Hrdinové z východu

Klasická velenárodná žánrová pochodeň z Číny, kde v lacných divadelných kulisách za podpory tragikomických teatrálnych výkonov stvárňujú Číňania i Japoncov (alebo akýchkoľvek iných Aziatov) a, samozrejme, nakoniec vždy v pomere síl (značne nepomerne) víťazia. Číňania predsa nebudú pozerať film, v ktorom to Japoncom poriadne nenatrú, nie? Tým viac, keď proti vychýreným majstrom postavia len mierne nadpriemerného učňa, ktorý v mihu zvláda všetky mysliteľné bojové umenia s gráciou a dôstojnosťou, ako to dokážu len Číňania. Ale pekne poporiadku. Ľudová (dalo by sa povedať, až buranská) komédia ťaží z pozície manželstva v národnom ponímaní a historicko-kultúrnych referencií, resp. rozdielov medzi Japonskom a Čínou. Prvá polovica je venovaná mladomanželským šarvátkam medzi Gordonom Liu (presne tým, ktorého si pamätáte aj ako starého majstra z Kill Billa) a Yukou Mizuko, ktoré podvratne narúšajú nedotknuteľné tradície v manželskom živote Číňanov. V tej druhej dochádza ku klasickému finálnemu stretu majstrov prekvapivo širokej škály bojových škôl (od šermu po ninjitsu), ktoré strieda vysokorýchlostný tréning hlavného protagonistu v klasickom pojatí modelu "from zero to hero". Dej je vyplnený tu viac, tu menej komickým situačným humorom, ktorý svoj pôvod taktiež nachádza na divadelných doskách. A práve toto očarujúco nostalgické spojenie kung-fu béčka, vratko humornej choreografie, bojov-nebojov, klasickej fabule a istej nepopierateľnej charizmy Gordona Liu spolu s výsmechom skutočnému bojovému umeniu a lekciám dejepisu na mňa tak skvele funguje. Zvuková kulisa je perfektná a dokonca pri mierne prehnanej (rozhodne však nie na úkor záživnosti) dĺžke zostal priestor i na nejaké to vyhranie sa s kamerou - napríklad scéna, v ktorej sa Liu rozpráva so ženou tak, že vidíme len jeho odraz v zrkadle. Nič svetoborné, ale perfektná bláznivá klasika, s občasnými nereálnymi súbojmi striedajúcimi pár skutočných bojových vychytávok (samozrejme s hračkárskymi zbraňami, ktoré tie skutočné nepripomínajú ani z diaľky). A aj nejaká tá inšpirácia pre Tarantina by sa tu našla. 90% (18.09.2014)

Škoda, že prvá polovica filmu je nezáživná, trápne komediálna a s postavami a chovaním, ktoré nestoja za vyššiu pozornosť. Potom príde časť o naťahovaní sa manželov, ktorá kultúra a bojové umenie je lepšie. Až v závere sa o slovo prihlásia súboje a rôzne výzvy. Konfrontácia čínskeho umenia s tradičným japonským je veľkým ťahákom, Japoncov hrajú ozajstní Japonci a nielen Číňania prezlečení do japonských kimôn. Divákovi je predostrené množstvo rôznych bojových techník a zbraní, z ktorých sa mne najviac páčil ten, v ktorom boli proti sebe skrížené nundžaky a čínska trojdielna palica. Film nemá plnohodnotnejší príbeh, čo je jedným z kameňov úrazu, snaží sa to vynahradiť kvalitnými súbojmi, v ktorých sú či už Liu alebo Kurata machri. (03.08.2018)

Pro mě osobně rozhodně jedna z nejlepších klasických kung-fu mlátiček. Příběh podle té nejošuntělejší šablony (mistr učí žáka, aby žák pomstil mistra) nahradila tentokrát šablona méně okoukaná, možná sympatičtější. Premisa, v němž si Číňan vezme Japonku, aby si vzájemně dokázali, čí že bojové umění je efektivnější, nabídne totiž méně humoru (ale jen kapánek) a více akce. A té je ve druhé polovině opravdu přehršel. Hrdina musí přemoct sedm bojovníků - navíc co muž, to jiný styl – takže dojde i na karatistu, judistu nebo fighty s nunčaky, saiemi, šurikeny nebo katanou. Závěr vrcholí samozřejmě v nejdelším souboji s ninjou na poli se slaměnými panáky, kde velkou roli sehraje důvtip. Jinak choreografie nápaditá a to teatrální herectví už divák taky překousne. V rámci dílny Shaw Brothers však famózní kousek. (07.02.2015)

Kendo Mistr Takeshi Yamamoto s katanou předvádí výtečný výkon, dále je tady expert na Judo Hitoshi Ômae, japonský Sai expert Yasutaka Nakazaki, či japonský expert na oštěp Nobuo Yana. Potěšila mne vyjímečně politická srozumitelnost snímku a Gordon Liu v boji s oštěpem i trojdílnou tyčí. Dokonce předvede drunken box proti japonskému karate. (09.09.2013)

Pravděpodobně nejhorší činský film, co jsem viděl. Jak převést japonské bojové umění do čínské rvačky. Většina japonských bojových umění je zaměřená rychlý konec ať už je to iaido, jodo, nindžutsu a další. Ale jak to prodloužit, aby to bylo akční a zdlouhavý. No nebudeme se tím přece trápit, prosť jim dáme japonské zbraně a ať si bojují jako číňani. Snad by to přece mělo ukázat rozdílnosti dvou kultur a jejich postupů boje, ale to se tady nestane. Čínské kung fu je přeci nejlepší, to jsme věděli už na začátku. Trik zadrženého dechu překoná všechny styly nindžucu. Dost často si pletou nindži a samuraje, ale co bych taky čekal. Japonské bojové umění za 0, čínské bojové umění za 8. Fair enough. Myslel jsem si, že to bude sranda, ale, i když zapomenu na iai, bylo to mučení. Nemůžu moc hodnotit styl boje všech zůčastěných, ale ten šermíř byl k ničemu, zoufalý, bez absolutních základů, kterými by byl boj nudnější a kratší. Ještě jsem se dodatečně dozvěděl, že se ten chlapík s katanou skutečně pokoušel o iaido, takže teď je to definitivně nejhorší čínský film vůbec. Je to urážka, ten chlapi k se tam krčil jako kdyby mu bylo osmdesát a měl nemoc zad. Iaido v překladu umění tasení meče, i tohoto základního principu nevyužil. Porazil ho směšně využívajíce chyb, které by ani začátečník neudělal. Např si nedržel střed. Mávání mečem, krčení se, zavirání oči, velká gesta, promachováni, špatný postoj, groteskní způsoby a mnohem mnohem víc. Jak už jsem řekl je to urážka a nic víc. A neříkám to jenom proto, že cvičím iaido. (29.08.2014)