Režie:
Randal KleiserKamera:
Bill ButlerHrají:
John Travolta, Olivia Newton-John, Stockard Channing, Jeff Conaway, Barry Pearl, Michael Tucci, Kelly Ward, Didi Conn, Jamie Donnelly, Dinah Manoff, Eve Arden (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Americký muzikál Pomáda z roku 1978 patřil v době svého uvedení k nejnavštěvovanějším snímkům ve všech zemích. Vznikl podle úspěšné jevištní předlohy Jima Jacobse a Warrena Caseyho. Děj nás zavede do střední školy Rydell v padesátých letech. Danny Zucco, žák posledního ročníku, se po prázdninách opět setkává se svými kamarády. Ohromí je líčením svého milostného dobrodružství u moře. Mezi dívkami se objevuje nová žákyně Sandy. I ona se pochlubí svým prázdninovým setkáním s fantastickým chlapcem, s nímž prožila krásný milostný příběh. Když se "letní milenci" náhle setkají na Rydellu tváří v tvář, téměř ztratí dech. Jenomže láska v novém prostředí školy a spousty kamarádů má úplně jiná pravidla než na osamělé mořské pláži. V hlavní roli zpívá, hraje a tančí populární dvojice John Travolta a Olivia Newton-Johnová, kteří se tímto snímkem stali idoly mladé generace. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (710)
Nemám příliš rád Travoltu a nemám rád ani tu skvělou studentskou americkou mládež, ze které koncekonců výdycky vzejde nová generace dokonalých Američanů - tedy nemohu mít příliš rád ani Pomádu. Asi je to spíše otázka vkusu než hodnocení kvalit filmu, ale jedné z repríz TV Nova vděčím za to, že jsem si ho nekoupil. ()
Tak co říci k tomuhle? Je to film, který prostě podle mého mínění patří neodmyslitelně k létu, k mládí, ke svobodě, k užívání si života. Je to film, který v člověku dokáže probudit super pocity, které se jindy u člověka třeba ani neobjeví. Z tohoto filmu čiší pohoda, léto, užívání si života a to je to, proč tento film pravidelně vyhledávám, proč ho mám rád, a to je koneckonců důvod, proč mu dávám pět hvězdiček. Jednoznačně proto, že tohle je prostě kultovní věc, která se jen tak nezopakuje a která je originální a pohodová. No řekněte, nechtěli byste být alespoň na chvíli žáky Rydellu a chodit do jedné školy s Dannym? Já bych to bral všema deseti... ()
Smířím-li se s tím, že maturanty hrají třicetiletí a téměř třicetiletí herci, a že scénář není z těch nejduchaplnějších, zbývají už pak jen samé superlativy. Skvělé písničky, které jsou i po více než třiceti letech stále stejně svěží, chytlavé a vskutku hitové, plno nezapomenutelných tanečních momentů, spousta humorných situací a vtípků, skvěle navozená dobová atmosféra, dokonale obsazené role (a to nejen pokud jde o Travoltu a Olivii), neuvěřitelně pozitivní náboj. Zkrátka, po právu jeden z nejúspěšnějších a nejlepších muzikálů, klasika, na které vyrostla celá generace. A možná ne jedna. ()
Dvoječka je mimořádně běžná záležitost, odpovídající úrovni nekonečných nováckých repríz v dopoledních hodinách, ale jednička na tom není o moc lépe. Množina stejných herců a štábu prostě nedokáže udělat dva zas až tak odlišné filmy. S hopsajícím Travoltou a podivnou Newton-Johnovou na mě nechoďte. To už bych si radši dala jevištní verzi s Lucy Lawless, kterou dělala v roce 1997. Tady se maximálně zasměju nad Lorenzo Lamasem ;) ()
Galerie (142)
Photo © 1978 Paramount Pictures
Zajímavosti (72)
- Mladý režisér Randal Kleiser sa musel neustále podriaďovať producentovi Allanovi Carrovi, ktorý mu nakázal, aby nepoužíval mäkkú ostrosť a tlmenejšie svetlá, ktoré mali vyvolať atmosféru 50. rokov. (classic)
- Tvorcovia muzikálu sa snažili podeliť o radosť z uvoľnej atmosféry filmovania, a tak dvere do zvukového ateliéru nechávali otvorené. Hudba tak hrmela nad celým štúdiom Paramount, že im Jack Nicholson, ktorý vedľa pracoval na filme Utečeme na jih (1978), poslal list, v ktorom ich žiadal, aby buď stíšili zvuk, alebo mu dali vo filme rolu. (marlon)
- Chytlavý song „Greased Lightning“ měl původně zpívat filmový Kenickie (Jeff Conaway), ale Travolta (Danny) si ji u režiséra vyprosil. (Duoscop)
Pomáda má v srdci mnoha muzikálových fanoušků speciální místo. Ano, Randal Kleiser možná v roce 1978 nerealizoval filmový muzikál, který by měl automaticky sloužit jako vzor pro všechny příručky při realizaci filmových muzikálů, síla téhle kultovní klasiky tkví ovšem v tom, že nestárne. Čerstvý věčný odchod Olivie Newton-John byl bohužel stejně nevyhnutelný jako jednou bude věčný odchod Johna Travolty, zrovna Pomáda je ovšem to dílo, které této skvělé a ikonické dvojici zajistí nesmrtelnost. Především i proto, že jde i po 44 letech o muzikál, kterému by kdejaký současný muzikál mohl jeho zábavnost a energii jednoduše závidět. Už v roce 1978 bylo jasné, že ve studiu Paramount vzniká adaptace úspěšného muzikálu Jima Jacobse z roku 1959, kdy si filmová adaptace ponechala časové zasazení a od počátku se stala muzikálem, který si diváka omotal kolem prstu a především šlo o jasnou trefu v rámci ideálního filmu na rande. Stačí se jen zaposlouchat do skvělých písní, nechat se oslnit výtečnou choreografii s neskutečnou energií a přitom pozorovat neskutečně živou kameru, střihové nápady a především sympatické obsazení, kdy John Travolta mohl po Horečce sobotní noci potvrdit status talentovaného mladíka a Olivia Newton-John s ním přitom dokázala držet krok. I jejich chemie poté byla klíčem k tomu, proč si dokázala Pomáda získat tolik diváckých srdcí. I přes fakt, že šlo do velké míry o film své doby, fakt, že si Pomáda dokáže získat novou základnu fanoušků i po letech dokazuje její nadčasovost. Příběh není dvakrát komplikovaný, přesto se Randal Kleiser a jeho tvůrčí tým s látkou vypořádali řemeslně impozantně a především v kontextu dnešních pokusů o muzikálu ze středoškolského prostředí je Pomáda něco jako památná relikvie, která je k popukání přesně v těch momentech, kdy k popukání být má a ne k popukání díky své ubohosti. Pomádu jde navíc vidět prakticky kdykoliv a ten film ani po letech neztratil ani kousek své neskutečné a až obdivuhodné energie. Kdekdo by v rámci sebezáchovy možná Pomádu osobně označil za guilty pleasure, to by ovšem byla chyba. Pod cukrkandlovým a nenáročným obalem se přeci jen skrývá i nějaká ta konfrontace s realitou, vlastním egem a částečně i dospíváním. Pod fasádou všech těch sympatických herců (kdy za zmínku stojí především Stockard Channing jako Rizzo) a živelné energie jde v jádru pořád pochopitelně o jednoduchou pohádku, v rámci zadání a měřítek by ovšem bylo těžké hledat lepší podívanou. Ať už se odkaz snažila pochcat dnes již prakticky zapomenutá Pomáda 2 s Michelle Pfeiffer a nebo se o to v nejblizší době pokusí chystaný prequel (ano, vážně!), kouzlo originálu bude nadále žhnout nejen díky faktu, že hity jako Summer Nights nebo Grease Lighting z diskoték asi jen tak nevymizí. Newton-John se i díky preferování hudební kariéry a v posledních letech i díky boji s rakovinou prsou nezvládla napsat skrz další várku výraznějších rolí, při každé repríze ovšem bude Sandy Olsson nadále žít a s ní i odkaz velmi sympatické a nadané herečky. Romance mezi Sandy a Dannym Zukem možná nebyla úplně vzorová, přesto se zapsala mezi nejlepší cukrkandlové příběhy 20. století.... () (méně) (více)