Nenávist 2

Nedalo se to dokoukat. Taková nicneříkající nuda to byla. Fáma, že japonské horory jsou špička už mě přestává bavit. Japonci možná dokáží vymyslet slušný hororový příběh, ovšem nedokáží natočit dobrý horor, u kterého by se člověk bál a který bych jim uvěřil. První díl jsem viděl pouze v americké verzi a ani ta nestála za moc, ovšem tohle nestálo ani za těch 95 minut mého života. Po hodině to muselo pro mě skončit. Po tom, co jsem se ztratil v tom kdo je Onomato, Okokato, Olovato a Onanato, jsem si řekl, že tam budeou alespoň nějaké napínavé nebo lekací okamžiky, když už nic jiného. Těch jsem se také nedočkal. Navíc kromě toho, že mívám bordel v postavách, protože vypadají všechny stajně, tak jako již tradičně, všichni obsazení herci nebyli snad ani herci. Byla to skupinka více než nevýrazných a nezajímavých lidí, kteří sotva z paměti řikalí scénář, který sám o sobě stál za prd. (04.01.2012)

Tenhle Džuon, v pořadí čtvrtý, mě bavil ze všech Džuonů nejvíc. Bavily mě vesměs postavy, bylo v něm asi nejvíc "strašidelných" momentů (hned v úvodu třeba chlapeček pod volantem) (chlapeček i jinak tentokrát docela perlil), nebo všelijakých bizarností (oběšenci, porod). Jede se stále ve stejném stylu a ve stejné formě jako v dílech předchozích, což pro někoho může být dobře a pro někoho zase ne. Já jsem každopádně rád, že už mám tuhle starou DVDčkovou sérii z krku a můžu jít na něco novějšího, třeba... třeba na americké remaky Džuonu! (29.06.2020)

Asi největší změnou pro diváka je fakt, že děj nebude tentokrát odehrávat převážně jen v prokletém domě, ale rozšíří se i do jiných lokalit. Mnozí z těch jenž tady kritizovali tvůrce, uvádějí jako největší slabinu filmu to, že film nepřináší nic nového a jenom kopíruje svého slavnějšího předchůdce. Já s nimi ovšem moc nesouhlasím, protože tvůrci se zde rozhodli docela dost experimentovat a to hlavně s postavou samotné Kayako, která je stejně nechutně roztomilá a hrůzu nahánějící jako vždy. Právě tato postava se rozvíjela asi nejvíce a divákům opět přivodí několik velice perných chvilek svým netradičním zjevem a způsobem, jakým si tentokrát své oběti bude vychutnávat. Dvojka je sice o něco slabší, než její předchozí film, ale i tak má nadprůměrné kvality a v určitých sekvencích má i navrch. Asiaté prostě vědí, jak se mají točit pořádné horory a i tento snímek přivodí některým divákům několik bezesných nocí. Tak jako se pro mne stala nezapomenutelná scéna z jedničky ( schodiště), tak zde to bude porodní sál. Na obě předělané japonské verze nedám dopustit a vždycky si je rád pustím znovu. (23.06.2010)

Moje druhé stretnutie s japonskou sériou Ju:on hodnotím slabšie ako prvý jotg. Tentokrát je skutočne najväčšou slabinou scenár, v ktorom som sa strácal a v závere som musel skonštatovať, že tentokrát to bolo už príliš prekombinované (a nepáčilal sa mi najmä opätovná recyklácia motívu školáčok). Ale scenár pri japonských ´´ring´´ hororoch nie je to podstatné, viac tu ide o atmosféru, o vizuálne a najmä zvukové lakačky. A tie sú v štvorke opäť bohato zastúpené (moja top tentokrát bola obesenec, ale nemocnica bola tiež cool). Častokrát sú však trebárs oproti trojke nedotiahnuté, čo miestami dodáva ešte podivnejšiu atmosféru. A absolútnym plusom je Toshio, ktorý má tentokrát niekoľko rozkošne úchylných čiernohumorných nápadov (ako šoférovanie či trebárs príčina toho buchotania na stenu). A aj keď by som mal dať 3* (ďalšia u mňa čistokrvná 70), ak porovnám americký Grudge s týmto kúskom , tak to nejde inak ako za 4*. (20.03.2005)

Ne o moc horší než předchozí díl. Problémem je možná to, že je to už po čtvrté to samé. Mě to ale příliš nevadí. Další atmosferická podívaná a vůbec se nedivím, že se u ní může leckdo pořádně bát. Japonci jsou šílenci a tenhle subžánr hororů jim prostě jde. Zvlášť ke konci si film moc pěkně pohravá s divákem, až se z toho stává takové hororové psycho. (01.02.2012)