Panelové vztahy

Jako umělecké zachycení manželských problémů film funguje dokonale, jako dokumentární a sociologizující výpověď s širšími přesahy už film funguje hůře. Objektivizující tendence jsou patrné v na kameru pronášených monolozích, což jako formální prostředek filmu celkově neuškodí, ale z monologů se divák nic obecně platného o životě tehdejší společnosti nedoví. Není tu nastolen téměř ani jediný problém, který by nezažíval kterýkoliv pár kdekoliv jinde na světě na stejné sociální úrovni. Proto jsou narážky na socialismus ukvapené a vychází nejspíše z toho, že spojení panelákové reality s maďarským režisérem (Maďaři, jak známo, stejně jako Poláci, socialismus zrovna v lásce neměli a nemají...) vyvolává automaticky zavádějící očekávání. O to je však příběh logicky univerzálnější a ze schopnosti, s jakou dokázali autoři v plynulých záběrech kamery zachytit ubíjející bezútěšnost klaustrofobického manželství, až mrazí. (04.06.2014)

Socialistická podoba „šťastného“ manželství: lehce hysterická žena, v manželství (nebo spíš z manželství) apatický muž; film začíná jejich rozchodem a na několika epizodách z minulosti s brutální nezaujatostí ukazuje, proč mezi nimi začala komunikace drhnout. Nepotřebujeme znát jména ani další detaily z jejich životů, definuje je prostředí. Fráze paneláková šeď k Prefab People sedí dokonale. Kamera během dlouhých dialogů pozoruje tváře manželů v dotěrných detailech, což napomáhá stísňujícímu dojmu. Není úniku a není to příjemné. Hlavně střídmá délka činí tuhle záměrnou nesnesitelnost snesitelnou. 60% (02.08.2010)

Znalý tvorby Bély Tarra může považovat za odklon k formalismu buď jeho dvouzáběrovou televizní adaptaci Macbeth, nebo následný Podzimní almanach. Určité tendence lze podle mě vystopovat již tady. Tarrův návrat k černobílému materiálu považuji za důmyslný tah, kterým posiluje především dokumentárnost. Opět velmi chytře napsané dialogy tu nejsou již tak často prezentovány ve velkých detailech, daleko více v detailech a polocelcích. Nemálokrát rozostřená ruční 16mm kamera nyní spíše s odstupem pozoruje. Nejdospělejší raný Tarr. Pro Shadwella: A teprve čtivo o Sanaci betonových konstrukcí stojí za to. :-) (19.02.2008)

V Panelových vztazích se variuje téma bytového soužití pod taktovkou Bély Tarra. Ten vykresluje trable manželského páru svým, z rané tvorby, typickým autentickým stylem, kdy v černobílých barvách nechává rámovat postavy v detailech a polodetailech a prací s neherci se snaží docílit co nejvěrohodnější realističnosti. Ve snímku si poprvé zahrává s časovými vztahy tím způsobem, že napřed ukáže manželskou hádku a pak retrospektivně ukazuje epizody z jejich manželského soužití aneb to, co přecházelo jejich zásadní hádce. Opět geniálně napsané dialogy a stísněná atmosféra bytu, ve kterém se odehrává problém mezilidských vztahů. Závěrečná scéna filmu nezapomenutelná a skvěle podchycující dojem a zážitek z filmu. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (08.12.2016)

Dostalo mě to. Jeden z nejpravdivějších a nejreálnějších filmů vůbec. Vlastně téměř geniální celkový tvar, kde v sobě každá scéna skrývá mnoho velmi skutečných poznatků - některé z nich jsem asi ještě nikdy žádném filmu nezachytil. Ani náznak nějaké křeči nebo umělosti. Tarr byl pán i v raných letech tvorby. (24.06.2013)