Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Paní Marchová má čtyři dcery – Meg, Jo, Beth a Amy. Otec musel odejít do války a už před jeho odchodem postihla rodinu chudoba, ale ženy to bez peněz a bez otce zvládají celkem dobře. Jo je nadaná spisovatelka, Meg má velké srdce a hledá si muže, Beth hraje na piano a Amy je teprve malá holka, která se chce jednoho dne provdat za bohatého muže. Matka se snaží svoje dcery naučit, že je ze všeho nejdůležitější dobrý charakter a že ženy mají stejná práva jako muži, ale to je v 19. století nemyslitelné. Do vedlejšího domu se ke svému dědečkovi nastěhoval mladík jménem Laurie, který se s dívkami spřátelil. Laurie a Jo jsou nerozlučná dvojka. Laurie má svého vlastního učitele a pan Brooke má slabost pro Meg, která jeho city opětuje. Laurie se pro dívky stal jejich starším bratrem. Mezi sestrami občas panují neshody, jednoho dne nemůže Amy odpustit Jo, že šla s Lauriem do divadla a vzala s sebou pouze Meg, takže jí spálila její rukopis. Tato hádka ale skončí, když se Amy proboří tenkým ledem na rybníku a skoro se utopí. Když jednoho dne dorazí do domu telegram, že byl pan March zraněn a že leží v nemocnici, odjíždí paní Marchová do Washingtonu za svým mužem a pan Brooke jí dělá společnost. Meg se musí postarat o domácnost a o sestry. Beth dostala na starost péči o německou rodinu, které pomáhala její matka, jenže Beth u rodiny chytí spálu a skoro zemře. Beth zachrání život až příjezd její matky, ale ani tak už Beth nikdy není tak silná jako před onemocněním. K prvním Vánocům po nemoci dostane Beth od Laurieho a jeho dědečka piano, které jí zvedne náladu. Toho večera se dokonce vrátí domů i otec, kterého přivezl domů pan Brooke, který toho večera požádal Meg o ruku a ona se rozhodla nabídku přijmout. Svatba se konala za čtyři roky a Laurie na ni požádal o ruku Jo, ale ta ho odmítla. Laurie odjíždí se zlomeným srdcem pryč a Jo se rozhodne přestěhovat do New Yorku. Amy mezitím vyrostla v nadějnou umělkyni, a proto ji bohatá teta bere s sebou na cestu do Evropy, kde se Amy bude věnovat i studiu umění. Jo se snaží v New Yorku prorazit jako spisovatelka, ale je to těžké. Jo se při svém pobytu v New Yorku seznámí s Friedrichem, který je profesorem filosofie. Dvojice se do sebe zamiluje a Friedrich se snaží Jo pomoci stát se skvělou spisovatelkou, ale ona jeho kritiku snáší velmi špatně. Toho dne, kdy Friedrich není spokojený s jejím prvním románem, se Jo dozví, že se Beth přitížilo, takže Jo odjíždí domů... (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (178)

Machrovic 

všechny recenze uživatele

Strašlivý slaďák na který se dá dívat, protože se dá na ně dívat. // SPOILEROIDNÍ "HLÁŠKY", KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Pláčeš kvůli tátovi? - Ne kvůli vlasům! // Teto vypadáte skvěle! - O vás to (bohužel) říct nemůžu. // Snoubenci? - Ještě ne! // Johne, máš dceru ... a syna. // Hano, chtějí vydat moji knihu. - Bože chraň! // Nemám co bych ti dal. Mé ruce jsou prázdné. - Ne teď už nejsou. ()

Hal_Moore 

všechny recenze uživatele

-Miluješ Laurieho více než miluješ mě? -Nebuď blázen, nikdy bych nemohla někoho milovat více než miluji mé sestry. Silné a až austenovsky romantické drama z Nové Anglie století devatenáctého, kdy zuřila občanská válka, ženy neměly společenské postavení a uvedení do společnosti znamenalo pro dívky téměř jedinou záruku bezstarostné budoucnosti. V této době se v ne příliš jednoduchých situacích vyskytují sestry Marchovy, každá si projde těžkým obdobím a každá z něj vyjde s jiným rozuzlením. Neubránil jsem se ani dojemným chvílím, ani těm veselým. S představitelkami jsem se smál ale bohužel jsem s nimi neplakal (což je nejspíše jediný zápor Malých žen). Je trošku smutné, že krom Winony "Keiry" Ryder si mě nejvíce získal Gabriel Byrne, který je na očích pouhých deset minut. Mohl to být nevšední zážitek, takhle je to "jen" silná podívaná. ()

Reklama

Asmodin 

všechny recenze uživatele

Krásné prostředí, krásná doba... to všechno zobrazuje tento film. Příběh nebyl bůhvíjak silný, ale dokázal mě zabavit svým osobitým přístupem. Soundtracku byste si ani nevšimli. W. Ryder, K. Dunst, S. Sarandon a G. Byrne... byli zkrátka skvělí, od nich jsem nic jiného nečekala, ale kdo mě mile překvapil byl Ch. Bale. Konečně měl roli, která mu padla. :o) ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Román Louise May Alcottové Malé ženy se dočkal mnoha filmových adaptací. Tou poslední se naposledy stali velmi fajn Malé ženy v režii Grety Gerwig a není se čemu divit, že adaptace této knihy nadále vznikají. Kniha Alcottové je totiž do jisté míry příběhem o síle žen a i proto bude v následujících letech nadále velmi aktuální i přesto, že se kniha samotná odehrává během Občanské války. Posledním filmovým zpracováním před verzí Grety Gerwig byla nicméně verze z roku 1994, kterou režírovala Gillian Armstrong. Šlo o jeden z prvních filmů tehdy mladičké Kirsten Dunst, první celovečerní film herečky Claire Danes a objevili se tu také mladá Winona Ryder, mladý Christian Bale nebo Susan Sarandon, přičemž dodnes je tahle adaptace dodnes široce brána jako nejlepší adaptace knihy Alcottové. To se poté pochopitelně lépe říká člověku, který měl s knižní předlohou kontakt. Za mě osobně ale musím říct, že verze z roku 2019 nad touto jasně vyhrává. To ale neznamená, že by byli Malé ženy z roku 1994 špatným filmem. Jako v případě většiny knižních předloh, které se dočkávají většího poctu adaptací je velmi zajímavé jednotlivé verze porovnávat. Gerwig v roce 2019 natočila Mladé ženy víceméně moderním stylem a i proto je adaptace z roku 2019 do jisté míry divácky vděčnější. Zpracování Armstrong je přece jen tak trochu usedlejší. Armstrong měla štěstí na casting, kdy jsou všichni herci opravdu velmi fajn a předvádí velmi dobré výkony. Především Winona Ryder je jako Jo opravdu dobrá (a právem za tento výkon získala nominaci na Oscara), Claire Danes se ve své první roli převedla ve velmi dobré formě a Christian Bale už měl tehdy našlápnuto k tomu, aby se stal jedním z nejlepších herců současnosti. V bravurním castingu tohoto filmu tkví do velké míry jeho síla. Řemeslně ten film není vůbec špatný. Kamera Geoffreyho Simpsona je pěkná, dobová výprava dost slušná a to samé se týká i kostýmů. Jen ze strany režisérky neočekávejte kdovíjak výjimečnou režii, spíše skutečně jen řemeslně slušnou podívanou, které chybí něco trochu výjimečného. Armstrong nemá problém vézt herce, chyběl mi ale nějaký výrazný tvůrčí vklad. Film se zároveň tak trochu vleče. Je zvláštní, že i když jsou tyto Malé ženy (přibližně 110 minut) kratší než Malé ženy z roku 2019 (přibližně 140 minut), Malé ženy z roku 2019 tempově odsýpají o poznání lépe. Po vzoru knihy se film drží chronologického vyprávění, přičemž pouze verze z roku 2019 přeskakuje mezi mládím a dospělostí a některé emocionální momenty díky tomu mají větší váhu. Snaha o funkční emocionální momenty téhle verzi zas tak moc dobře nejde. A je to škoda, protože tam potenciál v tom ty divácké emoce probudit opravdu je. Malé ženy jsou totiž především příběhem o pěti ženách (čtyři dcery+ jejich matka), které mezi sebou mají pouto a společně si vypomáhají v těch nejhorších situacích. Gerwig se Malých ženách v roce 2019 výtečně podařilo tyhle emoce prodat a její Malé ženy jsou v mnoha momentech vyloženým dojákem. Těmto Malým ženám se to úplně nedaří i přes ty dobrý výkony a i přesto, že soundtrack Thomase Newmana klasicky svádí k emocionálním výjevům ještě o poznání víc, v případě těchto Malých žen i Newmanova hudba k tomu totálnímu emocionálnímu tahu na branku nepomáhá. Ve výsledku tak Malé ženy od Armstrong zůstávají ´´ pouze´´ velmi slušným řemeslem, kde herci hrají opravdu dobře, hezky se na to kouká a všichni odvedli slušnou práci. Jen tomu chybí něco výjimečného, emocionálně to nefunguje tak, jak by mohlo a skutečně se to vleče. Těžko soudit, jak dobře Robin Sciword scénář adaptovala, i přes nechuť to pořád jen srovnávat s novou adaptací se ale musí nechat, že scénář Grety Gerwig fungoval o poznání líp. I kdybych ignoroval Malé ženy z roku 2019, Malé ženy z roku 1994 zůstanou pouze slušným řemeslem, kde přece jen chybí něco navíc. Řemeslná stránka zcela převyšuje formu obsahovou, přesto ovšem oceňuji, že Armstrong skutečně natočila film, který ono poselství o síle pouta mezi několika ženy prodává dost fajn. Pořád je to jen velmi slušný film, něco mi ale říká, že to šlo určitě udělat i hůř....... () (méně) (více)

VanTom 

všechny recenze uživatele

Kostýmní ženské melodrama (nebo spíš vyložená romance) hodně staví na pevném poutu čtyř vdavekchtivých, rozdílně emancipovaných sester. Jejich rozpustilé dětinské, resp. pubertální hraní a hledání výhodné partie působilo strojeně archaicky (byť možná záměrně blízko tehdejším způsobům), silnější v korzetu mi přišly jejich dospělejší, usazenější já, kdy už nejen ony, ale i režisérka trošku věděly, jak s city cíleněji a uvážlivěji nakládat. ()

Galerie (48)

Zajímavosti (12)

  • Louisa May Alcott psala Malé ženy (Little Women, 1868) na pokračování, následovaly Dobré manželky (Good Wives, 1869), Malí muži (Little Men, 1871) a Veľkí muži (Jo's Boys, 1886). Poslední díl u nás vyšel pouze ve slovenském překladu. (NinadeL)
  • Na konci titulků je film věnován dvěma osobám, z nichž jednou je Polly Klaasová, dvanáctiletá dívka, která byla v roce 1993 unesena ze svého domova v Petalumě v Kalifornii a později nalezena zavražděná. Winona Ryder strávila většinu svého dětství právě v Petalumě a potom se také zůčastnila mediální kampaně za bezpečný návrat dívky. (Morien)

Související novinky

Tvůrci Lady Bird se vrací

Tvůrci Lady Bird se vrací

01.07.2018

Tvůrčí trojice zpoza loňského úspěšného snímku Lady Bird, režisérka Greta Gerwig a hvězdy Saoirse Ronan (Brooklyn) a Timothée Chalamet (Dej mi své jméno), se znovu sejdou v nové adaptaci knihy Malé… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno