Orlando

Obávám se, že pověst Orlanda je mnohem lepší, než skutečný film. To téma rezonuje od roku 1928, kdy poprvé vyšel román Virginie Woolf. Lidé zabývající se anglosaskou literaturou Orlanda milují pro ten satirický vztah k různým fázím dějin literatury, což vrcholí dokončením fiktivní básně Lady Orlando "Dub". A zatímco v románu nevzniká tolik wtf momentů, Sally Potterová a Tilda Swinton se různé motivace prostě rozhodly neřešit. Celou tu otázku nesmrtelnosti Orlanda ponechávají na magickém týdenním spánku, proměnu pohlaví taktéž. Dnešní poučený náročnější divák/čtenář potřebuje přeci jenom něco víc. Nesmrtelnost a fluidnost pohlaví mají dnes velmi dobře promyšlené povětšinou různé fantasy a jiné příbuzné ságy. Skvěle pragmatický vztah k převádění majetku nesmrtelných nabízí například seriál Highlander, role pohlaví v dějinách ráda řešila třeba Anne Rice. Ve vztahu k předloze mi ve filmu nejvíc chybí ztracený důvod pro odchod Orlanda na východ do Konstantinopole (uháněla ho arcivévodkyně Harriet). Stejně tak mi nesedí způsob dotažení závěru až do tehdejší současnosti, protože z přímého čtení filmu bychom došli k tomu, že se Orlando setkala v roce 1850 se Shelmerdinem, těhotná byla až někdy během světových válek v první polovině 20. století a teprve v devadesátkách to dítě bylo předškolního věku. Což je naprostá divočina. Rámec pak tvoří dvojí výstup Jimmyho Somervilla a největší fór stejně nabízí obsazení královny Alžběty I. Quentinem Crispem. Ale ať už člověk dojde ke kritickému nebo nadšenému závěru, Orlando za váš čas rozhodně stojí. Stejně jako jeho předchozí adaptace Freak Orlando a životopisný film zobrazující tvorbu románu Vita & Virginia. ___ Co říci k úvodnímu slovu v Bio Oko? Snad jen dramaturgům doporučit, aby tam pro příště nenechávali blábolit lidi tvrdící nesmysly. Ono to sice hezky vypadá, například to tvrzení o tom, že Sally Potterová byla první, kdo převedl Orlando do filmu, ale bohužel to není pravda, což si dohledá každý, kdo je ochotný rešerši věnovat alespoň pár minut. Což je zřejmě pod úroveň JČ. (15.08.2024)

Dílo obtížně přirovnatelné k čemukoli jinému, co jsem kdy viděl. Vyprávění o nesmrtelné(m) ženě/chlapovi sice znesnadňuje divákovi možnost napojení na hlavní postavu, ale zase nepostrádá sympatický humor, nadhled a spoustu zajímavých myšlenek, o nichž přímo nutí diváka přemýšlet (hlavní postava se často dívá do kamery a oslovuje publikum). Tilda Swinton se pro tuhle roli narodila a Sally Potter kočíruje tuhle feministickou kostýmní maškarádu s pbdivuhodnou formální výřečností a stabilitou. Doporučuji... (30.04.2018)

Jedinečné a hlavne vizuálne uhrančivé dielo. Snímok vás dostane už len svojím spracovaním a hereckým umením Tildy Swinton, ktorá tu bola skrátka dokonalá. A v len málo filmoch si máte možnosť pozrieť tak nádhernú výpravu, ba čo viac, navyše i akýsi prierez dobových kostýmov za cca 400 rokov. A hlavne sa tu veľmi zaujímavo rozobrala jedna téma a síce, ako a do akej miery ovplyvňovala pohlavná identita náš život a jeho omedzenia počas tohto dlhého obdobia - od Alžbetínskej doby až po súčasnosť. Nádherná záležitosť, v ktorej pre mňa jediná škvrnka bol Billy Zane. 85/100 (07.04.2017)

Audiovizuálně opojné, myšlenkově hutné a herecky strhující - Tilda Swinton opět potvrdila, že přes zdánlivou neatraktivitu je geniálním hereckým chameleonem, který bez mrknutí oka dokáže zcela přirozeně a plynule měnit několik hereckých poloh. Po většinu stopáže jsem snímek záběr po záběru a tón po tónu hltal s otevřenou pusou, přesto mi však po první projekci něco obtížně specifikovaného brání dát plný počet. Možná to, že i za kamerou stojící Sally Potter je na mě stejně geniální jako autorka předlohy, dost možná největší ženská osobnost světové literatury Virginia Woolfová. Trošku doufám, že zásluhou tohoto filmu se pokusím sáhnout po některém z jejích děl, ke kterým mám prozatím respekt. (01.05.2013)

Napadá ma jedniné slovo, ktorým by som dokázala opísať tento film. Je to "nespútanosť". Nespútanosť príbehová, obrazová, herecká, ale hlavne nespútanosť myšlienková. Knižnú predlohu síce nepoznám, ale ak je film len spolovice taký, aká je knižná predloha, chápem prečo je považovná za nesfilmovateľnú. Virginia Wolfová písala knihu Orlando vraj ako svoj životopis a ja musím povedať, že sa jej to zrejme podarilo dokonale. Nešla na to tradičným spôsobom opisu faktografie života obmedzenom v čase a priestore, ale prostredníctvom spovede duše nespútanej v okovách obmedzeného vnímania. Vypovedá to o nej oveľa viac, ako čokoľvek iné. A ja si myslím, že tomuto filmu sa práve to podarilo vystihnúť na jednotku. (06.04.2017)