Metro

Úvodní pokus o znásilnění mě pobavil, pak běhání v metru zatímco to "něco" likviduje bezdomovce a požárníka nebo kdo jí to pomáhal z klece ven atd... Na můj vkus jsou takový kazematy nereálný, ale kdo ví - moc často se v tunelech metra nepohybuju. Nepochopil jsem scénu, kdy se "něco" hrabe frajerce v pochvě - asi pouze na efekt nějakýho toho gore. Film jsem ani nedokoukal, usnul jsem. (29.01.2013)

Opuštěné metro by bylo ideálním prostředím pro horor, kdyby ho tvůrci nezasypali příšerným nelogickým bordelem - v Londýnských tunelech si pobíhá magor, vraždí lidi včetně ostrahy na potkání, schovává se v záhadném doupěti s lékařským materiálem a nikdo o ničem samozřejmě neví. Uprostřed noci v metru stále jezdí vlaky a člověk přesto nemá šanci dostat se v jednom z největších evropských měst ven, protože zavřeli - co to sakra je? Největší slabina je však v záporákovi - nic mizernějšího, co se týká nápadu i provedení, jsem snad ještě neviděl. V jedné scéně tenhle ocásek masakruje člověka s kadencí armády terminátorů, v další dostává nakládačku od vyděšené holky, v jiné se chová jako neškodný idiot. Pokus o nástin záporákova původu je docela komická záležitost. Možná si někdo uvědomil, že tenhle průjem už lepší nebude a chtěl ho mít rychle za sebou, takže se stejně ve výsledku nedozvíme nic. Metro nakonec zachraňuje jen slušná atmosféra a občasné známky napětí v první polovině - 6/10. Druhá polovina, kde už je kašpar v roli záporáka odhalen, je čistokrevný odpad. (08.01.2008)

Tohle je celkem zajímavý horor odehrávající celý v jednu noc v Londýnském metru. Mladá žena jede čeká na poslední metro trochu se napije a usne. Když se probere vlak je pryč jenže celé metro je už zamčený což je první podivnost. Vždyť tam přece mají kamery a ona usnula na lavičce ,tak že jí muselo být vidět. Další blbost je že ,když je zavřený metro jak to ,že najednou přijede vlak (to že přejíždí v noci to je normální) ,ale že zastaví a otevře dveře. je poněkud nelogické. A že by ten vlak řídil ten mutant je blbost ten by to nerozjel. Další věc ,která mě nějak nešla na mozek ,jak mohl někdo v metru postavit tu ordinaci a dělat tam roky ty pokusy aniž by si toho nikdo nevšimnul. Jinak je film slušný a má pěknou atmosféru. Tak že těch 70% (17.11.2007)

Bylo nebylo, pan režisér Smith se před lety díval na Lolu, kterak běží o život. Film se mu líbil, radoval se z něj a tleskal rukama jako malé dítě: "Ach, ta krásně běhá, ale punčochy, chybí jí punčochy. A žluté květované šaty. A lodičky." Byl to muž činu, oslovit dámu, Franku Potente, a získat ji do svého filmu pro něj nebyl žádný problém. Chtěl být originální a tak si řekl: "Lola utíkala za něčím o život, Kate poběží před něčím o život." V roce 2003 se díval na další film, Revizory, a řekl si: "Ach vy komunističtí neznabozi, vy houby víte, co je to peklo, protože jste v zajetí bludu, že horor je pokleslý žánr. Já vám ještě ukážu, jak se užívají symboly." A skutečně, svůj film naplnil k prasknutí všemožnou promyšlenou symbolikou. Vrcholem je scéna, ve které si vrah umývá ruce před vraždou/operací. Režisér ho chytře postavil do role Piláta a nechal ho tím jednoduchým gestem pokrytecky říci: "Já nejsem vinen krví té slečny, to vy jste, páč se na to díváte a přesně tohle chcete." Tak v prosté zkratce vyjádřil, na co Haneke potřeboval celý film Funny Games. Třešničkou na dortu je, že se k onomu výkonu navlékne do operačního pláště. Tím staví k výše popsanému významu antitezi, jež zní: "Tento výkon je nezbytný. Tím, že zabiju tuto ženu, zbavím společnost i jedince zanícené rány touhy po krvi, aniž by bylo komukoliv ublíženo." Nebo jiný příklad, ve kterém Kate opouští prostor označený nápisem "Danger - High Voltage" a dvěma blesky. Divákovi je tak naznačeno, že konečně vstupuje do bezpečí, do zóny, ve které není místo pro sdílení tužeb s vyšinutými jedinci z SS. Divákovy zvrácené choutky jsou ukojeny a může se opět stát člověkem, stejně jako Kate. Její náhle znejistělý výraz však naznačuje, že ne každý opustil řady virtuálních vrahů. Postmoderna, která všechny "vznešené pravdy", boha, vědu, filozofii, přesunula tam, kam patří, mezi více či méně sofistikovaná vyprávění, totiž právem vzala člověku jistotu. Dala mu však peníze a domácí mazlíčky - a v těch spočívá pravé štěstí. (19.09.2008)

Těch devětačtyřicet procent je docela zkreslujících - a to nemyšleno tak, že by si Metro Christophera Smithe zasluhovalo více, či méně; o tom už se, přátelé, dávno nehádám; dnes vím, že každý audiovizuální počin této databáze si zasluhuje zrovna tolik procent, kolik se mu dostane, a k tomu vím, že kdo tvrdí něco jiného je d... jednoduše nemá pravdu, ano, jednoduše nemá pravdu, tak jsem to chtěl už od začátku říct. A jak to tedy myslím, když to nemyslím tak, jak se to obvykle myslívá? Myslím to tak, že své dělá počet hodnotících, jichž je k dnešnímu dni s mou maličkostí neuvěřitelných 7 703. Co je na počtu 7 703 neuvěřitelného? Jsou zde filmy, jež mají i přes 100 000 hodnotitelů, proč se tedy pozastavuji nad počtem 7 000? Je to kvůli tomu, že horory zde obvykle tolik hodnotitelů nemají! A tím se dostávám k tomu, proč je oněch devětačtyřicet procent zkreslujících. Za poslední rok dva jsem viděl spousty méně známých hororů, spoustu hororů, o jejichž existenci, a teď bez toho, že bych vás podceňoval, mnoho z vás nebude mít ani tucha. Víte, co jsem si vypozoroval? Že jsou si navzájem jednotlivé horory dosti podobné. Postavy jsou šablonovité, způsoby vyvolávání strachu se vrací v každém druhém filmu, kdo má nakoukáno, ví, jak a kam se budou jednotlivé situace vyvíjet. Metro tedy není výjimkou z pravidla, je to typický představitel svého žánru. A teď schválně, víte v čem je vtip? Vtip je v tom, že horory o méně hodnoceních, dejme tomu 200 hodnotících, filmy podobně stavěné, mají i o dvacet procent více. Tím chci říct, že Metro tu dojíždí na svou "proslulost", na to, že je relativně známé. Umím si představit, že kdyby mělo o nějakých 6 000 hodnocení méně, možná by atakovalo červená čísla! A proto je nutno brát hodnocení vždy s rezervou. ___ Tím nechci říct, že hororem jako žánrem se nemá cenu zabývat, to není nic proti žádnému hororu (ale ani nic pro žáden konkrétní horor), jen jsem chtěl poukázat na jeden jev - pokud něco máte skutečně rádi - pro který nemá cenu odmítat i něco, co má pod padesát procent. ___ Co se týče filmu samotného, líbil se mě tajuplný rozjezd, kdy se neví, kdo a proč. První půlhodinku jsem si fakticky říkal: "tak to jo, to by mohlo být ono". Po odhalení karet to však šlo do kytek. Promarněný potenciál, škoda. (07.09.2018)