru má průvodních negativ až příliš. (10.03.2007)