Dracula

(1001) Ve třinácti letech jsem ovlivněna Agathou Christie a její detektivkou Pět malých prasátek (ano, čtete správně) začala psát svou vlastní upíří novelu, jejímž obsahem v podstatě bylo, že dívka upírka ani za boha nemůže přesvědčit svého umírajícího milence, aby se stal rovněž upírem a sdílel s ní jejich nesmrtelnou lásku navždy. Ve svém pubertálním věku jsem ale nebyla schopna vymyslet uspokojivý závěr a příběh tak zůstal nedokončen. Několik let nato jsem si přečetla Drákulu a uvědomila si dvě věci: za á život bez konce postrádá význam (a nesmrtelnost se tím stává tužbou zbabělců/slabých) a za bé že opravdová (osudová) láska (ať už jako idea nebo skutečná a existující) není možná bez věrnosti. Francis Ford ve své adaptaci pochopil jenom za á (ale díky bohu aspoň za to, protože dnes se svět zaplavuje upírskými příběhy, kterým to uvědomění dodnes uniká) . Osudovou lásku si vzal jako hnací motor příběhu, ale věrnost se mu vytratila, maximálně ji ústy Van Helsinga cynicky komentuje. Vznikl mu tím film o tom, že muži nerozumí ani lásce, ani ženám. A jestli ženy něčemu rozumí, tak to se nedozvíme, protože žijí ve světě opanovaném muži. Závěr, kdy Keanu nechá Winonu odejít, ovšem naznačuje, že by něčemu rozumět mohly. Alespoň se toho chápe s humorem a jeho zobrazení souboje racio versus neracio je příjemně vtipné. Samozřejmě mě velmi dojal Gary a všechny jeho podoby (zejména zelená mlha a netopýří monstrum). Nejraději mám asi celou tu epizodu s bojem o duši slečny Lucy. Sbližování Míny s hrabětem má své momenty (hladí spolu divokého vlka, ach), ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že protože ona zrazuje Jonathána a rovněž hrabě svou pozornost rozmělňuje mezi mnoho žen, tak je v mých očích ta láska ponížená a neplatná. Líbily se mi zvířecí zvuky vycházející z hrdel sličných dívek, jak říká sám hrabě, od šelem se máme ještě mnoho co učit. Ale pořád jsem byla víc ohromena očima, než srdcem. P.S.: A ušima! Wojciech Kilar! (11.11.2014)

Příliš načančané a nekompatkní. Zatímco takový Tim Burton by se soustředil na jednu hlavní linií a snažil by k ní vybudovat a udržet adekvátní atmosféru, Coppola přebíhá od jedné odbočky ke druhé a každou se snaží nějak zvlášť naaranžovat. Ani působivosti charakteru samotného hraběte Drákuly to přebíhání mezi podobami děsivého starce a vlasatého kavalíra, který s barevnými brýlemi na nose nabaluje dámy na ulici nesvědčí (ehm, proměňuje se ještě ve vlka, netopýra a zelenou mlhu) a i to citové přelétání přítomných dam by zasloužilo lépe vypodložit . V úchvatném audiovizuálním podání se Coppola nezapře, nicméně i zde bych mu vytknul ne úplně hladké pronikaní filmařského popu do "poctivého" starosvětského kulisového základu (přemíra provařených hereckých tváří rovněž nepomáhá), které občas zavání banalizací a podřizování se vkusu popcornového publika (netvrdím, že o tohle se Coppola doopravdy snažil). Drákula je filmem velkých parametrů, ale velkým filmem - narozdíl od jiných Mistrových děl - není. (27.11.2008)

Co to sakra bylo? Tahle verze Draculova příběhu (ať si je své předloze sebevěrnější) mě zanechala zcela chladným, dokonce až otráveným. Oldman vystřídá několik podob, od starce až po vlkodlakoupíra, ale jeho Hrabě mi přišel moc extravagantní, tak nějak mi vůbec nesednul (nejspíš už jen samotnou Garyho dobráckou tváří). Ostatní charaktery byly podivně disfunkční jakbysmet. A celkově, nenapadá mě na účet Coppolova Draculy jedno jediné pozitivum. Pryč s tím. (18.07.2010)

Po formální stránce vyvážený mix moderní filmařiny a starého kulisové stylu. Po stránce obsahové přeci jen trochu slabší, ale jakožto fanoušek vampírských filmů kvituji Coppolův příklon na stranu hraběte Draculy a zdůraznění romantické linie celého příběhu. Spíš než monstrum je tedy Dracula prokletý rebel, bojující s boží mocí a vedený hlasem lásky víc než hlasem krve. Pro někoho možná kacířské, ale mně se takový romantizující pohled na Stokerův příběh líbí. Navíc se mi velmi zamlouvá Gary Oldman, a to jak v roli věkem prožraného starce, tak v roli uhrančivého gentlemana. Holt spíše než horror je to taková "gothic romance", spíš než portrét děsivého monstra je to zlidštění pana hraběte ze Sedmihradska... (28.01.2004)

Coppolův Drákula je po vizuální stránce uměleckým dílem - nápaditý, originální a místy krutě krásný s úžasnou atmosférou. Dějově mě ale nijak zvlášť nezaujal - celá ta romance Míny a Drákuly (aneb asi polovina filmu) mi přišla přehnaná, nemístná, nezáživná. Film stojí a padá s hereckými výkony. Nechápu jak někdo může tvrdit, že nejlepším Drákulou byl, je a bude Bela Lugosi - Oldmanovi nesahá ani po kotníky! Jeho strhující proměny - ať už fyzické nebo psychické - jsou herecky geniální a, troufám si říct, neopakovatelné. Hopkins a Winona Ryder jsou pro své role naprosto perfektní. To se ale bohužel nedá tvrdit o nemastném neslaném Reevesovi, který, kromě scény s upírkami, nepředvádí nic zapamatováníhodného. 3/5 za Oldmana a taky za vynikající hudbu (v čele s nádhernou Love song for a Vampire od Annie Lennox) (07.08.2009)