Boj o oheň

Dávno videný francúzsky film, svojho casu v našich kinách dosť populárny, Už len kvôli deju som ho nedávno stiahol a ukázal vnukovi , ktorí to mal tuším práve v škole. Musím priznať, že film som si znova pozrel s takou ľahkosťou ako aj po prvý krát. A dosť som sa pri sledovaní aj zabavil, aj keď dnes si už neodpustím pár poznámok. Ide o film kde scenárista troška povolil fantáziu a stvárnil pravekých ľudí a ich vitálne spôsoby žitia, niečo medzi neandrtalcami a kromaňoncami. Vo filme sú dosť výrazne rozdiely vo vývoji inteligencii sociálneho správania a vizáži severských rodín, ktoré mali predsa len viac bližšie k praopom v spôsobe chôdze vo vzhľade postavy v spôsobe žitia, ktorí však už oheň poznali, oproti južanskym rodinám (riečnym), intelektuálne a sociálne podstatne na vyššej úrovni( žili v prístreškoch, tvarovo sa podobali podstatne viac na súčasných ľudi, používali zbrane na obranu (útok) mali pestrejšie verbálne vyjadrovanie mali výrazne členenie v skupine, používali vlastne primitívne masky ošatenie a tak.. Hold tradičný rozdiel medzi Severom a a juhom. Napriek tomu všetkému je film pozerateľny a dávam mu spoľahlivých 4b. (02.06.2013)

Zvláštní a netradiční film, před nímž je potřeba smeknout pro jeho perfektní zpracování, ale rovněž zajímavý námět, jenž je sice historickou fikcí a de facto historickou komparací, avšak snímek, v němž nepadne jediné srozumitelné slovo a vše je vyjádřeno dějem a herci, si zaslouží obdiv. Film působí značně naturalisticky a autenticky (oprostíme-li se od historických nesmyslů), takže řada scén je natolik silných, že si je divák zapamatuje a zůstanou mu v paměti. Hudební podklad je také působivý a dotváří tak celkový dojem, který jsem sice během sledování měl na 3*, ale přihlédnu-li k výjimečnosti tohoto počinu, musím přidat hvězdičku. (15.09.2014)

Když jsem si přečetla některé až exaltované komentáře, čekala jsem rozhodně víc. Dostalo se mi celkem zajímavého snímku, kterému nelze upřít originalita i poučnost. Ale nejsem schopna rozdýchat tu všudypřítomnou reklamu na bělící zubní pastu. Ukoptěné poloopice s běloskvoucím úsměvem mi výrazně zkazily zážitek. Zdeněk Podskalský si dal více záležet na obyčejném televizním filmu Ohnivé ženy, zkuste si vybavit zoubky Hlaváčové a Veškrnové. (27.04.2011)

Annaud nikdy netočil jen tak obyčejné filmy, vždycky se jedná něco výjimečného, ne-li přímo přelomového. Příběh pralidí rozdělených na různě vyspělé kmeny bojujících a oheň, který znamená obrovskou moc a lepší život je bez debat fascinující. Hlavní hrdinové si vás získají, ač jsou bez příkras ztvárněni jako opravdoví primitivové s jasně pudovým chováním (obvzlášť se mi zamlouvala scéna, kdy se jeden z party hrdinů nadrženě vrhne na ženu, která se k nim připojila, načež ho „hlavní“ hrdina okřikne, aby toho nechal…vzápětí ženu oklátí sám). Přesto z nich občas vykoukne jasný náznak prostého lidství, abychom si uvědomili, že do obyčejných zvířat již mají daleko.Vizuálně bezchybné, přímo nádherné. …Jak já se bojím těch Emmerichových vymydlených dredařů, kteří se jistě budou domlouvat lámanou angličtinou a prožívat hluboké emoce. (09.04.2008)

Dokonalá syntéza představ moderního člověka o pravěku, době, kterou abstraktně rekonstruujeme pouze z dochovaných archeologických nálezů a jakéhosi obecného povědomí na základě analogií s primitivními kulturami současnosti. Vize Jeana-Jacquesa Annauda je temná, syrová, ale přesto pozitivní a symbolická. Nejhodnotnější entita v životě předhistorického člověka - oheň (ne náhodou je většina dávných pohanských svátků spojena právě s ním - pálení čarodějnic, Ohnice...) a obtížná cesta k jeho získání, to je námětem filmu, který si vystačí beze slov a náročných počítačových efektů. Trikové scény jsou natočeny bravurně a přesvědčivě. Annaudovská ,,cesta do pravěku" je cestou metaforickou - cesta tří zástupců slepé vývojové větve antropoidních opic odkudsi od řeky Neandertal v okolí dnešního Dusseldorfu do neznámých končin k získání ohně je vlastně i cestou evolucí, časem a dějinami. Na jednom místě se tu setkávají se svými evolučnímu předchůdci (australopiteky) i následovníky, druhem homo sapiens. Neandrtálský člověk tentokrát vyhrává a zakouší cosi, co mu v reálu bylo asi odepřeno - až o mnoho stovek či spíše tisíc let pozdější city a pocity typu lásky, smíchu atd. V souboji evolučních faktorů a vlivů totiž prohrál a napjaté hominizační lano natažené mezi primáty a homo sapiens sapiens nikdy nepřelezl... Příroda si prostě vybrala jinak. Přesto je Boj o oheň krásný a přínosný film...a také názorná lekce antropologie... (27.09.2007)