Svatá krev

...nedokážu sdílet obecné nadšení umělcem, u kterého se pořád křičí: "není to dobré? to nechce být dobré" "nedává to smysl? to nemá dávat smysl" "je to pokleslé? to má být pokleslé" "působí to diletantsky? to je naschvál" "je to špatné? nerozumíš, že si z toho tvůrce dělá legraci". Viděl jsem podobné obrazy ve filmu hodněkrát (Dario Argento, Ulrike Ottinger! a ostatně Black Moon od Louise Malla), byly mnohem lépe udělané (namátkou i ten náš nebohý Jakubisko - a ostatně - kde to bral on, že? Fellini...). Podobných výjevů se dá za odpoledne vymyslet tucet, jsou to pouhé figury v toku vyprávění, nezkvalitňují dílo ani kdyby to celé byla jedna velká čítanka tarotu itself. Ta dryjáčnickost tady mi nikdy nikde moc nesedla, ale respektuju obdiv ke kolotočářství jako jednu z opakovaně se vracejících podob nostalgie a touhy po svobodě (od Le Six po Wenderse a Ivana Fílu). O žádném opravdovém duchovnu v tomhle dílku se nedá hovořit - portrét kultu je spíš šprýmovný, zbytek je kýč ("že to je kýč? to má být kýč"). Několikrát mi ve filmu vytanulo, že "na Jižní Ameriku asi super" - lacinost by mi nevadila, kdyby neměla tak debilně telenovelí podobu a takovou ambici. Když jsem se ptal příbuzné, co navštívila před pár lety Jodorowského přednášku v Praze, zda TOTO viděla, řekla: "ne, ale když on byl i ve svých takřka devadesáti TAK sexy" - asi ten kult tedy bude i o tom. U Svaté hory jsem byl ještě ochotný předpokládat, že něčemu úžasnému nerozumím (přinejmenším až do toho idiotského závěru). Když nám o tom přednášel doc. Jozef Cseres jako o novém typu kinematografie - wau! -, byl jsem ochotný odhlédnout od toho, že on sám se poněkud do osoby zvráceného génia zacházejícího s nejtajnějšími světahybnými symboly projikuje (což je v případě akademického živnostníka přeci jen trochu legrační, ale mých tehdejších 27 let se ještě nechalo snadno obelstít). Dneska vidím v Jodorowském přinejlepším zručného fabulátora (narativ nebyl špatný), v horším případě komediantského podvodníka, co umí ve své gnózi pro střední stav správně zaťukat tu na tajemno, tu na téma spásy anebo násilí, tu na téma mysticismu spojeného se satanismem. Lynchovi i Žulawskému toto šlo líp včetně řemesla. (24.01.2021)

Na Jodorovského zdánlivě krotké, ale jeho rukopis tu je. Vlastně jen zpočátku se celý příběh jeví až příliš všední, dokud nezačne být prokládán bizarními a působivými scénami. Ty samozřejmě diváka znalého režisérova díla nezaskočí ani nešokují, ale to myslím nevadí, protože fantazie v nich je. Fascinující pohřeb slona i s netradičním zakončením, boj o chrám, náznak ukřižování mezi slepicemi, taneční čísla sršící energií. A nechybí krev, symbol života a víry. Ruce - jeden z motivů a symbol nikoliv svobody, nýbrž otroctví. Chvílemi jsem měl pocit, jako by filmem probleskával Kabinet doktora Caligariho. Nemám rád cirkus, tady mi kupodivu nevadil snad proto, že je dějištěm klíčových událostí. Do jistě míry surrealistické, byť Jodorovský se ve svých fantaziích tentokrát poněkud krotil. Většina střípků se složí směrem k závěru. Život, smrt, smutek, radost. Mám Jodorovského filmy rád, jelikož film je médium vizuální a on si toho je plně vědom. Zdejší obsahy prozrazují až příliš, a tak je lepší nečíst si je, což jsem naštěstí udělal. (15.09.2023)

Můj dlouho opomíjený rest, který jsem dohnal až po velmi dlouhé době. Každopádně i když film má děj a excelentně vykonstruovanou formu, prostě mne to nezaujalo a hrozně mne to nudilo ... Ono prostě tady se tenhle bizardní kousek u mne minul účinkem. Jednak nemám rád cirkusové prostředí a celou tu kulturu kolem, nemám rád klauny, pantomimu, v divadle jsem byl párkrát ... Takže všechny tato témata, která film mixuje mne prostě nebavila. Nějaká ta brutalita a krev mne již příliš neoslovila. Psychologie hlavní postavy byla až trapně jednoduchá ... A pokud tohle má být nejvyžší level bizzaru? ... Tak mám asi opravdu už hodně nakoukáno a hodně ujetý pohled na film, umění i svět samotný ... Bizardní, zvrácené? Kdepak ... spíše občas docela sleazy, ale také pitoreskní a někdy bohužel až trapné. Každopádně práce s filmem musela být obrovská a obtížná, to rozhodně hodnotím kladně a chápu vlnu nadšení, ale jak jsem již psal, tohle není prostě vůbec můj šálek kávy ... (20.02.2011)

Po neúspešných projektoch Alejandra Jodorowského, ako nikdy nerealizovaný film Dune a ani príliš vydarenom paškvile Tusk (1980), sa tento významný surrealistický režisér nehrnul do ďalších projektov. Nakoniec však v roku 1989 nakrútil tento film, ktorý je presne taký, ako celá jeho filmografia. Je to veľmi spirituálne, ťažko uchopiteľné, hoci tá iracionálna,snová forma vo svojom jadre dáva istý zmysel, avšak je tu natlačených toľko odkazov a kritík na spoločnosť, iné kultúry a náboženstvá, že je to ťažko stráviteľné. A tak mám Jodorowského presne rád. Je to celé tak absurdné, že by jeden neveril, že scenár nebol písaný pod vplyvom halucinogénnych látok. Film sa začína pohľadom na pacienta v psychiatrickej liečebni. Očividne je maník totálne na sračky a z flashbackov sa dozvedáme, že ako dieťa žil z rodičmi v cirkuse. Otec alkoholik, ktorý mal rád iné ženy a matka zase viedla cirkevnú sektu zvanú Svätá krv. Ich spasiteľom nebol Ježiš ale nejaké mladé dievča, ktoré dobili, znásilnili a odrezali ruky. Zomrela vo vlastnej kaluži krvi a s tej kaluže vznikol kostol. Vatikán samozrejme odmieta túto sektu, a tak im zbúrajú kostol. Matka jedného večera nachytá svojho manžela ako si to rozdáva z inou a tak mu poleje rozkrok kyselinou. Muž sa samozrejme nahnevá a tak jej symbolicky odsekne obidve ruky a sám sa zabije. Malí chlapec sa zblázni ale z tohoto zúfalstva ho preberie o niekoľko rokov matka a tak ujde s kliniky. Doslova nahradí svojej mamke ruky a robí za ňu všetko. Po čase svoje ruky nedokáže ovládať, pretože je z matkou nejak telepaticky prepojený. Matka zošalie a rozhodne sa že prostredníctvom týchto rúk zabije každú krásnu ženu, pretože ona kvôli nim stratila všetko. A mladík, vždy keď sa do nejakej krásnej slečny zahladil, netrvalo dlho, a padla jeho rukám za obeť, bolo ich toľko, že by to vystačilo na jeden cintorín. Ako obvykle tu poukazuje Jodorowsky na rozklad spoločnosti aj človeka. Opäť si tu zahralo dosť postihnutých ľudí, znázorňuje sa tu ghetto, prostitútky, bez servítky ale stále v takom svojom svete, v snovom poetickom opare. Ide o koniec 80´s takže mi pochopiteľne soundtrack nesadol ale ináč kinematografická dokonalosť. (18.08.2015)

Tohle že natočil ten Jodorowsky, co natočil Krtka? Vůbec se mu to nepodobá, už jenom tím, že celý ten film je naprosto přehledný a má i nějaký pořádný děj. Taky tu Jodorowsky neudělal všechno nejdůležitější sám, chopil se jenom režie a scénáře, zbytek nechal na jiných. Celý ten film vypadá, jako kombinace Hitchcocka (dějem to připomíná Psycho) a Greenawaye (délka dvě hodiny a + - pár minut, bizarnosti, utahanost (u Greenawaye to ale mám jen u nějakých jeho filmů)). Příběhem se mi to vlastně líbí dost, dotáhnout jem ty nerealističnosti (chci vidět doktora, co nechá partu mladíků, která je většina nezletilá, nechat samotné jít do kina...) a bylo by to ok, horší je ale to, jak je to podané. Ty dvě hodiny jsou vážně moc a je to znát, mnoho scén je tu zbytečně utahaných, třeba ta, jak hraje se svojí matkou na klavír mohla být kratší tak o polovinu a pak jsou tu i scény, co jsou jenom zbytečné, ale těch je míň. Zase na druhou stranu, je tu i pár dobrých scén, nejvíc se mi líbí ta, jak má ty halucinace na hřbitově a všude vidí duchy svých obětí. Jinak to ale překvapivě vůbec nebylo špatné a Jodorowsky možná nakonec nebude tak špatný režisér, jak jsem si po Krtkovi myslel. 3* (10.07.2019)