Nenávist

Musím se přiznat, že prvních dvacet minut NEÁVISTI mě skutečně vyděsilo. Poté vše ale upadlo do totálního steretypu, kdy bych si musel připadat jako totální idot, kdyby mě ještě něco v rámci té absolutní přehnanosti, mělo něco vyděsit. Ta "hrůza" byla v tomhle filmu dávkována skutečně tak přehnaně, až to na mě působilo směsně. A ten konec: to byl vážně konec? Grrrr, mám pocit, že to bylo celkem trapný (přehnaný, jak už jsem napsal) a skutečně hodně přeceněný film !!!! (24.08.2005)

Americký remake japonské variace na strašidelný dům a jako bonus to točil ten samej režisér. A nedopadlo to vůbec špatně. Takashi Shimizu buduje film na lekačkách a to mu vychází, protože prostě ví jak na to. Celý film mu to vychází a jen párkrát sklouzne do vyložené trapnosti. Že mu to vycházelo v průběhu filmu jsem přijal s povděkem, ale byl jsem zvědav na povinnou závěrečnou scénu ve všech hororech a to finální zůčtování. Ta se podle mého očekávání extrémě nepovedla: Chvíli tam strašně trapně pobíhá Bill Pullman a potom když dojde na setkání Vraždící potvory vs. Sarah Michelle Gellar (které to velice sluší a zahrála též dobře) tak se prostě bát nemůžete, protože když je oslizlej chlapeček v záběru 1,5 sekundy a dělá u toho držky tak je to strašidelný, ovšem když se tam nekonečně dlouho po schodech plazí jeho permanentně krkající (všichni v tom filmu krkaj) oslizlá zombie-duch matka tak je to spíš komický. Jinak ale naprostá spokojenost, protože (a věřte že je ponižující to přiznat) jsem se docela lekal celý film a to se mi tak často nestává. PS. Jednou jsem se lekl opravdu GIGANTICKY a z komentáře Isherwooda vidím že nejsem sám. Je to v místě, kde to pravdu nečekáte a prostě bravo.... (22.11.2005)

Po druhém Kruhu se bude člověku zdát strašidelné asi skoro všechno...pravdou ovšem zůstává, že Nenávist se mi líbila třeba míň než Oko II. V Nenávisti máme všechny potřebné atributy orientálního strašení - atmosféru jak tajemna, tak Tokia, náboženské duchovno, temnou rodinnou historii z minulosti, vodu, mouchy, vlasy, oko skrz vlasy, hrozivé zvuky a osoby, jež se pohybují velice trhaně. A zajímavý konec. Obšlehnutý Kruh to sice není, ale možná jsme už přišli na to, jak to ti Japonci vlastně vařej. Nebudu psát o jednoduché formě, která se skrývá za složitým řazením scén, dodám jen tolik, že nad nelogičnostmi nepřemýšlím při sledování nikdy, takže až se mi to rozleží v hlavě, případně něco doplním. PS "Gellarka" mě nikdy o svém hereckém umění nepřesvědčila a zůstane u toho i po zhlédnutí tohoto snímku. (25.05.2005)

Teda na to, že to je nejúspěšnější horor minulého roku (110 milionů na tržbách jen ve Státech - uff!) a druhý nejúspěšnější hororový remake všech dob (po Verbinského Kruhu), je to poměrně slabé. Celá zápletka a její rozřešení je nezajímavé a nudné, plné scenáristických nedotažeností a závěrečná čtvrthodina je jedná velká křeč. Napětí je tu tvořeno pouze sledem více či méně podařených lekaček (hned ta úvodní je ale vynikající) a to zejména v první třetině, kdy jejich nadužívání přechází až ve stereotyp. Nebylo mi dopřáno sžít se s postavami filmu, nebál jsem se o ně, bylo mi jedno, co se s nima v další minutě stane. Za pochvalu stojí pouze solidní zvukové efekty, pazvuk té vybledlé holčiny je opravdu hodně nepříjemný a zlověstný. (15.01.2005)

Čosi vyše dvoch rokov potom, čo japonský režisér Takaši Šimizu natočil vo svojej domovine údesný, duchársky horror "Ju-On“, sa americká spoločnosť Ghost House a s nimi aj sám filmový hororový guru Sam Raimi rozhodli, že vyprodukujú remake verziu pre divákov z USA a Európy. Poskytli japonskému tvorcovi dostatočný obnos dolárov a on sa teda podujal postrašiť komerčných, západných divákov. To sa myslím celkom podarilo. Avšak ostrieľaní horroroví maniaci si tento desivý príbeh určite radšej vychutnajú v povôdnej ázijskej produkcii. *** (27.06.2013)