Jméno růže

V roku 1980 napísal taliansky semiolog, filozof a spisovateľ Umberto Eco svoj prvý a zrejme i najznámejší román "Meno ruže" (Il nome della rosa). Je to pomerne náročná kniha, ale inteligentného čitateľa dokáže plne pohltiť. Je to zmes detektívky, stredovekej histórie a horroru. Tento postmodernistický román sa stal kultom. Šesť rokov po jeho vydaní ho previedol na plátna kín francúzsky režisér Jean-Jacques Annaud. Odviedol vskutku dobrú prácu. Natočil výbornú filmovú adaptáciu tohto literárneho diela. Hlavnú úlohu františkánskeho mnícha Williama z Baskervilu bravúrne stvárnil Sean Connery. **** (10.12.2015)

Ano, film je něco dost jiného, než kniha, ale, a teď se budu rouhat, mně to vůbec nevadí. Kniha je takový intelektuální průvodce duchovním obzorem vzdělance 14. století plný symboliky, který shrnuje myšlenkové proudy té doby (a upřímě řečeno nedá se říci, že bych jí nějak propadl). Film si celkem logicky z knihy vybírá detektivní linii a dobové reálie zobrazuje po svém. A to tak, že perfektně. Snad v žádném díle není středověk tak chladný, špinavý a syrový, jako zde. I lidé jsou přizpůsobeni této stylizaci, špinaví, bázliví, omezení. O to více vyniká vzdělanost bratra Williama a zvídavost novice Adsona, kteří svým rozumem ztělesňují šíři lidského intelektu. Horner si při skládání vybral silnější chvilku, hudba přesně pasuje do scén a film velmi podporuje. Jako výpověď o inkvizici film sice síly Kladiva na čarodějnice nedosahuje, přesto se jedná o mimořádně vydařené dílo, při jehož sledování mě (ne)příjemně mrazí. (26.06.2007)

Geniální film, který je omylem vydávaný za kvalitní historickou detektivku, jíž chybí mnohavrstevnatost předlohy. Houbeles... Jméno růže je při hlubším pohledu mnohem složitější, než se může zdát a jen za ztvárnění odporného francouzského středověku 14. století, několik emocionálních vrcholů a nebývale hutný vývoj postav si těch pět hvězd bez okolku zaslouží. Ten film zraje! (19.05.2009)

Knihu jsem četl - je úžasná, ale hodně obsáhlá a Annaud těžko mohl natočit stejně komplexní film. Zaměřil se tedy pochopitelně spíše na detektivní (tj.dějovou) část a udělal dobře. To co funguje v knize, by ve filmu nefungovalo (např. dlouhé popisy života mnichů v klášteře). Navíc se mu myslím skvěle podařilo evokovat atmosféru té doby a prostředí (je to pěkně syrové). Connery jako moudrý William z Baskervillu a Slater jako Adso z Melku jsou výborní a jdou ve stopách Holmese a Watsona (paralela, kterou úmyslně dělá i Eco). Závěr sice Annaud pozměnil, ale co: autorská licence. Mohlo to dopadnout hůř. (17.08.2003)

„Neľutujem svoje rozhodnutie a predsa, ako tak píšem tieto riadky, starý a šedivý, je spomedzi všetkých tých tvárí, ktoré sa mi objavujú mihotavo pred očami, tou najjasnejšou tvár dievčaťa, o ktorom som za celé roky neprestal snívať. A hoci pre mňa toľko znamená, nikdy som sa nedozvedel ani len jej meno.“ 1327, opátstvo v horách, ktoré Boh dávno opustil (ak tu niekedy vôbec bol). Dokonalá atmosféra. Proste absolútne a bez jedinej debaty DOKONALÁ. Temný Stredovek ešte nikdy nebol taký temný. Beštiálna temnota sála snáď z každej minúty a keď nie z každej minúty, tak aspoň z každej tretej. V tomto filme (hoci prioritne nejde o horor resp. VÔBEC nejde o horor) je strašidelné, nechutné, odporné, depresívne a brutál-temné všetko. Vrátane jednej z najautentickejších erotických scén desaťročia, ktorá asi mala byť vzrušujúca a teoreticky aj je, ale prakticky je to tiež jeden veľký (a ponurý, neviem, či som to už spomínal) horor. Nemilosrdná taliansko-nemecko-francúzska koprodukcia je na filme jednoznačne poznať (celé je to výrazným spôsobom sexuálne, homosexuálne, s nábehom na pedofíliu). Perfektný mentor Connery, jeho perfektný učeň Slater, perfektný Ron Perlman ako jemne povedané svojrázny požierač cintorínových krýs (!) a vo vedľajších úlohách toľko „ksichtov“, že z nich budete mať nočné mory. Odporné, nezabudnuteľné vraždy a absolútne fenomenálna výprava v hmle utopeného megakláštora v nehostinných horách, ktoré sú bezpečné asi ako ústav pre sexuálnych deviantov, ktorí dva roky neboli pod psychiatrickým dozorom. Z Mena ruža som mal zlé sny už ako malý chlapec a ešte aj dnes, hoci som už dávno dospelý muž, si ho s obrovskou chuťou po sto prvý raz pozriem v telke, keď ho dávajú (ideálne s vynikajúcim slovenským dabingom). A oni ho, našťastie, dávajú pomerne často. Knihu som čítal, ale nebavila ma (celé strany som doslova preskakoval, taká to bola nuda). Spolu s Milencom môj najobľúbenejší Annaud. Potešia kvalitné dialógy („Hrozne dlho som o tebe nepočul.“ – „Chcel som, aby na mňa ľudia zabudli.“) a hlášky („Pripúšťam, tento muž samovraždu nespáchal.“). (05.11.2006)