Nenávist

Horor, nad ktorým neradno premýšľať, ktorý treba iba poriadne precítiť. Potme, osamote, na kvalitných slúchadlách zážitok, na ktorý dlho nezabudnem. Dejovo ani zďaleka tak prepracovaný ako Kruh (postavy nula bodov, odhalenie zrodu kliatby druhoradé), no skvelo fungujúcim napätím narvaný do prasknutia. Až si medzi jednotlivými sekvenciami nestíhate vydýchnuť. Polovicu atraktivity filmu robí zvuk, druhú polovicu kamera a strih. Pri väčšine filmov aj tohto žánru by mi to nestačilo, no tentoraz som spokojný. Brilantný audiovizuálny nonsens. (19.02.2005)

Jediné, co jsem před shlédnutím filmu věděl, je to, že jde o remake japonského hororu a že v něm hraje Sarah Michelle Gellar. Teď vím, že jde o hodně děsivý remake vlastního hororu Takashi Shimizu (Sam Raimi si holt usmyslel) a že v něm Sarah Michelle Gellar hraje americkou studentu a zároveň ošetřovatelku jednoho pečovatelského centra a že je to hodně odvážná holka, protože osobně bych při prvním vrznutí v tajemném domě, kam byla jako pečovatelská náhrada poslána, vzal nohy na ramena. V odcizeném (jazyková i kulturní izolace) Tokiu nám tak režisér vypráví příběh, který v sobě ukrývá tajemství domu, ve kterém před lety žárlivý manžel (s přihlížením malého synka) zavraždil svoji ženu. Úspornými prostředky, přesto velmi efektivně tak sledujeme utrpení, které se v domě usídlilo a velmi efektivně je pracováno i s minimem financí, které producenti do filmu vložily – namísto vizuálních triků si vystačí s děsivým make-upem a střihem. Nelineární děj pak tu a tam nutí přemýšlet, hodnocení se ale vztahuje zejména ke „stupnici strachu“!! (02.05.2006)

Ve filmu je zapotřebí oddělit od sebe dvě věci. Lekačky, atmosféra strachu, husina to vše funguje na jedničku. Příběh, herecké výkony (S. M. Gellar jasně vévodí) a scénář jasná nedostatečná. Spíše bych řekl že k smíchu. Takže asi takhle. Záleží na každém jak bude na film nahlížet. Přestože je film rozstříhaný jako ústřižky z novin, tak celé se to k sobě slepit nakonec dá. Ale je to docela fuška. 60% (07.04.2016)

Oproti mým očekáváním se z Nenávisti vyloupl podprůměrný horor. Se solidní atmosférou se setkáváme sotva v prvních pár minutách, pak následuje už jen spousta lekaček, které ale ve výsledku nejsou ani z poloviny tak děsivé, jak by mohli být. Zbytek filmu tvoří nekonzistentní směs scén z různých časových období s různými postavami. Výsledek je dost zmatečný, spousta věcí zůstává nevysvětlena, ostatní jsou vysvětleny citelně rušivými scénáristickými berličkami. A samotný závěr mé zklamání už jenom korunoval. (14.09.2006)

Po druhém Kruhu se bude člověku zdát strašidelné asi skoro všechno...pravdou ovšem zůstává, že Nenávist se mi líbila třeba míň než Oko II. V Nenávisti máme všechny potřebné atributy orientálního strašení - atmosféru jak tajemna, tak Tokia, náboženské duchovno, temnou rodinnou historii z minulosti, vodu, mouchy, vlasy, oko skrz vlasy, hrozivé zvuky a osoby, jež se pohybují velice trhaně. A zajímavý konec. Obšlehnutý Kruh to sice není, ale možná jsme už přišli na to, jak to ti Japonci vlastně vařej. Nebudu psát o jednoduché formě, která se skrývá za složitým řazením scén, dodám jen tolik, že nad nelogičnostmi nepřemýšlím při sledování nikdy, takže až se mi to rozleží v hlavě, případně něco doplním. PS "Gellarka" mě nikdy o svém hereckém umění nepřesvědčila a zůstane u toho i po zhlédnutí tohoto snímku. (25.05.2005)