Ztraceni v moři

Nejsem sice fanouškem těhle filmů, ale musím přiznat, že tenhle mě občas dostával. Po čase mě to nutilo uvažovat nad tím, co asi jednotlivé postavy cítí a jak bych se zachoval já. I když nutno si přiznat - občas to bylo "dělání z komára velblouda" (např. proč by se prostě oba "rodiče" nemohli dohodnout a kluk by byl střídavě tu a tam, jako je to u normálních rozvedenených lidí). Rozhodně už bych to ale podruhé vidět nemusel. Bohužel nechybí tradiční americký patos a snaha vydojit nějakou tu slzu za každou cenu. (22.03.2004)

Rodinu Cappadorových postihne velké neštěstí - jejich tříletý syn Ben jednoho dne při zmatku při ubytovávání v hotelu zmizí. Ze začátku si všichni myslí, že se jenom někde zatoulal, ale když i po několika dnech po něm není ani vidu ani slechu, začínají se obávat nejhoršího. Jen to, že budou držet jako rodina pohromadě jim pomůže tuto tragédii jakžtakž přežít. Ale po devíti letech se u jejich domu objeví asi dvanáctiletý klučina s nabídkou posekání trávníku, a Beth (Michelle Pfeiffer) si je naprosto jistá, že jde o jejího ztraceného syna ... Film se dá velmi snadno rozdělit na dvě části (z nichž každá by si zasloužila samostatný film). I. Zmizelý syn - zde vládne skvělá Michelle Pfeifferová, která zdeptanou a psychicky vyčerpanou matku zahrála dokonale zvládla. Všechny ostatní úplně vymazala z obrazovky. II. Návrat - tahle část vyvolává možná více otázek, než ta první. Co by asi člověk dělal na místě oné rodiny. Je lepší když syna vychovává jeho "pravá" rodina, i když jej spoustu let neviděla nebo člověk, který se o něj od malička staral? Docela mě ale zklamala Whoopi Goldberg - teda ne přímo ona, ale její postava - černošské lesbické policistky (vůbec jsem nechápal proč zde o její sexuální orientaci měla být řeč ... )... (27.02.2009)

Film zajímavý svým námětem, kde se na konci člověk zamyslí, jak by asi jednal on a co je správně. Nicméně, od začátku. Film z počátku nepostrádal špetku napětí, i když si myslím, že silnějších momentů mohlo být více. Přišlo mi celkem málo vykresleno utrpení rodiny, resp. hlavně matky. Jakoby se nic nedělo. A film pořád plynul a najednou nastal zvrat. Zase chvilka napětí, ale potom nic moc se už zase nedělo. Žádné silné momenty a psychologické vykreslení pocitů a situací. Dle mého škoda, že nebylo více emocí a více dramatu. Každopádně i přesto to byl solidní film, ale ne více než průměr. Howgh! (21.03.2011)

Pomaly ako nedokončený a útržkový film a keďže je to podľa knihy, tak mám obavy či pán autor netrpel nejakými ťažkosťami s finalizáciou vecí, myšlienok a scén v jeho knihe. Alebo by to mohla byť chyba scenáristu? Príbeh dobrý, ale skáče sa z roviny na rovinu, vôbec sa nedáva extra priestor na emócie okrem šialeného kvílenia pani Pfeifferovej v jednej chvíli, nejde sa do hĺbky už len v tom, že a čo tá druhá strana? To vážne zoberieme otcovi chlapca a ten po rokoch len povie, tak čau, nebojuje, neslzí, nič. Len smútok sťaby labrador. Film/kniha nahodili tému, ale nevyťažili z nej veľa resp. nie toľko, čo mohli. A je to sakra vidieť. Ponúka len naivné zakončenie, kde si chlapec skáče, ako sa mu zachce, no a taká Goldbergová je tu použitá len vyslovenie agitačnej vety: som černoška a som lesba... Taká päsť na oko, ako keby Freeman povedal Pittovi vo filme Sedem, keď našli toho tlusťocha, že či nemá pri sebe análne kolíky a či mu ho nechce vyfajať. (23.07.2023)

Tohle není tak špatné. Je sice pravda, že hlavní myšlenka filmu (btw pro mě docela originální) se snad nemůže v reálném světě uskutečnit (ikdyž člověk nikdy neví), ale pomohla filmu vystoupit z těch typických amerických nudných rodinných filmů. Myslím tím filmy třeba jako One Fine Day; zmínil jsem ho záměrně, poněvadž v obou filmech hraje PfeifferOVÁ (zdravím Stridera :-)) hlavní roli. Výraz sentimentální mi nepřijde moc vhodný (pokuď ano, tak co je asi Armageddon, Terminal, Sleepless in Seattle, atd. ?). Spíš si myslím stejně jako nash., že film je dost o empatii (jenže to by ho někteří nesměli brát jako nudnou oddychovku po nedělním obědě). Ikdyž to někdy lehce skřípalo, hodnotím 4*; závěrečná pointa mi náhodou docela sedla. (20.04.2008)