Pomaľované vtáča
The Painted Bird
Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Videa (3)
Recenze (679)
Tak úporná snaha po medzinárodnom umeleckom úspechu a tak slabý výsledok. Žiaľ, ani v tomto nie je filmové dielo nejako výnimočné. Veď prepálených ambicióznych projektov tu už bolo (a bude) až-až. Nechýbajú tomu pekné, symbolické obrazy, chýba tomu cit, vtiahnutie do deja. Akoby chladnou, akademicky a remeselne presnou rukou nakrútené epizódy bez šťavy, podobajúc sa jedna druhej ako vajce vajcu. Alebo inak: liaheň nápadov ukončená vo veľkovýrobni vajíčok. Pritom kopec hviezd, úžasné prostredie, úsporná práca s jazykom - to všetko sú výrazné pozitíva. Nedokážu však zatieniť viac než rozpačitý dojem z rozťahaného, ultravážne útrpného celku. Nie každý dokáže tvorivo rovnocenne nadviazať na Tarra či Tarkovského. ()
Překvapivě mírné. ___ Byl jsem vděčný za kameru, za obraz bolestně nevratné proměny chlapce, za situační podmíněnost toho, čemu říkat dobro a zlo. Nejsem vděčný za schematický postup za takovým sdělením, za epizodicky roztříštěnou strukturu filmového času ani za těch několik málo scén s dialogy - působily na mě prkenně. ()
Ambiciózní projekt, ke kterému se upírají oči mnohých českých filmových fanoušků s nadějí, že bude počátkem obrodu tuzemské kinematografie. Už z hlediska jedinečnosti Marhoulova desetiletého projektu se jim to nespíše nesplní, neznamená to nicméně, že v Nabarveném ptáčeti není nic, čím by se český film nemohl inspirovat. Za zmínku stojí třeba krásná kamera, která stojí ve výrazném kontrastu s tím, co divák od českých filmů očekává, ale vynikající i střih nebo zvuk. Je mi také sympatické, že Marhoul měl zjevně jasnou představu o struktuře děje a příběhu a že z ní neustoupil ani, když se mu do některých rolí podařilo obsadit známé herce – ostatně třeba Stellan Skarsgard má ve filmu jen dvě scény, a je to tak dobře, protože další zapojení jeho postavy do děje by působilo rušivě. // Možná i kvůli své kapitolovosti se mě Nabarvené ptáče nedotklo tolik, jak bych čekala, ostatně i některé brutální scény na mě zapůsobily méně, než kdyby se jejich obětí nestala postava, se kterou jste se seznámili o deset minut dříve. Nic to ale nemění na tom, že z řemeslného hlediska je to možná to nejlepší, co se na tuzemské půdě za posledních pár let vyprodukovalo. ()
Před lety bych si ještě nedokázal ani představit, že tu někdo bude mít takové sebevědomí, aby dokázal natočit něco tak expresivního, existenciálního, plného podobenství, s minimem dialogů, geniální kamerou a hereckými výkony, mezi kterými dominují jak naši tuzemští umělci, tak i ti světoví. A ejhle…je tu Nabarvené ptáče. Důkaz, že to stále umíme, a že podobné filmy nejsou devízou minulosti. Nabarvené ptáče je jednoznačně klenot české kinematografie posledního deseti letí. Projektem, nad kterým režisér Václav Marhoul bádal mnoho let, než se ho rozhodl zrealizovat. Projekt, o kterém mnoho lidí tvrdilo, že je nezrealizovatelný a hle…už je na světě. A je to obrovský zážitek, byť zatraceně depresivní, což byl zřejmě také záměr. Trošku mi vadilo to epizodické vyprávění, ale dle knižní předlohy předpokládám, že to jinak ani nešlo. Epizodu za epizodou jsem měl pocit, že to nemůže být horší a pokaždé jsem se dočkal situace, kdy to horší bylo, byť jsem si to v tu danou chvíli nedovedl ani představit. Nabarvené ptáče je i přes to všechno originální, poctivá tříhodinová filmařina, u které si rozhodně neodpočinete, ale zároveň budete svědky něčeho zvláštního. Václav Marhoul mě před mnoha lety nadchnul Tobrukem a dokázal to zase. ()
Galerie (399)
Zajímavosti (56)
- Na předpověď počasí během televizního natáčení dohlížela známá televizní „rosnička“ Alena Zárybnická. (Posheidon)
- Pro svůj projekt Nabarvené ptáče Václav Marhoul odmítá označení válečný film. Stejně tak, že se jedná o film o Holokaustu. Vzpomíná, že když v roce 2010 začal psát scénář, vůbec netušil, jak nadčasové poselství o osamělém putování a útrapách malého židovského chlapce za druhé světové války nabyde na ještě vetší aktuálnosti. Nedávné události v Evropě – migrační krize, šíření xenofobních předsudků a nenávisti bez znalosti faktů... ještě umocnily naléhavost jeho sdělení. (Zdroj: 2media.cz)
- Lidové noviny napsaly o průběhu novinářské projekce, která proběhla 2. 9. 2019 v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách: „Pondělní večerní novinářská projekce filmu byla poznamenána odchodem řady diváků, kteří pohled na krutosti – od násilí na zvířatech, přes znásilnění, bití, až k vraždám a mučení, už neměli trpělivost snášet.. Další odliv diváků následoval po scéně s ‚potrestáním‘ bláznivé vesnické nymfomanky (v podání Jitky Čvančarové), jejíž detaily si ráda nechala uniknout i autorka těchto řádků. Sám Václav Marhoul na tiskové konferenci prohlásil, že svůj film vidí především ‚jako film o lásce a humanitě‘, jako univerzální příběh o dobru a zlu, a o zápasu, který musí svádět každý člověk. Násilí je podle něj jen nutným rámcem celého příběhu.“ (klukluka)
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny
Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)
Dny evropského filmu startují již za pár dní
Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)
Pokud jde o technickou stránku, filmařské a produkční hodnoty, je Marhoulovo vydupané arcidílo filmem světových parametrů. Vzhledem k tomu, co se u nás točí a točilo za posledních dejme tomu 30 let, vzhledem k té bídě s nouzí, tak ´ptáče´ absolutně nemá žádné srovnání a celá česká porevoluční kinematografie se za ní plouží s vyplazeným jazykem jak zpráskaný pes. Mám s tím filmem, respektive s jeho předlohou, ale jeden problém. Proč mě to emocionálně vůbec ani nelízlo, je skutečnost, že jsem nevěřil té upřímnosti sdělení. Víte, Jerzy Kosinski byl tak trochu exhibicionista. Miloval záři reflektorů, byl rád, když se o něm mluví, a prostě ve svém stěžejním díle tak trochu exhiboval. Film se chválihodně nesnaží šokovat za každou cenu, spíš se drží při zemi, ale některé stěžejní scény nemohl opominout. Takže se i tady, jako v knížce, hraje na efekt. Vidíme tu vydloubnuté oční bulvy válející se po zemi, znásilnění flaškou, sex se zvířetem (nutno ale podotknout, že to kamera zabírá pokud možno decentně) a i ta umírněná scéna se sniperem a kruté zbavení se pedofila vlastně tak trochu na ten efekt hrají. Nic se tu neděje přirozeně, prostě jsem tomu nevěřil, a emocionálně mě to nechalo chladným. K ženským charakterům Kosinski (a proto musel i film) přistupoval stereotypně, obě dvě velké ženské postavy jsou sexuálně narušené agresivní nymfomanky, aspoň že tu tetičku z toho vynechal (velký smajlík). Dobře, prostě s knihou mám velký problém, s filmem v zásadě ne. Každopádně – KAMERA (!!!), ta má světové parametry, doslova světové. Každý záběr je do nejmenších detailů promyšlen, nádherné vláčilovské kompozice (spodní záběr na nahou kráčející Čvančarovou lesní loukou je jasná Marholouva inspirace Alexandrií v Marketě Lazarové) se tu střídají s interiérovými záběry, kde je radost sledovat tu hru světel a stínů, prostě nádhera. A vlastně až po skončení jsem si uvědomil, že tu úplně chybí hudba a přitom to ničemu nevadí. To je také umění, vyprávět jenom obrazem a tady dávám Marhoulovi palec nahoru. Když pominu závěrečnou „kapitolu“, kdy se kluk dostane do civilizovaného světa a vyprávění se trochu zacyklí a začne to být maličko úmorné, tak film mi velmi rychle utekl. Tempo je sice pomalé, ale vtahující, takže ty tři hodiny mi přišly jako hodina a to je také dobré vysvědčení pro Marhoula. Jsem rád, že jsem to viděl, ale jsem také rád, že jsem si udělal jasno, kterou knížku ve své sbírce nechci :o) ___ PS: Ale stejně si do Marhoula dloubnu. On otevřeně přiznává jako inspirační zdroj Klimovův ´Jdi a dívej se´, i díky přítomnosti Alexeje Kravčenka v jedné z menších rolí. Ale když srovnám tehdy malého Kravčenka a Petra Kotlára, to je jako nebe a dudy. Kravčenko byl na konci Klimovova filmu malý stařec, chlapec se šedivými vlasy, na kterém se útrapy války nesmazatelně a navždy zapsaly. Kotlár je na konci takový vypulírovaný, ve tváři ani náznak nějakého strádání, rovnou by se mohl přihlásit do nějakého dětského modelingu. Tady jsem teda měl s autenticitou velký problém a ujištění , že ´Jdi a dívej se´ je přeci jenom jiná váha, boxerskou terminologií taková ruská těžká, proti té české velterové :o) () (méně) (více)