Kmotr II

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (30.05.2011)

Zde poprvé Vito vysloví své ,,a pamatujte si, že vám prokazuji službu“. Mezníky ,,rodinné“ historie, vyvíjení se vztahů, zjišťování, kdo je prozíravý a odvážný, komu věřit a komu prohnat kulkou oko. Moc dobře napsané, zrežírované, zahrané. Herecké koncerty Al Pacina, R. de Nira, D.Keaton atd, atd. A získání zkušenosti, že v životě je jen jedna jistota a to, že zabít je možné kohokoliv...... . (01.11.2006)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)

Váhám nad tím, co bylo lepší, jestli jednička, nebo dvojka. Tohle rozhodování nechám stranou a zaměřím se na dvojku. CO se týká scén z Vitova mládí, kde ho stvárňuje DeNiro jsou naprosto dokonalá, určitě nejlepší části ve filmu. Druhá dějová linie byla taktéž nadrpůměrná, ale chvílemi, kdy to bylo skoro one man show Al Pacina jsem se malinko nudil. Ale musím dát plný počet, protože všechny díly Kmotra jsou mojí srdeční záležitostí, rozhodně jeden z nejlepších filmů světové kinematografie. Líbil se mi také Duvall jako Tom Hagen, hrál tročiku jinak, drsněji a sedlo mu to. Jen škoda, že právě toho Oscara nedostal on, ale De Niro si ho zasloužil. (07.07.2007)

Jeden z těch filmů (potažmo trilogií), který se nepodřídí divákovi, to on k němu musí dospět. Asi nemá film smysl vidět v brzkém věku, proto jsem se na něj šetřil, abych si ho náležitě vychutnal, pochopil a docenil (a stejně to s postupícím věkem je jenom lepší). Dále asi netřeba rozepsiovat tisíckrát provařené, tehdy se zkrátka vše povedlo a film zraje jako víno. Je vlastně jedno jak je starý. Že je to právě 40 let? Jestli se film natáčel před sto lety, 60ti (děj filmu) nebo právě 40ti stejně nijak zásadně neodhadnu a naopak to pomáhá navodit pocit autenticity. PS : Pacino, De Niro? Prostě bohové...100% (09.09.2014)