Nepřítel před branami

Ač technicky dobře natočeno a s mnoha výborně vygradovanými scénami, nemohu dát více, neboť shrnout celou stalingradskou bitvu do takřka westernového příběhu nepřátelství, lásky a zrady mi vzhledem k jejím rozměrům a významu připadá dosti nepatřičné. Dalším mínusem je pak typická západní představa ruské reality. Asi kdyby film zůstal čistě u té hry na kočku a myš (přesně tak jak to píše Tyler) a nestrkal do toho slzoproudý hollywoodský děj (hlavně tu vyloženě pitomou a nudnou romantickou linku), dal bych víc. (04.01.2006)

Úvodní bojová pasáž je naprosto fantastická a svou vizuální špinavostí a šokujícím naturalistickým charakterem se emocionálně takřka vyrovná úvodní půlhodince v Ryanovi. Annaud vůbec znovu potvrzuje, jak objemnou obrazovou imaginací a působivým vypravěčským talentem byl obdařen, vrcholné scény ve spíše psychologicky orientovaném zbytku filmu patří pořád k tomu nejlepšímu ve svém žánru (hlavně nervy drásající a umně protahovaná scéna se "zpětným zrcátkem" je dech beroucí) a atmosféra stalingradského pekla se zadře hluboko pod kůži, byť v prvních minutách nastavila sama sobě nezdolatelnou laťku. Všechny zmíněné highlighty včetně unikátního souboje dvou megacharismatických sniperů (díky démonickému rozměru Eda Harrise ani nevíme, komu vlastně fandit) jsou ale soustavně narušovány nefungujícími vedlejšími motivy ohledně trochu sentimentálně zdůrazňované romance či pro vývoj děje nepotřebné politiky, které natahují stopáž neúměrně ke klíčovému atraktivnímu dění. Annaud si to měl pohlídat a nesklouzávat k laciným hollywoodským zvratům, a bylo by to jasně za 5*... (15.10.2011)

Začátek filmu je velice podařený a může se nám zát, "že tohle bude fakt nářez." Bohužel opak je pravdou. Příběh je jako celek velice chatrný, ba spíše připomíná větší množství pospojovaných povídek na stejné téma nebo, a to možná spíše, krátký příběh natažený do dlouhého filmu. Což je na druhou stranu škoda, protože tvůrci mohli vytěžit daleko více. (02.06.2005)

Pokud západní tvůrci točí o hrdinném lidu Sovětského svazu, vždycky to dopadne krkolomně a Annaud není výjimkou. Více než slibný námět pohřbil nejen pod troskami továrny na traktory, ale i pod děravým scénářem, kopou do očí bijících technických nesmyslů (např. nízký nálet bombardérů), logických chyb (za všechny blyštivá cinkrlátka na uniformě a čepici majora Königa, zřejmě opatřená nápisy "Střílej!" v azbuce) a hlavně sešněrovanou romantickou linií, okořeněnou pravým válečným "silent sexem", při kterém se R.Weisz tváří, jako by ji Vasja Law píchal pod žebra kuchyňským nožem.. Nepřítel před branami tak zanechal pachuť nedotažené šance a s ohledem na svou nevyrovnanost, si zajímavost ponechal prakticky jen ve dvou polohách. V obstojně zvládnuté válečné vřavě (úvodní plavba po Volze pod dohledem Stuk, Zajcevova první akce z fontány) a jakoukoliv přítomností Eda Harrise na plátně, jehož precizně chladnému (holt Němec) majorovi mělo náležet mnohem více prostoru. To J.Fiennes, jakožto politický pisálek a PR manager Zajceva v jednom, který si ve finále uvědomí nesrovnalosti v komunistické doktríně a učiní svou hlavu alespoň něčím užitečnou - ten předvedl jeden z nejžalostnějších hereckých výkonů uplynulé dekády.. (08.12.2010)

Úvod je strhující. Pohled na válčící Stalingrad, vypadající spíše jako peklo, přeplouvání Volhy za asistence messerschmidtů a následující ůtok ústící v masakr - to je pěkný kus filmařiny. Vůbec celá výprava je monumentální a patří ke kladům snímku. Jenže po úvodní třetině se film vleče a doplácí na řadu scenáristických děr. Ale koukat se na to dá, i díky trojlístku - Law, Weisz, Harris. (21.07.2002)