Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Divoká, všemi barvami a odstíny laděná road-movie, ve které se netradiční trojka vydá na cestu skrze australskou poušť, mě vskutku v mnoha směrech pobavila a zaujala. Všichni tři herci jsou ve svých rolích úžasní, nehostinné prostředí (vizuálně i společensky) Austrálie pěkně zobrazené a hudební doprovod (hlavně Mamma Mia!) byl už jen třešničkou na dortu. Zkrátka film, který se nemusí líbit každému, ale já jsem si zde své našel. (18.02.2012)

Snad jedna z nejkrásnějších komedií co jsem kdy viděl. Je bizarní ale ne nevkusná, což by se klidně mohlo nechtěně povést. Vítězstvím je scénář a herecké obsazení. Scénář z toho důvodu, že natočit čisté road movie o 2 transvestitech a jednom transsexuálovi je už samo o sobě úžasné.Ovšem zpraocvat to tak aby ty postavy nebyly pouze chlapáci mluvící fistulkou v OPRAVDU extravagantních kostýmech potřebuje větší preciznost.Elliot si musel pomyslet, že se casting zbláznil, ale risk se vyplatil a já se po dlouhé době opravdu od srdce zasmál(debaty v autobuse, pingopongové míčky ad). Kdykoliv můžu tak si ji rád pustím, protože se dá vidět několikrát a neomrzí se! (10.11.2005)

Vždycky jsem si pod tím fantazii jitřícím názvem představoval mimořádně extravagantní úlet, originální, drzou, málem undergroundovou jízdu, a po pravdě jsem z reality trochu zklamanej; problém bude nejspíš v tom, že mě samotný fenomén travesty show ani disko popíky nijak zvlášť nefascinují (v dobrém ani špatném), rozjařenost z toho, s jakým stylem a chutí své drag queens hrají Hugo Weaving a hlavně blazeovaný Terence Stamp, trousící krásně přisprostlé sarkasmy, mi vydržela jen chvíli, a pak už mi ke koukání zbyla jen nevzrušivá idylka v půvabných kulisách australské pouště s občasným krotkým náznakem dramatu či mírného dojáku o intenzitě zdařilé telenovely. Tenkrát před čtvrt stoletím to možná bylo větší zjevení, ale na druhou stranu, takové nesrovnatelně podvratnější, šílenější i zábavnější Rocky Horror Picture Show má ještě o dvě dekády víc, a o Almodóvarových komediích nebo Snídani na Plutu se snad ani není fér zmiňovat. (06.07.2018)

Gemini popsal poměrně přesně moje pocity při sledování filmu - můj pocit z něho se tedy sice nevyvíjel z nuly na sto, ale asi tak ze čtyřiceti na osmdesát. Z počátku mě dost iritoval okatě výchovný ráz příběhu, na travesty show taky zrovna neujíždím a Guy Pearce mi přišel naprosto strašný. Zlom nastal někdy ve chvíli, kdy se na scéně objevil "výkal Abby", to jsem se poprvé zasmál, od té chvíle se příběh i herci (i já jako divák) tak nějak uvolní z počáteční křeče a film dospěje ve svěžím tempu až do povedeného finále. Navíc se moje pocity vyvíjely přesně tak, jak si to tvůrci přáli. Z počátečního zhnusení jsem se dopracoval až k obdivu všech tří hlavních představitelů (včetně Pearce, u kterého mi došlo, že afektovaného homosexuála je vhodné ztvárnit afektovaným způsobem) a jejich vystoupení se mi líbila čím dál tím víc. Je to zvláštní zážitek vidět pozdější představitele tak v nejlepším smyslu slova chlapáckých rolí jako jsou agent Smith z Matrixu nebo Leonard z Mementa na pódiu v kalhotkách a síťovaných punčochách... (27.08.2009)

Už jenom ten nápad, že se hovno zpěvačky ze supergrupy ABBA projede napříč Austrálií v autobuse, je skutečnost hodná minimálně zapamatování. No, a kdyby Hugo Weaving dával dohromady Společenstvo prstenu v jakémkoli mundůru z tohohle filmu, tak by všem členům mohl ušetřit nechutnou štrapác. Stačilo by Sauronovi poslat fotku a Mordor je smíchy v troskách. (04.05.2010)