Přežili jsme Ardeny

Já nevim. Tenhle film má v sobě obrovskej potenciál. Ač nízkej rozpočet, tak tenhle film tim vůbec netrpí, naopak mám pocit, že chvílema je to jeho plus. Líbí se mi kamera, líbí se mi atmosféra. Navíc se taky konečně nějakej film dotýká Masakru u Malmed. Ale bohužel jako celek to trochu pokulhává. Nevim možná je to koncem, možná mdlejma hereckejma výkonama. Pokaždý když se na to koukám, mám na to jinej názor a pocit z toho. (20.01.2008)

Přežili jsme Ardény je takový válečný Stalker. Na začátku uteče parta amerických vojáků Němcům a většinu filmu jde po lese, občas se zastaví, zafilosofuje, zavzpomíná nebo někdo řekne nějakou historku z dětství, aby se chlapi víc poznali. A pak zase jdou a jdou... je jim zima, mají hlad... a jdou. Kamera je sleduje v dlouhých záběrech, pořád sněží, barvy jsou umělecky vyblité a oni pořád jdou. Když náhodou promluví, aby ze sebe vysypali nějaké moudro, jejich hlas je přiškrcený, unavený a ospalý, jako by jim před chvílí všem umřeli babička, dědeček, maminka, tatínek i milovaný křeček Puffy, občas mají nějaké ty vidiny. V rukou jiného režiséra a v podání jiných herců by to mohl být docela zajímavý film, jenže ten případ nenastal a pomalu plynoucí putování zasněženým lesem je divácky vyčerpávající a hlavně otravné. Toužebně čekáte, až se tam objeví Němci a rozvíří dění na obrazovce prostřelenou hlavou amerického fňukala nebo britského letce (který se k nim přidá). Objeví se na chvíli uprostřed filmu, trochu pozvednou náladu, jenže pak si na ně musíte počkat až do úplného závěru, kde se konečně dostanou ke slovu. Nehodlám ve filmu hledat absurdity, protože mám dojem, že nejabsurdnější je vůbec fakt, jak mohl někdo natočit tak uspávající a prázdný film, ale stejně mě jen ženou a dítětem obydlený dům uprostřed fronty poněkud překvapil. Příjemnou zprávou je, že druhá půlka přece jen odsýpá trošku rychleji než první, ubude uměleckých záběrů lesa a trpících poutníků v zeleném, ale začne se konečně něco dít. Je paradoxní, že ačkoli se film zoufale snaží, aby jste se do postav vcítili a záleželo vám na nich, až do závěrečných titulků se vinou mdlých hereckých výkonů dost obtížně orientuje, kdo je vlastně kdo. A pokud se tak děje po hodině a půl přehlídky posmutnělých obličejů a tragických historek, je někde něco špatně... (15.11.2005)

trocha smutný, trocha sladký trocha aj dramatický. Napriek tomu pridám bodík na zlepšenie profilu tohto filmu. Rozpráva príbeh zachránivších sa vojakov a také skryté hrdinstvo (snaha dodať dôležite informácie). Vo filmových rozpočtoch sa síce nevyznám, ale nemyslím, že to filmu škodilo, akurát urobili trocha z diváka a aj Nemcov blbcov, keďže aj prenasledovatelia aj prenasledovaní zanechávajú v snehu stopy, ale tu to akosi nehralo rolu. :) Smutný až tragický koniec vyúsťuje v akési patetické pochopenie, že všetci vojaci sú ľudia, tobôž tí zraní. God sei mit Euch. (23.07.2015)

Tak bohuzel, zadnej zapamatovanihodnej valecnej film se nekona, Ryan Little na to zatim nema. Samotnej napad, ze skupinka vojaku utece nemcum a snazi se dostat s dulezitou zpravou mezi svy, je sice dobrej, ale vyuzitej jen z casti. Par slusnejch prestrelek se tu sice najde, ale vetsinou jde jen o chozeni lesem a kecani vojaku o tom, jak se tesi domu a podobne. Kamera ma sice zajimavy filtry, ale obcas to vypada, jak kdyby jim barva vypadla a lita to z sedy do nahnedly a je to takovy divny. Herci spatny nejsou, ale scenar jim nedava moc prostoru. A az na zaverecnou prestrelku neni film ani moc napinavej. Takovej prumer, kterymu ani nepomuze, ze je udajne podle skutecnejch udalosti. (28.12.2007)

Barevně fascinující, příběhem nudící a herecky mdlý film, ve kterém se po celou dobu vlastně nic neděje. Něco se stane v úvodu, něco na konci a jinak se hodinu koukáte na vojáky, kteří vypráví své zážitky z války či dětství, přičemž hlavní trauma jednoho z nich je stěžejním bodem tohoto celého spektáklu. I to se nakonec dozvíte, ale prostě je tenhle film o ničem a tudíž zbytečný. [březen 2005] (20.12.2005)