Nenávist

Čosi vyše dvoch rokov potom, čo japonský režisér Takaši Šimizu natočil vo svojej domovine údesný, duchársky horror "Ju-On“, sa americká spoločnosť Ghost House a s nimi aj sám filmový hororový guru Sam Raimi rozhodli, že vyprodukujú remake verziu pre divákov z USA a Európy. Poskytli japonskému tvorcovi dostatočný obnos dolárov a on sa teda podujal postrašiť komerčných, západných divákov. To sa myslím celkom podarilo. Avšak ostrieľaní horroroví maniaci si tento desivý príbeh určite radšej vychutnajú v povôdnej ázijskej produkcii. *** (27.06.2013)

Po druhém Kruhu se bude člověku zdát strašidelné asi skoro všechno...pravdou ovšem zůstává, že Nenávist se mi líbila třeba míň než Oko II. V Nenávisti máme všechny potřebné atributy orientálního strašení - atmosféru jak tajemna, tak Tokia, náboženské duchovno, temnou rodinnou historii z minulosti, vodu, mouchy, vlasy, oko skrz vlasy, hrozivé zvuky a osoby, jež se pohybují velice trhaně. A zajímavý konec. Obšlehnutý Kruh to sice není, ale možná jsme už přišli na to, jak to ti Japonci vlastně vařej. Nebudu psát o jednoduché formě, která se skrývá za složitým řazením scén, dodám jen tolik, že nad nelogičnostmi nepřemýšlím při sledování nikdy, takže až se mi to rozleží v hlavě, případně něco doplním. PS "Gellarka" mě nikdy o svém hereckém umění nepřesvědčila a zůstane u toho i po zhlédnutí tohoto snímku. (25.05.2005)

Horší než kterýkoliv z původních japonských Ju-On dílů. Na tento remake prvního celovečeráku Ju-On: The Grudge (bere samozřejmě i z jiných dílů, ale z tohoto čerpá nejvíce a je annoncován jako jeho remake) jsem se hodně těšil. Proč by se mi stejně, jako v případě The Ring, nemohl líbit remake více než originál? Důvodů, proč se tak nestalo, je několik. Zkrácené lekačky a upravené stěžejní scény. To mně několikrát pěkně nakrklo. Ženská jede výtahem, pak se lekne, zaleze do postele a hned je pod peřinou Kayako atd. Žádné dlouhé napínání, mrazivé čekání na úder paní domácí. Navíc je většina napodobovaných scén horších než u originálu. Vyjímkou je možná jen utržená čelist. Ta scéna se mi líbila více než u prvního TV dílu. Prkenní američtí herci. Gellarka mě zase nepřesvědčila, že je více než podprůměrnou herečkou. Nemluvě o tom, že neumí moc hrát vyděšenou k smrti. Korunu tomu nasazuje pan Raimi, jenž tu roli dostal zřejmě jen z protekce od tatínka. Jak on se tváří, když se k němu plazí Kayako, to je opravdu "hrůza". V házení vyděšených obličejů jsou Asiati jasně nedostižní. Atmosféra. Nemůžu si pomoci, ale film nemá tak nechutně děsivou, depresivní a bezvýchodnou atmosféru jako japonské díly. Po celý film jsem se snad ani jednou nelekl, o husí kůži ani nemluvě. Možná tomu napomohlo i přehnané trhání pohybů Kayako. Nepřišla mi prostě tak děsivá. Na druhou stranu je film mrazivější než většina současné americké produkce. Přílišné vysvětlování a polopatičnost. To je u každého individuální, ale mně více sedí, když film spíše naznačuje a nechává mi prostor pro vlastní představivost. Tak to by snad bylo vše, co bych filmu vytknul. Z mých předešlých slov to vypadá, že se mi The Grudge nelíbil. Líbil, ale japonské díly mi připadají lepší a atmosféričtější. Rozhodně však The Grudge patří mezi to nejlepší, co v rámci horrorového žánru přišlo poslední rok z USA do našich kin. Kdybych film srovnával s japonskými díly, tak by ode mně měl 6/10. Ve srovnání s americkým standardem 8/10. Takže mi vychází 7/10. Ale jelikož první TV Ju-On a Ju-On: The Grudge 2 u mně mají 4 hvězdy a považuji je za podařenější, tak remaku musím dát hvězdy tři. (07.09.2005)

Ve filmu je zapotřebí oddělit od sebe dvě věci. Lekačky, atmosféra strachu, husina to vše funguje na jedničku. Příběh, herecké výkony (S. M. Gellar jasně vévodí) a scénář jasná nedostatečná. Spíše bych řekl že k smíchu. Takže asi takhle. Záleží na každém jak bude na film nahlížet. Přestože je film rozstříhaný jako ústřižky z novin, tak celé se to k sobě slepit nakonec dá. Ale je to docela fuška. 60% (07.04.2016)

Krom první scény čistý průměr. Opět se prokázalo, jak špatný čích na role má Sarah Michelle Gellar a měla by se už probudit ze svých nočních můr a touze po hororech, které lehce vyšly z módy. Dnešní divák chce víc, než sledovat jednu herečku v různých hororech, které jsou jeden jako druhý průměrné a horší. Snad příště bude mít větší štěstí a konečně zakopne o nějaký hit... i když o tom sám pochybuji. (03.08.2005)