Kmotr

Kmotr patří mezi světovou literaturu, je dobré si ho přečíst (možná později než v sedmnácti...), dle mého soudu jen vidět na plátně nestačí. Jeho převedení do filmové podoby je zdařilé, i když místy rozvláčné, líbily se mi pasáže ze Sicílie. Co by člověk mírumilovný nemusím žádný film, kde jsou brutální scény a násilí, proto se mi všechny gansterské filmy hodnotí velice nesnadně. U Kmotra bych si dokázala představit kratší stopáž a víc propracované jednotlivé postavy. (06.07.2014)

(1001) Film jsem viděla několikrát v domnění, že se na něj dívám poprvé. Mezi jednotlivými promítání jsem vždy zapomněla, že už jsem to viděla, a uvědomila jsem si to až někdy ke konci, umrtvena procesem sledování. Vlastně se tomu ani nedivím, protože jsem postupem času dospěla k tomu, že mafiánské filmy nejsou pro mě. Většinou jsou o penězích, moci a strachu ze smrti, což mě nezajímá. Postupem času jsem se naučila ocenit Alovu démonicky děsivou proměnu, která ale tkví pouze v čím dál víc vyprázdněné krutosti jeho pohledu. Na plátně ze všech individuálních postav tráví asi nejvíc času, ale přesto se k němu film/scénář/Coppola nechová jako k hlavní postavě. Mám problém s tím, že na to, jak je film celkově doslovný, tak v jeho psychologii dělá mlčenlivé skoky přes spoustu důležitých kroků, možná i důležitějších než ty, které jsou vidět. Brando mě zase tolik nehypnotizuje, jiné jeho spontánnější polohy mám raději. John Cazale se vyskytuje všeho všudy asi ve čtyřech scénách a kromě pozvání děvek na pokoj neudělá nic, z toho jsem byla zklamaná. S Diane Keaton se zametá jako s koštětem, což má souvislost s násilím páchaném na Pacinově lince. Takže bych kolem a kolem byla raději za sevřenější formát než pokus o epickou fresku. A záměrně/rouhačsky jsem použila slovo pokus, ano. (14.01.2013)

Nemůžu hodnotit jinak. Tenhle film sice nevyniká tím, co si asi člověk pod klasickou gangsterkou představí - dlouhými a krvavými přestřelkami, ale naopak nám servíruje úžasnou ságu jedné mafiánské rodiny prostřednictvím velkého kápa Dona Corleoneho (úžasný sípající Marlon Brando) a jeho syna Michaela (geniální Al Pacino), který zpočatku jako jediný z rodiny neměl s mafií a ilegální činností nic společného, ale okolnosti, příležitost a nejspíš i geny dokázaly změnit leccos. Samozřejmě že na pár kulek do hlavy (a nejen do ní dojde), ale tím hlavním jsou zde proměny a vývoj postav, úkoly, které chtějí nebo musí plnit, intriky mezi přistěhovaleckými rodinami atd. Kromě famózních hereckých výkonů je nepřehlédnutelná perfektní režie, díky které téměř tříhodinový film uteče jakoby nic a také nepřeslechnutelně krásná hudba Nina Roty. U mě jde opravdu při vší úctě k Martinu Scorsesemu o nejlepší mafiánský film, jaký jsem kdy viděla a zřejmě i uvidím, tohle už se dneska netočí. (02.07.2006)

Labužnická pochoutka nejvyšší kvality, která u mě ale bude asi navždy o něco málo níž než její knižní podoba. Problém je asi v komplikovanosti předlohy; podobný množství postav a příběhů ani na plátno snad převést nejde, protože každá scéna hraje v příběhu nějakou důležitou roli a bez ní prostě pokračovat nejde. Proto se mi filmový Kmotr zdál trochu "nejednotný" a neznat knihu, asi se i lehce ztrácím... Jenže co naplat, když to má tak výbornou atmosféru. Marlon Brando má jeden z nejfascinujícejších hlasů všech dob a Al Pacino musel snad být dobrým hercem od svého narození. Miluju ty pocity, kdy ve vás herec dokáže probudit mrazení v zádech jen svým pohledem. A miluju tu rodinnou atmosféru těchto filmů. Kdysi jsem četla, že za každým dobrým mafiánem zůstane několik mrtvých, ale tenhle film taky dokazuje, že vás nikdo nezabije jen tak. Všichni se k vám chovají jako největší kámoši, dokud vám několik vteřin před smrtí nedojde, že jste v koncích. Zradíte a jste mrtví a že těch postřílených a uškrcených není málo... O to šílenější se ale jeví odchod hlavní postavy, ve světě, kde si musíte dávat pozor na každé slovo a pořád být připraven podvědomě tasit zbraň, je něco podobného malým zázrakem a jen to dokazuje, že nehledě na to, kolik máme peněz, nehledě na to, jak jsme uznávaní a jakou moc máme, skončíme jednou všichni stejně. (22.09.2007)

Tak nějak chápu, proč se tenhle film stal legendou. Abych se přiznala, mě moc nebavil, ale musím uznat, že zvuk, provedené některých scény jsou geniální. Proto ty čtyři *... jinak prostě: mafie mi nic moc neříká, její hyerarchie už vůbec ne, častokrát jsem se nachytala, jak se nudím. Vidět už to znovu nemusím, ani se mi nechce. Ano, Brando byl skvělý, přeměna Pacina skvělá, ale mám takové tušení, že jako knihu by mě to bavilo mnohem více. Ale ten konec se mi líbil, to jako fakt :-) (06.11.2009)