Dracula

Po formální stránce vyvážený mix moderní filmařiny a starého kulisové stylu. Po stránce obsahové přeci jen trochu slabší, ale jakožto fanoušek vampírských filmů kvituji Coppolův příklon na stranu hraběte Draculy a zdůraznění romantické linie celého příběhu. Spíš než monstrum je tedy Dracula prokletý rebel, bojující s boží mocí a vedený hlasem lásky víc než hlasem krve. Pro někoho možná kacířské, ale mně se takový romantizující pohled na Stokerův příběh líbí. Navíc se mi velmi zamlouvá Gary Oldman, a to jak v roli věkem prožraného starce, tak v roli uhrančivého gentlemana. Holt spíše než horror je to taková "gothic romance", spíš než portrét děsivého monstra je to zlidštění pana hraběte ze Sedmihradska... (28.01.2004)

Soundtrack Wojciech Kilar: 1. Dracula, The Beginning [6:41] ,2. Vampire Hunters [3:05] ,3. Mina's Photo [1:25] ,4. Lucy's Party [2:56] ,5. The Brides [4:56] ,6. The Storm [5:04] ,7. Love Remembered [4:10] ,8. The Hunt Builds [3:25] ,9. The Hunters Prelude [1:29] ,10. The Green Mist [0:54] ,11. Mina/Dracula [4:47] ,12. The Ring Of Fire [1:51] ,13. Love Eternal [2:23] ,14. Ascension [0:50] ,15. End Credits [6:44] ,16. Love Song For A Vampire - Annie Lennox [4:20], (08.06.2011)

(1001) Ve třinácti letech jsem ovlivněna Agathou Christie a její detektivkou Pět malých prasátek (ano, čtete správně) začala psát svou vlastní upíří novelu, jejímž obsahem v podstatě bylo, že dívka upírka ani za boha nemůže přesvědčit svého umírajícího milence, aby se stal rovněž upírem a sdílel s ní jejich nesmrtelnou lásku navždy. Ve svém pubertálním věku jsem ale nebyla schopna vymyslet uspokojivý závěr a příběh tak zůstal nedokončen. Několik let nato jsem si přečetla Drákulu a uvědomila si dvě věci: za á život bez konce postrádá význam (a nesmrtelnost se tím stává tužbou zbabělců/slabých) a za bé že opravdová (osudová) láska (ať už jako idea nebo skutečná a existující) není možná bez věrnosti. Francis Ford ve své adaptaci pochopil jenom za á (ale díky bohu aspoň za to, protože dnes se svět zaplavuje upírskými příběhy, kterým to uvědomění dodnes uniká) . Osudovou lásku si vzal jako hnací motor příběhu, ale věrnost se mu vytratila, maximálně ji ústy Van Helsinga cynicky komentuje. Vznikl mu tím film o tom, že muži nerozumí ani lásce, ani ženám. A jestli ženy něčemu rozumí, tak to se nedozvíme, protože žijí ve světě opanovaném muži. Závěr, kdy Keanu nechá Winonu odejít, ovšem naznačuje, že by něčemu rozumět mohly. Alespoň se toho chápe s humorem a jeho zobrazení souboje racio versus neracio je příjemně vtipné. Samozřejmě mě velmi dojal Gary a všechny jeho podoby (zejména zelená mlha a netopýří monstrum). Nejraději mám asi celou tu epizodu s bojem o duši slečny Lucy. Sbližování Míny s hrabětem má své momenty (hladí spolu divokého vlka, ach), ale nemůžu se prostě zbavit dojmu, že protože ona zrazuje Jonathána a rovněž hrabě svou pozornost rozmělňuje mezi mnoho žen, tak je v mých očích ta láska ponížená a neplatná. Líbily se mi zvířecí zvuky vycházející z hrdel sličných dívek, jak říká sám hrabě, od šelem se máme ještě mnoho co učit. Ale pořád jsem byla víc ohromena očima, než srdcem. P.S.: A ušima! Wojciech Kilar! (11.11.2014)

Zase jednou se shodnu se svým oblíbeným uživatelem flankerem.27 - je to k uzoufání přestylizované a forma drtivě vítězí nad obsahem. To by ale tak nevadilo, protože znám dva podobné snímky, a to Ospalou díru a Společenství vlků, kde mi stejně studiový styl vyhovuje a oba filmy mi dobře sednou. Jenže Coppola nevypráví s tak ironickým nadhledem jako Burton a chybí mu i Jordanova poetika. V tom filmu je mnohem méně života než v průměrném upírovi. Připomíná to muzeum voskových figurín a je to bezemoční. Představitelé mužských postav jsou s výjimkou Hopkinse, který ale - jak trefně flanker.27 napsal - s tímhle projevem patří spíš do Drákulovin, a s výjimkou přehrávajícího Garyho Oldmana naprosto zapomenutelní, nevýrazní, a to včetně hvězdného Keenu Reevese. Winona Ryder sice typově odpovídá křehké viktoriánské krásce, ale u téhle herečky oceňuju mnohem víc role, kterými jde proti svému hereckému typu, jako je třeba postava drsné taxikářky v Noci na Zemi. Je jen málo námětů, které jsou tak provařené jako upírské příběhy, a snad žádná kniha neměla tolik zfilmovaných verzí jako Stokerův Drákula, takže si netroufám říct, kam do stupnice drákulovských filmů tenhle kousek zařadit, ale atmoférou a emočním dopadem se mi určitě víc líbila flankerem.27 doporučovaná verze režiséra Badhama z roku 1979, které jsem nadělil pouhé 3*, takže v tomhle případě musím jít ještě níž, i když co se výpravy a výtvarného provedení týče, má určitě Coppolova verze co nabídnout. Jenže ta romantika, kterou nabízí, mi přijde tak nějak otravná a pokleslá a jako horor to tedy nefunguje vůbec... Celkový dojem: 45 %. (09.09.2012)

Francis Ford Coppola si na začátku devadesátých let udělal velice zajímavý pohled na hraběte Drákulu v čele s předními americkými a britskými herci. Musím říct, že mě film dokázal vcelku rychle upoutat. Vlkodlačí znásilnění třeba mělo koule, ale ve výsledku tenhle film obsahuje absolutně všechny prvky filmu, který by někdo jinej mohl nazvat brakem. Jasně, že úmyslně. O to zajímavější to je, ale o to víc mě mrzí, že tenhle film není čistý fantasy, ale spíš jenom parodie na fantasy. Všechno je to totiž až moc absurdní. Vlastně to není film, na který by se dalo dívat jen tak. Místy jsem dokonce přemýšlel, zdali je to vůbec film, na který by se dalo dívat. (01.11.2013)