Metallica: Some Kind of Monster
Kamera:
Robert RichmanHrají:
Bruce Sinofsky, Kirk Hammett, Jason Newsted, Lars Ulrich, James Hetfield, Cliff Burton, Robert Trujillo, Eric Avery, Frank Munoz, Zane Lowe, Torben Ulrich (více)Obsahy(1)
Snímek METALLICA: Some Kind of Monster přináší fascinující a opravdový pohled na životy členů nejslavnější heavy metalové kapely v hudební historii. Kapely, která po dvaceti letech své existence čelí obrovským osobním a profesionálním výzvám v průběhu natáčení jejich, po pěti letech, nejnovějšího alba St. Anger. Vztahy mezi členy kapely byly poslední dobou dost chatrné. A protože Metallica po několik let nekoncertovala a ani nevydala žádné album, měli hudební odborníci a hlavně fanoušci obavy o její budoucnost. Dokument, který se natáčel dva roky zachycuje s důvěrnou známostí jednotlivé členy skupiny, jejich vnitřní démony a vzájemné vztahy, ale také snahu o sladění osobních životů s požadavky neustále se měnícího hudebního průmyslu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
[3,5*] "Maybe we should talk about next week." "Well, all next week is therapy." Dokumentárny portrét slávnej metalovej skupiny v čase ich silnej krízy. Najväčšou devízou tohto oceňovaného, psychologicky ladeného diela je tá jeho úprimnosť a hlavne to, ako z neho cítiť skutočnosť. Spočiatku mi to ale vôbec tak nepripadalo a cítil som v tom skôr tých "Osbournovcov" s nádychom tupej reality show (pôvodný zámer tvorcov), čo absolútne nepatrí do mojej oblasti záujmu. Vyostrením krízy v skupine a odchodom Jamesa Hetfielda na liečenie sa to však zlomí a dostáva to úplne iný náboj. A keď sa ešte na scéne objaví môj obľúbenec Dave Mustaine a vyjasňuje si s Larsom Ulrichom dávne krivdy, už viem, že sa mi dokument bude veľmi páčiť. Odhaľuje pomerne veľa zo súkromia členov kapely (predstaví napr. ich zlaté deti, či podivného Larsovho otca, čo pôsobí ako nejaký guru), aj to, akí sú to ľudia (taký Lars v tom obraze nevychádza veľmi lichotivo). Akurát mi tam vadil ten slizký psychoterapeut, pôsobiaci ako nejaký kazateľ. Film trochu trpí zvyčajným neduhom hudobných dokumentov a síce tým, že tej hudby je v ňom veľmi málo a aj tá čo tam je, je len útržkovitá. Domnievam sa, že dokument osloví predovšetkým priaznivcov kapely, ktorí ho budú velebiť (tiež som tým do istej miery postihnutý) a tým ostatným zrejme až tak veľa nepovie. Existuje inak aj druhá epizóda z roku 2014 (27 minút, na IMDb ako "Metallica: This Monster Lives"), ktorá ale za veľa nestojí - ide len o ničnehovoriaci, divoký zostrih tých istých scén, doplnený o pár nových postrehov z aktuálnej doby. "You went into another voice there, dude." "Which one of me are you talking to?" ()
Vzhledem k tomu, že Metallicu už od pubertálních let považuju za absolutně nejlepší kapelu, těžko může bejt moje hodnocení objektivní. Ale to, že mě těch 140 minut ani na chvíli nenudilo bude asi mít ňáký opodstatnění. Výborně udělanej dokument, kterej sirově sleduje práci muzikantů na nové desce, jejich hádky a konflikty a cestu téměř od rozkladu až po pozvolné stavění se na nohy. Film není nijak uměle přikrášlován, jde až na dřeň a některé promluvy ať už Jamese Hetfielda, Larse Ulricha nebo třeba Dave Mustaina zasáhnou mnohem víc, než herecký výkony pravých herců v těch nejlepších filmech. ()
Pripadalo mi to ako trochu zvláštny druh reality šou a mám z toho celého trochu zmiešané pocity. Nový album od Metallicy som vnímal, no ako štrnásťročný fagan som ju ani moc nepočúval, ani mi príliš neprirástol tento nový zvuk k srdcu. Teraz s odstupom času si vravím, že to nie je až také zlé. Nezhody v kapele mi trochu pripomínali moju vlastnú bandu, hoci si neviem celkom živo predstaviť, že by sme sa o dvadsať rokov dokázali takto hašteriť a vlastne sa navzájom vôbec nepoznať. Príde mi to fakt trochu pritiahnuté za vlasy, hoci peniaze, drogy a alkohol určite vedia spraviť svoje. Celkové hodnotenie z filmu je ale pozitívne. Opäť som o niečo múdrejší. ()
Album St.Anger nepatří mezi mé oblíbené. Přesto si nemyslím, že je vysloveně špatné (pořád dokola si ho ale také nepouštím). Metallica měla už i horší. Napadá mě taková kacířská myšlenka. Možná je lepší sledovat v tomto dokumentu jak St. Anger vznikal, než ho poslouchat. Mě osobně nikdy nezajímaly pozadí jednotlivých skupin. Mě stačilo slyšet jejich hudbu. Proto mě překvapilo, jek zajímavý dokáže být pohled do soukromí jedné skupiny. Pár podobných dokumentů už jsem viděl (třeba ten o Iron Maiden, Flight 666). Většinou se všichni ujišťujou, jak jsou skvělí, jaká je s nima zábava a jací jsou pohodáři. Tento dokument naproti tomu ukazuje tři osobnosti, normální skutečné osoby, které mají své vady, své problémy, své horší dny a své lepší dny. ()
Nejsem fanynka Metallicy, vlastně od nich znám jenom Nothing Else Matters, ale tenhle dokument se fakt povedl. Tak otevřenou zpověď jsem vážně nečekala, hodně se toho o nich ukázalo. Nejdřív jsem si říkala, že jsou to děsný egomaniaci zahleděný do sebe, ale na konci jsem si uvědomila, že se vlastně vůbec ničím neliší od nás "obyčejných" lidí. Kdyby byl dokument o maličko kratší, vážně bych uvažovala o 5*. ()
Reklama