Jméno růže

Legendární francouzský snímek z pera jedinečného Umberta Eca, Jméno růže, se podařilo do filmové podoby zadaptovat znamenitě. Čekejte spoustu napětí, neopakovatelnou atmosféru, středověkou detektivní zápletku a skvělého Seana Conneryho. Třešničku všemu nasazuje Ron Perlman v jedné ze svých nejúsměvnějších rolí. (07.01.2014)

Annaud nám nepředkládá, jako většina ostatních filmařů, uhlazený středověk, ale špinavou dobu, špinavé a nehezké lidi. Jeho vize středověku nemá chybu. Z Conneryho vzdělaného učence vyzařuje respekt a moudrost. S ním bych šel bez obav i do horoucích pekel. Kniha je prý mnohem lepší, ale těm, kteří ji nečetli, to může být putna. Ten film je totiž znamenitý. (08.05.2003)

Klasická historická detektivka Umberta Eca převedená na filmové plátno! Včera jsem si "chrochtal" u jiného středověkého filmu - Údolí včel a i dnes jsem si přišel na své. Tato legenda má opravdu vše. Napětí, výborné provedení v labužníkovu oku lahodícím prostředí či herecké výkony. Přiznám se, že knihu, o které jsem tolik slyšel, jsem nečetl, ale napravím to. (09.05.2009)

No toto, co je to za nehorázný bordel, že se tento filmový skvost dočkal mého hodnocení až po tak dlouhé době?! Stupído! Já byla přesvědčená, že tady pět hvězdiček už dávno trůní a pyšně shlíží na konkurenci, která "Jménu růže" přinejlepším očumuje půlky (až na pár výjimek z velké dálky a hloubky). Nebudu plýtvat slovy na slavný a bohatě okecaný film, radši se za své opomenutí jdu zbitchovat důtkami, poklečet na hrách (nejdřív ho radši dvě hoďky povařím) a pomodlit se 30x Seanenáš. 90% (30.08.2011)

Ano, jistě že je to výborná detektivka, již však sám Umberto Eco zavrhl a kvůli jejímuž zpracování se rozhodl, že již nikdy nepřenechá filmařům práva na své knihy (co se týká Eca, zajímalo by mě, jaký to je napsat svou nejlepší knihu před třiceti lety a už nikdy nemít ani naději, že napíšu něco podobnýho). Knížku jsem četl a musím říct, že do filmu je převedena více než dobře. V knize totiž jde hlavně o poznávání a různou jinou vrstevnatost a různé možné způsoby, jak se určité události mohly stát. A myslím, že zvýraznění detektivní linie filmu moc prospělo. Já osobně jsem knížku dočetl až napodruhé (přestože jedním dechem a o osm let později). Knížka je čtivá, to jistě, jenže mnohdy několika (mnoho) stránkové pasáže, kdy se kněží hádají o všemožné věci dotýkající se víry nemůžou ani na plátno být převedeny, natož tak, aby diváka bavily. A přiznám se, že při čtení jsem měl mnohdy chuť tyto pasáže i přeskakovat, protože to bylo strašně o ničem a nicneříkající. Eco se v knížce přímo vyžíval ve vymýšlení si dialogů a monologů, které by se za určitých těžko dosažitelných podmínek mohly odehrát. A to Ecovi vadilo nejvíc, že ve filmu není ten jeho styl, kdy si člověk nemůže říct, že to tak určitě nebylo (plus samozřejmě taky absence všemožných dalších věcí charakteristických pro postmodernu). Ještě něco k filmu. Jak píše Douglas, že je potřeba mít povědomí o středověku, tak to má jistě pravdu, jenže si nemyslím, že bych nuitně kvůli filmu potřeboval vědět, kdo to byl Dolcino nebo o čem je Aristotelova Poetika (a přiznám se, že to nevím dodnes).Tohle je ve filmu spíše okrajová záležitost a jen by mě zajímalo, kolik procent lidí kdy o dolcinovi vůbec slyšelo (já teda jen ve spojitosti s Jménem Růže). Penitenzi agitte! (20.03.2006)