Hooligans

Film je jednou velkou promarněnou příležitostí. Ptám se proč proboha film o fotbalu musela režírovat žena?! Natočit to režisér, který je fanouškem anglické Premier league, výsledný film by vypadal úplně jinak. Režisérce Lexi Alexander evidentně chybí schopnost vtáhnout diváka do děje a to jí přitom vydatně pomáhá velmi zajímavý Elijah Wood, který svou postavu obdařil neskrývaným údivem z neznámého prostředí. Vedle úžasně podané proměny Wooda v grázlíka pak Charlie Hunnam působí trapně ochotnicky. Síla filmu, která měla spočívat v návštěvě rizikových fotbalových zápasů, je zde smrštěna na ukázku jednoho zápasu, což výsledný dojem z filmu výrazně sráží. Elijah Wood je jednoznačným tahounem filmu a režisérku Lexi Alexander, která tenhle film pořádně zmrvila, by měl čekat trest ve fanouškovském kotli týmu West Ham Utd. 50% (31.01.2009)

Frodo šourek, vyjukanej študentík z Harwardu, přiletí do Londýna, kde se zajde podívat na "soccer", dá si pár piv bez pěny, pak se přimotá do pouliční bitky a rázem se z něho stane drsnej fotbalovej chuligán, ze kterýho by se posraly celý Vršovice. To spíš vypadá jako námět na parodii od Mela Brookse. Nevim no, nějak mi tam prostě Elijah Wood vůbec neseděl. Jinak docela dobrý bitky (hlavně ta závěrečná), hodně krve a brutality - to se mi naopak líbilo. Zbytek ovšem za moc nestojí. Ale zase jsem se u toho ani nenudil a docela to rychle uběhlo, takže dávám 3 hvězdičky. Když se tak koukám, kterejm filmům jsem dal 3 hvězdičky, tak si řikám, že je to až moc. (22.07.2008)

Vynikající film o fotbalových fanoušcích. Hooligans se snaží dívat se na fotbalové fanoušky z jiné stránky a snaží se jasně ukázat, že fotbal rozhodně není o tom dát si někde mimo stadion pořádně do huby. Zároveň se pokouší poukázat , co všechno může fanouška takové fandění stát. Řeknu Vám, že po poslední bitce jsem se necítil zrovna nejlépe a dokonale jsem si uvědomil, že fotbal je jen hra a každý by se měl chodit na zápasy bavit a smát a ne přizabít člověka jen proto, že fandí jinému klubu. Dal bych s čistým svědomím pět hvězdiček, ale za Elijahu Wooda v hlavní roli nemohu, protože on rozhodně není žádný drsňák, který by mohl důvěryhodně zahrát takovéto role. (25.09.2008)

prostredie anglických hooligans, ktorí sú predchodcovia a zároveň najextrémnejší príklad organizácií futbalových fanúšikov fungujúcich prakticky po celej Európe, je prostredie v hranom filme ešte pomerne neokukané, filmár, ktorý sa pustí do takejto témy, musí mať "gule", pretože vstúpiť medzi týchto novodobých barbarov nie je žiadna sranda - o tom sa presvedčil aj anjelská tvárička Wood, ktorý do inak fungujúceho a presvedčivého gangu GSE akosi nepasuje, a keď po prvej bitke celý zmordovaný zo zeme vylúdi nežný úsmev so psími očami, niekto to môže pokladať skôr za provokáciu či nemiestny žart . . . zbytok obsadenia je už ale dobrý ba priam výborný a réžia, ktorá nás postupne vovádza do klubu GSE, do vzťahov medzi postavami a hlavne do bitiek (či už futbalových - úvodný zápas, detský zápas, alebo fanúšických) je svižná a vydarená, problém mám (a ako vidím v ostatných komentároch) v závere, ktorý celý ten film pochoval a to jednak vyznením ako aj posolstvom, ktoré som nie celkom odčítal a nie som si istý, čo malo zdeliť? Staňte sa Hooligansom, aby ste sa naučili vážiť si život, byť poriadny chlap a uvedomiť si hodnoty, na ktorých záleží? Nebyť rozporuplného záveru a inej voľby vo výbere hlavného hrdinu, moje hodnotenie by bolo určite vyššie; (20.09.2008)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)