Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (359)
Přiznám se, že celý úvod (úvodní referáty), který má plných 45 minut (!), mi přišel poměrně nezajímavý a ne moc vtipný. Pak konečně dojde na samotnou „hru“, která má ovšem taky pomalý rozjezd… tudíž než se dostaneme k těm skutečně vtipným částem, už je celý divadelní záznam dávno za polovinou. Nicméně, myslím si, že právě ony humorné scény a průpovídky, jejichž původcem je především postava Frištenského (skvěle zahraná Smoljakem), jsou důvodem, proč je vlastně v rámci Cimrmana tato hra tak oblíbená. A stojí to za to! Poslední třetina mi právě díky Frištenskému spravila celkový dojem z tohoto záznamu. Celek tedy není tak dobrý a konzistentní svým humorem jako třeba Záskok, ale i tak chápu, proč je právě Dobytí severního pólu mezi lidmi tak oblíbené. Tato hra je doslova nabitá skvělými hláškami a gagy. ~(3,9★)~ ()
Mám to někde mezi silnými čtyřmi a slabými pěti, ale nakonec zaokrouhlím nahoru, protože jsem se i přes ta slabší místa skvěle bavil po celou dobu. Jak jsem si po Švestce myslel, že Cimrmani buď nejsou zrovna pro mě, nebo jsou jen příliš přeceňovaní, tak tady jsem se naštěstí přesvědčil o opaku, protože zde byla hromada skvělých hlášek a dobrých nápadů a celkově si mě to skutečně dost získalo. Svých obav se sice asi ještě úplně nezbavím, to až za sebou budu mít víc jejich her, ale Dobytí severního pólu si mě u skutečně dost šplhlo. Akorát seminář mě zase bavil o trochu víc než samotná hra... Slabých 5* ()
,,Ale děti dneska nevědí, co je datel, ale kulomet poznali naprosto bezpečně.“ Upřímně řečeno, úvodní přednáška, ač tu a tam má své světlé chvilky je ve srovnání s ostatními semináři předcházející hrám Járy Cimrmana mnohem horší. Jednak působí hrozně nastavovaně a nesourodě. Peripetie s oponou, oživlé obrazy a šikanování Bruknera mi opravdu připadalo jako vata na místech, kde již nebylo tvůrčích sil. A ani hra si u mě nepolepšila. Příběh jako by nebyl, děj se vleče a veškeré vtipy jsou defakto jen a jen na úkor Varela, což omrzí již po druhém opakování. Také mi chybí určitá vlídnost, která sálá z jiných her, tady je naopak cítit takový hrubší cynismus, a to mi k DJC nesedí. ()
Těžko hodnotit, která hra je nejlepší, ale Dobytí je mým vážným adeptem. Ale na druhou stranu musím říct, že mám na mysli verzi s Janem Kašparem v roli Karla Němce. Tohle herecké obsazení mnohem přesněji a přesvědčivěji sází své vtipy a i ten seminář je tak nějak lepší. Nebojme se tedy uronit kroupu za Karla i Varla...Navždy v nás zůstanou :) ()
Snad už nás ani nepřekvapí, že severní pól nebyl dobyt tím blíže nezpecifikovaným imperialistou ze špatných učebnic dějepisu, nýbrž našim oblíbeným Cimrmanem... Ne, snadné to rozhodně nebylo, přišlo i na pár velmi těžkých chvil, naši dobyvatelé se setkali tváří v tvář bájného monstra Játyho, sužovala je zima a hlad a to dokonce tak, že byli málem donuceni sníst své dvounohé psy! A jakoby to nestačilo, někteří při tom nekonečném putování zjistili, že mají housera... Avšak za ten vítězný pocit "jdu na sever... A na jih" to bezpochyby stálo, viďte? 8/10 ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
- Dokud autoři Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák nenapsali „Záskok“ (1994), považovali tuto hru za nejlepší. (mnaucz)
- Závěrečné slovo o osudu výpravy (puštěné na nahrávce) namluvil Miloň Čepelka. (mnaucz)
Reklama