Kmotr II

Ještě výpravnější, nákladnější a monumentálnější než díl první. Netroufám si však říci, který z nich je kvalitnější. V díle s pořadovým číslem dvě mi však trochu uniká smysl retrospektivní části, kde je divákovi ukazován Vito Corleone (mistrovský výkon De Nira) v mladých letech. Samozřejmě pro upřesnění a detailní popsání historie rodiny Corleonů je to věc pozitivní, avšak díky těmto vložkám je stopáž naprosto gigantická a pokud k tomu připočteme i některé méně záživné pasáže zobrazující současnost, může délka snímku dělat leckterému divákovi problém. Přesto všechno je však Kmotr 2 více než skvělý film, který s neskutečnou pečlivostí popisuje vztahy a obchodní praktiky mafiánských rodin v letech čtyřicátých a padesátých. Coppola zaválel i napodruhé. (26.04.2004)

Filmové veledílo, které rozšiřuje příběh rodiny Corleonů do vyšších sfér provázanosti s politikou a ještě temnějších zákonitostí mafiánských praktik. Zatím co v jedničce byl rozklad rodiny coby jediné skutečné hodnoty existence protagonistů naznačen, druhý, nejdelší díl je celý o něm. Jedna časové linie - o dětství a dospívání nejmagnetičtější postavy prvího filmu (Marlon Brando) v perfektním podání Roberta De Nira - zobrazuje charakterní jádro osobnosti Vita Corleoneho v jeho počátcích v New Yorku, zatím co druhá časová linie rozebírá jeho rozporuplnějšího a temnějšího syna Michaela, který se vypracoval na nejmocnějšího amerického mafiána své doby. Skvělá role pro charismatického, respekt vzbuzujícího Al Pacina, kterého Michael je schopen čehokoliv. Více postav, zajímavější rozkrývání fungování nejmocnějšího podsvětí a ještě více mezi řádkami vyslovených dějových posunů ke složení myšlenkové mozaiky, ze které mrazí. Při vší úctě k Martinu Scorsesemu, je dobře že u režie této trilogie zůstal Francis Coppola. Jeho poetičtější forma vyprávění jí svědčí dokonale. (06.06.2022)

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (31.05.2011)

Kult, ktorý ide úplne mimo mňa. Derivátne pokračovanie, ktoré si musí vypomáhať flashbackmi s mladým Vitom, zakrývajúcimi riedky dej. Herci s výnimkou Al Pacina nič moc (a i ten má ďaleko od strhujúceho Marlona Branda), vizuál o tri triedy horší, kultová scéna žiadna, naopak je tu zbytočný humor (najmä vo flashbackoch) a kľúčové momenty často stoja na replikovaní jednotky (predvídateľný záver). Tých 200 minút celkom zbehne, ale na majstrovskú jednotku to ani zďaleka nemá. (28.02.2018)

Sice je mi jednička daleko bližší díky lépe napsaným postavám a jednoduššímu příběhu, ale druhý díl byl neméně stylový (především pak sledování mladého Vita v podání geniálního De Nira). Linka s Michaelem jede oproti jedničce na půl plynu a spíše se zaměřuje na vztahy v rodině, což se v závěru ukáže jako velmi dobrý tah, aby se ze dvojky rázem stalo velmi dusné rodinné drama. Jeden z nejlepších druhých dílů v historii kinematografie, málokdo umí tak ladně a dynamicky natáčet davové scény jako Coppola. [Přesná stopáž: 202 min] (31.07.2005)