Orlando

Chytré, vtipné, opulentní, drzé a mnohovrstevnaté dílko s úsměvným pomrkáváním po divákovi ve chvílích, které zdůrazňují sílu nebo absurditu probíhajícího dialogu. Orlando je pro mě nejsilnější v momentu, kdy z pozice ženy dostává košem od svého nápadníka podobným způsobem, jakým dával on sám z pozice muže v úvodu snímku. I přes to, že silných podnětů k zamyšlení nabízí mnohem víc. (23.09.2021)

Neudělal jsem tu chybu, abych si před filmem přečetl knihu. Zatím na mě stále čeká a já se mohl oddat filmu bez jakéhokoliv srovnávání. A musím říci, že jsem si ho královsky užil. Úžasně výtvarná kamera jako by vypadla z filmů P.Greenaway - barokní obrazy, práce s barvou, šerosvitem, mlhou. Zastavením filmu vznikají svébytné fotografie. Skvělá hudba (David Motion, Sally Potter) rovněž připomene spolupráci M.Nymana s P.Greenewayem. Samotnou kapitolou je Tilda Swintonová, jejíž androgynní Orlando výstižně nachází polohu pro obě pohlaví a jejich splynutí a prolínání se. Je to ON, je to ONA. Orlando dostane darem dům, ale pod podmínkou, že nikdy nezestárne. Prochází stoletími a poznává lásky i zklamání, zrození i smrt. Film plyne jak voda v řece a čarovnými obrazy okouzlí každého, kdo se nechá. (19.05.2013)

Ačkoliv se film drží základních myšlenek předlohy a je především podmanivým zamyšlením nad lidskou smrtelností a sexuální identitou jako formou performance, Potterová jen otrocky nepřepisuje původní text. Doplnila motivaci pro hrdinovu proměnu, pozměnila závěr, připsala postavu zpívajícího anděla a hru s genderovými rolemi dovedla ještě dál, když nechala Swintonovou hrát muže i ženu. Krom toho se rozhodla zvýraznit ústřední témata posmoderní filozofie, v zárodečné podobě přítomna již v knize (nelineární vyprávění, přímé oslovování čtenáře, poukazování na nestabilitu identit). ___ V době publikování předlohy průkopnická myšlenka, že muži a ženy nejednají dle svého biologického nastavení, nýbrž hrají role přisouzené společností, je ve filmu vyjádřena nejen slovně, ale také ironickým využitím kostýmů, gest, výpravy a pohybů postav, proměňujících se dle dějinného vývoje. Každá epocha se vyznačuje určitým zastřešujícím tématem a uměleckým slohem i specifickou barevnou paletou. ___ Opulentních povrchů Potterová využívá ke zdůraznění premisy, že lidské životy jsou formovány především našim vzezřením. Sofistikovanými filmovými prostředky pak prozkoumává schopnost umění a člověka překonávat kategorie, které zároveň vymezují i omezují naši životní zkušenost. ___ Pohledy Tildy Swinton do kamery nahrazují vysoce komunikativního vypravěče Woolfové a současně nás upozorňují na nesoulad mezi Orlandem a jejím prostředím, které ji nechápe. Film tak nejen soustavně relativizuje způsob, jakým rozumíme genderu a identitě, ale podvrací i naše divácké očekávání a mění způsob, jakým se běžně díváme na filmy. ___ Kniha i film nejenže tematizující sexuální ambivalenci, ale navíc ukazují, jak mohou být kulturnímu dědictví v nových kontextech připisovány jiné významy. Texty jsou významově bohaté, historie je nestabilní. Stejně tak lidská identita. Orlando je krom jiného film o čtení a psaní, natočený podle novely o čtení a psaní. Stejně jako předloha si přitom klade zásadní otázku, jak psát a číst pravdivě vůči sobě samému. 80% (04.01.2019)

Od nejvyššího hodnocení mě odrazuje jen pár ve filmu rovnoměrně rozmístěných ani tak ne hlušších, ale prostě celkově jednodušších, předvídatelnějších a hodně neoriginálně působících scén. Ty ale výborně nahrazují scény katartické. Tilda je skvělá, Billy Zane ve své pětiminutové maxiroli bezprecedentně roztomilý, celé to vypadá moc hezky (ach, ty kostýmy!!) a hudba místy hraničí s dokonalostí. (01.07.2011)

Napadá ma jedniné slovo, ktorým by som dokázala opísať tento film. Je to "nespútanosť". Nespútanosť príbehová, obrazová, herecká, ale hlavne nespútanosť myšlienková. Knižnú predlohu síce nepoznám, ale ak je film len spolovice taký, aká je knižná predloha, chápem prečo je považovná za nesfilmovateľnú. Virginia Wolfová písala knihu Orlando vraj ako svoj životopis a ja musím povedať, že sa jej to zrejme podarilo dokonale. Nešla na to tradičným spôsobom opisu faktografie života obmedzenom v čase a priestore, ale prostredníctvom spovede duše nespútanej v okovách obmedzeného vnímania. Vypovedá to o nej oveľa viac, ako čokoľvek iné. A ja si myslím, že tomuto filmu sa práve to podarilo vystihnúť na jednotku. (06.04.2017)