Nenávist

Krom první scény čistý průměr. Opět se prokázalo, jak špatný čích na role má Sarah Michelle Gellar a měla by se už probudit ze svých nočních můr a touze po hororech, které lehce vyšly z módy. Dnešní divák chce víc, než sledovat jednu herečku v různých hororech, které jsou jeden jako druhý průměrné a horší. Snad příště bude mít větší štěstí a konečně zakopne o nějaký hit... i když o tom sám pochybuji. (03.08.2005)

Ve filmu je zapotřebí oddělit od sebe dvě věci. Lekačky, atmosféra strachu, husina to vše funguje na jedničku. Příběh, herecké výkony (S. M. Gellar jasně vévodí) a scénář jasná nedostatečná. Spíše bych řekl že k smíchu. Takže asi takhle. Záleží na každém jak bude na film nahlížet. Přestože je film rozstříhaný jako ústřižky z novin, tak celé se to k sobě slepit nakonec dá. Ale je to docela fuška. 60% (07.04.2016)

Čosi vyše dvoch rokov potom, čo japonský režisér Takaši Šimizu natočil vo svojej domovine údesný, duchársky horror "Ju-On“, sa americká spoločnosť Ghost House a s nimi aj sám filmový hororový guru Sam Raimi rozhodli, že vyprodukujú remake verziu pre divákov z USA a Európy. Poskytli japonskému tvorcovi dostatočný obnos dolárov a on sa teda podujal postrašiť komerčných, západných divákov. To sa myslím celkom podarilo. Avšak ostrieľaní horroroví maniaci si tento desivý príbeh určite radšej vychutnajú v povôdnej ázijskej produkcii. *** (27.06.2013)

Jediné, co jsem před shlédnutím filmu věděl, je to, že jde o remake japonského hororu a že v něm hraje Sarah Michelle Gellar. Teď vím, že jde o hodně děsivý remake vlastního hororu Takashi Shimizu (Sam Raimi si holt usmyslel) a že v něm Sarah Michelle Gellar hraje americkou studentu a zároveň ošetřovatelku jednoho pečovatelského centra a že je to hodně odvážná holka, protože osobně bych při prvním vrznutí v tajemném domě, kam byla jako pečovatelská náhrada poslána, vzal nohy na ramena. V odcizeném (jazyková i kulturní izolace) Tokiu nám tak režisér vypráví příběh, který v sobě ukrývá tajemství domu, ve kterém před lety žárlivý manžel (s přihlížením malého synka) zavraždil svoji ženu. Úspornými prostředky, přesto velmi efektivně tak sledujeme utrpení, které se v domě usídlilo a velmi efektivně je pracováno i s minimem financí, které producenti do filmu vložily – namísto vizuálních triků si vystačí s děsivým make-upem a střihem. Nelineární děj pak tu a tam nutí přemýšlet, hodnocení se ale vztahuje zejména ke „stupnici strachu“!! (02.05.2006)

Tak k smrti tupý a dementný horor som už riadne dlho nevidel. A za normálnych by som ani nevidel, pretože japonské horory a ani ich remaky ma vôbec nelákajú a nebavia. Americké The Grudge malo však jednu výhodu, ktorú pôvodná verzia nemá a nikdy nebude mať - Sarah Michelle Gellar. Ostatne po dopozeraní filmu to bol jediný klad a jediný dôvod, prečo dávam celú jednu hviezdičku. Skutočne som tak idiotský film dlho nevidel. Od prapodstaty - tj. deju, ktorý je zlepenec klišé a trápnych rádoby originálnych post-moderných prímesý ako teória o "vraždiacom hneve", alebo prepájanie s modernými technikami (fakt "originálne volania vraha"). Na to hneď nadviažem s ďalšim záporom a tj. ľakačky, ktoré boli až naivne hlúpe. Chrčanie do telefónu, vlasatá teta s rádoby strašidelným pohľadom, teta s roztrhnutými ústami a čudnou chôdzou, stupaje na zemi, zjavenia len tak z ničoho nič hocikde, ktoré vidí len jedna osoba ... a moje obľubené dve prvky - vaňa plná čiernej vody, ktorú treba vypustiť a najmä chlapec s bielym make-upom, ktorý ak by na mna takto vybehol ako vo filme, asi by som sa začal smiať. Čo sa ostatne stávalo často počas filmu. Bohužiaľ, skvelá SMG nestačí utiahnúť celý film a moja averzia k japonským hororom a remakom bude asi naďalej pokračovať. (12.04.2007)