Přežili jsme Ardeny

Saints and Soldiers , nějak mi ten původní název filmu nedává smysl. Teda, ne že by ten český (typicky producentsky "úderný") Přežili jsme Ardeny byl nějak super, ale přijde mi kapku o něco lepší. Tento film se už od počátku vydává tak trochu jinou cestou, než jaká je v módě u filmů s tematikou WW II. Źe film neoplývá závratným rozpočtem musí každému dojít po pár minutách. Přesto si režisér Ryan Little dokázal poradit i s tímto "neduhem". S minimem akčních sekvencí (o konci ještě bude řeč), které by asi měly být součástí každého válečného filmu, si vystačil k tomu, aby divákovi spíše jenom tak letmě připomenul, že se film odehrává ve válce. Po masakrálním (doslova) rozjezdu se film zhoupne do putování po zasněžených Ardenských lesích, které má nádech jakési filozofické atmosféry. Většinu času totiž zaberou rozhovory vojáků o tom, co v takovém pekle dělají a jak se z toho dostat se zdravou kůží. A navíc režisér koketuje ještě s něčím... s hororem. Vnitřní démoni jednoho z vojáků vyvolané traumatickým zážitkem jsou natočeny pomocí klasických pomůcek, kterými si pomáhají režiséři hororů. Tajemné postavy, tajemné zvuky, zjevování duchů. Ale pozor, ani na chvíli film neopustí atmosféra války, po celou dobu je divákovi jasné to, že jeden z hrdinů to prostě nezvládá . Oddechová, ale zároveň i nadále tíživá zůstane atmosféra v části, kdy se parta postupujících vojáků dostává do domu francouzské vdovy. No a pak přijde už zmiňovaný konec, ve kterém všechno co si režisér šetřil celý film vybalí na diváka v závěrečné dvacetiminutovce. Nadupaná akční řež, která si v některých pasážích s klidem zadá i se svými dražšími bratříčky. Formální stránce nelze nic vytknout, režisér se zároveň postavil i za kameru a v poslední době moderní "dokumentární" styl filmu svědčí. Stejně tak působivá hudba J. Batemana upoutá ucho svými občasnými westernovými motivy. Nevím proč, ale do filmu to sedne. Saints and Soldiers je film, který je ukázkou toho, že i s nevelkým rozpočtem lze natočit působivý válečný snímek a že sestříhat jej do necelé hodiny a půl taky není na škodu. Je zde však silné nebezpečí, že naštve ty, kteří si potrpí na dvou až tříhodinové řeže, které oplývají dokonale naaranžovanou akcí a hlubokou myšlenkou v hlavách přítomných vojáků i režiséra. (04.04.2005)

Sice viditelně nízkorozpočtový, ale rozhodně ne špatný válečný snímek. V tomto případě se jedná spíše o komorní psychologické drama několika vojáků uvězněných v týlu nacistického šmejdu. Za téma rozhodně palec nahoru (přeci jen klasických válečných filmů jsou hromady), protože jsem to vyloženě prožíval s nimi a díky pro mě neznámým hercům film působil až nečekaně věrohodně. K tomu velmi vkusná a atmosféru budující hudba mixující všemožné motivy z různých válečných filmů či pc her. Nízký rozpočet dle mého názoru pomohl i k reálnosti filmu, protože paradoxně tak působí mnohem věrohodněji, než kdyby to byla AAA řežba plná bombastických vizuálních efektů. A díky povedeným hereckým nemám prakticky co vytknout. (16.10.2012)

Kdo tvrdí, že si během hodiny a půl vytvořil vztah alespoň k jedné z postav, lže. Film produkovala nejlepší počítačová hra, která vytváří příběhy z války. Ty jsou plné akce a kulek, jenže tady se člověk první hodinu skoro žádné nedočkal. Už úvodní masakr byl trapně odbytý. Asi nezbyly prachy na kompars, ale vidět jak padá k zemi 5 chlápků, kteří mají vytvořit pocit zoufalství, není moc dobré. Musel jsem se hodně držet, abych neusl. Závěrečná půl hodinka mě sice probrala, ale sakra, vždyť člověku bylo uplně jedno, jestli tam všichni chcípnou, nebo se zachrání. (28.09.2008)

Přežili jsme Ardény je takový válečný Stalker. Na začátku uteče parta amerických vojáků Němcům a většinu filmu jde po lese, občas se zastaví, zafilosofuje, zavzpomíná nebo někdo řekne nějakou historku z dětství, aby se chlapi víc poznali. A pak zase jdou a jdou... je jim zima, mají hlad... a jdou. Kamera je sleduje v dlouhých záběrech, pořád sněží, barvy jsou umělecky vyblité a oni pořád jdou. Když náhodou promluví, aby ze sebe vysypali nějaké moudro, jejich hlas je přiškrcený, unavený a ospalý, jako by jim před chvílí všem umřeli babička, dědeček, maminka, tatínek i milovaný křeček Puffy, občas mají nějaké ty vidiny. V rukou jiného režiséra a v podání jiných herců by to mohl být docela zajímavý film, jenže ten případ nenastal a pomalu plynoucí putování zasněženým lesem je divácky vyčerpávající a hlavně otravné. Toužebně čekáte, až se tam objeví Němci a rozvíří dění na obrazovce prostřelenou hlavou amerického fňukala nebo britského letce (který se k nim přidá). Objeví se na chvíli uprostřed filmu, trochu pozvednou náladu, jenže pak si na ně musíte počkat až do úplného závěru, kde se konečně dostanou ke slovu. Nehodlám ve filmu hledat absurdity, protože mám dojem, že nejabsurdnější je vůbec fakt, jak mohl někdo natočit tak uspávající a prázdný film, ale stejně mě jen ženou a dítětem obydlený dům uprostřed fronty poněkud překvapil. Příjemnou zprávou je, že druhá půlka přece jen odsýpá trošku rychleji než první, ubude uměleckých záběrů lesa a trpících poutníků v zeleném, ale začne se konečně něco dít. Je paradoxní, že ačkoli se film zoufale snaží, aby jste se do postav vcítili a záleželo vám na nich, až do závěrečných titulků se vinou mdlých hereckých výkonů dost obtížně orientuje, kdo je vlastně kdo. A pokud se tak děje po hodině a půl přehlídky posmutnělých obličejů a tragických historek, je někde něco špatně... (15.11.2005)

První minuty byly naprosto unikátní a konec byl pro mne nezapomenutelný zážitek.Jinak se tam toho moc neudálo za těch necelých 90 minut.Ta paní z tou malou holčičkou zahrály perfektně. Jinak američtí uprchlíci s britem byli herecky docela rozdílní. Jsem rád, že mě ten film nezklamal a že si ho někdy zase rád pustím. Je to ale ten typ filmu, kterému pět hvězd nedám. (21.12.2009)