Jméno růže

Pokusím se o nemožné a film hodnotit bez ohledu na literární předlohu. Přiznám se, že Annaud není můj oblíbený režisér, i když jeho filmy jsou pro oko často působivé. Proto jsem rád, že těžiště jeho příběhu tvoří v podstatě detektivka než nějaké hloubání nad středověkem, protože církev nebyla banda uchylů a lidé ve středověku nežili jak zvířata. F. Murray Abraham je krok mimo, oslabuje konec a očekávané vyvrcholení. Nebýt oné výtvarné stránky a Seana Conneryho, možná bych byl o jednu hvězdičku skoupější. (05.06.2005)

„Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe…“ Sherlock z Baskervillu a jeho věrný Watson Adson na stopě jednoho klášterního tajemství (pro jejich dobro naštěstí ne toho, co se pije z krabice). Něco, co připomíná lupu, bychom tu měli, schází už jen dýmka a housle.. Ecův postmoderní historický román protkaný filozofickou a sémiotickou tématikou připomíná v podání Annauda detektivku ve stylu sira A.C.Doylea. S jemným brnkáním na zakázanou strunu smíchu a syrovou atmosférou zatuchlého vzduchu plesnivého zdiva, kdy se případ zprva zdá stejně komplikovaný, jako snaha načesat mnichovi číro, si člověk chvíli může pohrávat s myšlenkou existence nadpřirozena, dokud však nevyjde najevo, že za všemi mordy stojí jako tradičně spíše přirození (žárlivost), nebo jako v tomto případě typická lidská přirozenost v podobě touhy po majetku a moci, či strach z jejich ztráty. Pochvala jak pro S.Conneryho, který dokázal vnést do období, v kterém byl jinak za normálních okolností mrtvý jak zubní pasta, gentlemanský šarm, tak pro démonického čáryčichače F.M.Abrahama z CSI: Svatá inkvizice. A mimochodem, Jméno růže obsahuje jednu z nejžhavějších erotických scén historie, alespoň teda, co se týká filmů odehrávajících se v 14.století.. Vzhledem k tomu, že ji točil Slater ve svých patnácti, měl tam stát někdo z Monty Pythonů a říct mu:„You lucky bastard!“ (29.08.2011)

Annaud dal zapomenout na mnohé zidealizované verze středověku a i díky geniální předloze se mu alespoň přiblížil. Špína, hlad, utrpení a podivné účesy kam se podívaš. Zákulisní hry ve zkažené církvi jsou také výživné. Herecky vládne démonický Abraham a pohled na Perlmanův prasečí rypák je pouze pro silné žaludky. (26.06.2023)

Při sledování Annaudova Jména růže se musím ptát, jaká nevyléčitelná duševní porucha neustále žene režiséry do zfilmovávání "nezfilmovatelných" předloh. Je to ambice si dokázat, že dokáží nemožné? Ale jistěže nakonec něco zplichtí, ovšem jen stěží ve 20% to za něco stojí. Annaud je jistě v určitém směru geniální režisér. Dokáže budovat atmosféru - to jsem ocenila například u jeho "odvážného" snímku Boj o oheň. - Bohužel pokud jde o Jméno růže platí o mě, nejen že jsem četla předlohu, ale navíc jsem studovala historii. Nemohu snést to mrzačení mnohoznačnosti, to pobuřujícně moderní myšlení hlavních hrdinů, tu násilně dosazenou love story a naposledy toho nápadně opáleného Seana Connerryho (ač ho mám ráda) mezi jinak bledými mnichy. Upomíná na podobně opáleného Brada Pitta v Sedmi letech v Tibetu od stejného režiséra. Brad vypadal po všech strázních neuvěřitelně blahobytně. O Annaudovi mě napadá velice primitivní soud: Tvoří sice krásné obrazy, ale blbé příběhy. To tolik nevadí u filmů, kde se toho moc nenamluví, jako jsou Medvědi nebo Boj o oheň. Běda však, jak se snaží něco důležitého sdělit skrze slovo. Proč si proboha Annaud nenajde originální a inteligentní scénář? A hlavně: Už žádnou adaptaci, prosím! (24.03.2004)

Na konci má člověk dojem, že se právě vrátil z výpravy časem. Takový pocit reálnosti a uvěřitelnosti jsem už dlouho v žádném filmu neviděl. Dají se tomu vytknout občasná hluchá místa a Sean Connery, který jako vždy hraje jen a jen Seana Conneryho. Přesto je to sympatický výkon a já nechápu, jak herec, který tak neuvěřitelně nehraje, může být i po tolika letech herecky zajímavý. A je mi vážně jedno, že mnohovrstevnatá předloha je osekaná - jinak to ani nešlo. (12.12.2009)