Jáma a kyvadlo

Chudák Edgar Allan Poe. Jestli viděl tenhle brak ze spisovatelského nebe, tak z toho dodnes nemá dobré spaní. Tenhle film není ani horor, není ani zajímavý, nemá ani atmosféru a především nemá vůbec nic společného s fantastickým hororovým průkopníkem Poem. Opravdu jsem zklamán ba dokonce rozhořčen! Genialita Poa tady byla využita na 0% a toť i mé hodnocení tohoto filmu. (29.04.2010)

Krása! Roger Corman mě po House of Uher opět nadchl a řádně vyděsil. Takhle krásně děsivá atmosféra se dnes již bohužel nevidí. Vincent Price jako vždy omračuje svým výkonem. Závěr je skutečné psycho. Skutečně hrůzný film. Kam se hrabou všichni ti burýtos a snuff řezníci. Takový film neztratí (alespoň pro mě) na působivosti ani za tisíc let. (20.09.2010)

Rovnomenná poviedka Edgara Allana Poa má iba štrnásť strán a tvorcovia si z nej vzali naozaj iba tú jamu s kyvadlom. Ani to čo vymysleli, aby naplnili 80 minút filmu, nevymysleli zle. Ale ani tak, aby výsledok bez straty desiatky prežil toľké roky. Prehrávajúci Price, zapavučinovaný zámok, ale na druhej strane gotika vo všetkom naokolo, aj aké také napätie, takže tie pôvodne pridelené tri hviezdičky sú akurát. Žiaden hororový kult, ani žiaden nepodarok. Len priemer, ktorý už chytil šesťdesiatročnú patinu. (06.09.2020)

Starobylý hrad s mlhou přede dveřmi, truchlící muž a jeho půvabná sestra, nečekaná návštěva se domáhá vstupu a má tolik otázek.. Knihu jsem nečetla, takže jsem odvyprávěný příběh přijala tak, jak mi ho tvůrci naservírovali.. Atmosféra snímku se mi zamlouvala, temná zákoutí, hrobka, spousta pavučin, tajná chodba a postupné odkrývání nevyjasněného úmrtí mladé ženy.. Posledních cca 15 minut je mrazivých, zejména samotný závěr, ty vyděšené oči, ty oči.. (28.12.2021)

Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)