Kmotr II

Místy to prostě chtělo šikovnější ruku, za tím si stojím. Jedni slintají, další jsou téměř na vrcholu blaženosti a euforie, třetí litují víc než tří hodin života a ohánějí se ostrými výrazy. Najdou se samozřejmě i tací mezi tím vším, kteří zas tolik na větvi nejsou. Mezi takové se řadím. Mafiánský opus s vybroušenými hereckými výkony, kterým vévodí do role opět naprosto ponořený Al Pacino nebo další z posledních ikon důchodcovského věku Robert De Niro. Až mi bude třeba čtyřicet, třeba si vzestup a strmý pád rodiny Corleone kompletně zopáknu. Ale nemyslím si, že nějak zásadně změním názor. (25.08.2019)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)

Nevadily mi vsuvky do minulosti ani velké party v italštině. Četla jsem román, věděla jsem o čem to je. Nesednul mi De Niro jako charismatický Vita Corleone - i když za to dostal Oskara. Sice fešák, ale velká rozporuplná osobnost ne. Nevadily mi rozdíly mezi románem a filmem, na to má autor právo a na scénáři se Puzo podílel. Dokonce jsem se ani nenudila. Přesto jde pro mne o velice přeceňovaný film. Je sice dobrý, ale není vynikající. Když k tomu přiberu i jedičku, chyběly mi osobní příběhy Sonnyho, Lucy, Connie, dokonce i samotného Vita - všechno to šlo jak na běžícím pásu, hodně děje, málo vykresené charaktery. Pro mě to nešlo dost do hloubky. (15.07.2014)

Náhrada Marlona Branda mladším De Nirem ve stejné roli (jen trošku jinak časově zařazené) se vyplatila. Díky této vložce se dostáváme více do historie rodini Corleonů. Ke vzniku jejich jména, tradic, problémů, nenávisti a pomstě. Bohužel druhá část v podobě "života v našem čase" je slabší. Ne o moc, ale stejně je to oproti jedničce viditelný nedostatek. Nevím možná je to pouze můj názor, ale opravdu mi přišli chvíle s Michaelem slabší než ostatní části.... I přesto naprosto výborná práce s opět skvělím koncem(stejně jako u jedničky, díky které si pamatuji skoro celou knězovu řeč :)). (16.06.2004)

Prvním dílem vydělal Coppola těžký prachy a na "dvojce" je to znát. Rozmáchlá výprava, stovky stovky komparzistů, ale někam se vytratily emoce. Zejména v první půli je dějová linie s Michaelem Corleonem poměrně nezajímavá. Naopak vzpomínky na Vita Corleona jsou působivé, je požitek sledovat tehdy ještě málo známého De Nira. Všechny mé výčitky vzaly za své závěrečnou třetinou a emočně vypjatým koncem. Nezapomenutelný je poslední záběr na tvář Michaela Corleoneho, na muže obtěžkaného tíživým svědomím s vráskami pod očima a šedivějícími vlasy, na muže, který získal moc, ale ztratil lásku. (19.10.2003)