Krvavý sport

Setkání se svalnatým sportovcem a splněným snem stárnoucího. Sejmutí soupeře se stává stěžejním. Souboje skýtají silné scény. Sledování svalovce svědčí slečnám, slastně slzí, i svobodným sokolíkům, svírají scvrklé svalstvo, sužují solar, stoprocentně souzní sportovci, stimulují soutěživost sošné svalové soustavy. Stručně stvrzuji: stravitelné sousto. (30.06.2014)

Za kultovú scénu  osobne považujem tú, ked si žánklod naťahuje tie svoje elastické slipy, ráno v hoteli,  po trtkačke s tou novinárkou. No a potom, samozrejme, ten zvuk syňťákov tud tud tud tututud , ked Frank Dux sedí v buse večer a je jasné, že ma  predplatený týždenný lýstok na dopravu v Honkongu a pritom vidí svojho kámoša Džeksona  úplne všade. (07.02.2024)

Z dětství protkaného ústními souboji o to, zda je lepší neduživý belgičánek, co se vlastní pílí propracoval k velkému bojovníkovi či dva steroidoví šašci Arnie a Sly, ve mě tento film zůstal uložen jako nejesenciálnější Van Damme. A je to asi pravda. Tehdy mi ovšem unikal obludný rozměr snímku. Zápletka je postavena na tom, že Frank Dux, elitní voják prchne na ilegální kumite turnaj navzdory nadřízeným a to proto, aby pokračoval v tradicích bojového umění a poctil tím svého japonského mistra, který ho vycvičí jako vlastního. Spojení tohoto motivu (silně podpořeného retrospektivním podáním jeho "cesty" k "síle" se spoustou "mouder" o podstatě karate) s krvavostí probíhajícího turnaje, kterému se sice snaží dát JCVD hlubší rozměr při rozhovorech s novinářkou, s níž si padnou do oka, je přinejmenším bizarní. Obzvlášť když ostatní bijci jsou přehlídkou natvrdlých křupanů či polokomických figur, v nichž by ducha bojového sportu jen tak nevykřesal. Má-li to být protipól k Frankovi, jenž se promeditovává k vítězství a je vrcholem nezkaženosti, pak nefunguje čistě proto, že i on je brutální a někdy i nefér (viz útok do slabin, nejzákeřnější možná věc). A nejlegračnější je, jak se bere vážně a snaží se napodobovat Bruce Leeho (co se týče jeho typického zamrznutí po zasazení úderu spojeného s křikem, vyjadřujícího pozastavení nad vlastní mocí). Co u Bruce vedlo k fascinaci diváků (Bruce sám totiž působil, jako by ho jeho vlastní síly přesahovaly a v onom spočinutí jako by se sám divil vlastním schopnostem), zde naráží na neuvěřitelnou topornost Van Dammeova projevu a hlavně právě tyto scény slouží k přesvědčení ostatních (novinářka, Frankovi nadřízení) o smysluplnosti akce. ________Kromě takto bizarního pojetí hrdiny a filosofie bojových umění ovšem vše bezvadně béčkově funguje a je to prima sekanice se spoustou kvalitních a snadno zapamatovatelných protivníků a soubojů. (04.04.2007)

Ten film je sice blbý, ale svým způsobem zábavný. Navíc pro mne je to takové nostalgické retro. /// 2020 - Tak jsem to viděl zase po letech a je to vlastně celý ještě větší blbina, než jsem si to pamatoval. Nemá to skoro děj, ale zároveň jsou tu navršený naprosto všechny osmdesátkový klišé, na jaký si jen jde vzpomenout. Jsou tu flashbacky, je tu tréningová montáž (!!!)... A jsou tu i věci, který by dneska ve filmu už asi nebyly, třeba když JCVD hraje s otravným Arabem hru o tu sexy novinářku. (23.06.2007)

"To je ten americkej parchant co dělá triky s cihlama." Mám vytříbenou bojovou techniku - nejprve soupeře načnu úderem břicha do jeho pěsti, pak ho čelistí fláknu do lokte a když ho dorazím parádní hlavičkou do jeho kolene, tak ho ještě zmatu svým několikadenním bezvědomím. Své umění jsem vybrousil k dokonalosti při sledování béčkových až zetkových filmů s JCVD a videokazeta s Krvavým soubojem patřila mezi ty nejošoupanější. (22.07.2014)