Předčasný pohřeb

V roku 1962 natočil americký režisér a scenárista Roger Corman svoj v poradí tretí film, pri ktorom sa nechal voľne inšpirovať literárnou predlohou spisovateľa Edgara Allana Poea. Jedná sa o poviedku "Predčasný pohreb" (The Premature Burial), ktorá vyšla v roku 1844. Roger Corman ju spracoval do podoby rovnomenného osemdesiat minútového gotického horroru. Výborne v ňom zachytil paranoidný strach hlavného hrdinu z dedičnej choroby a možnosti pochovania zaživa. Má to skvelú temnú atmosféru. Hustá, plazivá hmla, nočné búrky, starý cintorín, hrobka, uschnuté stromy, starobylé sídlo uprostred močiarov. To všetko majstrovsky podfarbené pochmúrnou hudbou Rolanda Steina. Parádna gotická filmová klasika. **** (25.06.2023)

V Cormanově třetí poeovce Vincenta Price zastoupil Ray Milland, protože film původně vznikal mimo tradiční spojení s American International Pictures a Price byl u nich smluvně vázaný. Nicméně jinak tu máme všechny obvyklé ingredience a schémata jako cizí příchozí osobu nevítanou v pochmurném sídle, malování zneklidňujících expresivních obrazů či morbidní fascinaci smrtí. Motiv pohřbení zaživa je tentokrát roztažený na ústřední téma a kolem něj je vystavěno obvyklé vyprávění o nepěkných rodinných vztazích, kletbě minulosti a děsivě groteskním trestu ze záhrobí. Osobitost vůči ostatním poeovkám snímek získává díky studiovým exteriérům močálů s tunou umělé mlhy a především skrze famózní etudu na téma receptář prima morbidních nápadů. Pasáž, kde se hrdina chlubí svou soukromou hrobkou se sto a jednou možností úniku v případě pohřbení zaživa, přináší jeden z nejbizarnějších obrazů vyšinutého kutilství a chalupářství. (26.06.2016)

Ako všetky najznámejšie Cormanové horrorové "béčka" ( Jama a kyvadlo, Zánik domu Usherov, Havran či Maska červenej smrti ) aj tento je pôsobivou štúdiovou nahrávkou, kde sa hraje so sýtou farbou, snovými prelínačkami a skoro rovnakým prostredím. Všetky však majú svoje neopakovateľné čaro. A už im nesvedčí ani to označenie "béčkový horror "... (21.09.2008)

Proč jen já jsem ty Cormanovy filmy, kterých pěknou řádku mám doma, pořád odkládal na později? Možná proto, že mám z tvorby E. A. Poea dost rozporuplné a smíšené pocity? Nevím, každopádně Předčasný pohřeb mě velice mile překvapil. Tísnivá atmosféra, ohledně Carrellovy paranoidní fóbie z pohřbení zaživa doslova nakažlivá, zcela nestupidní dialogy (to už začíná být v hororech pomalu vzácnost), perfektní kulisy (tzv. studiové filmy mám hrozně rád) a parádní děsivý příběh, dobře gradovaný a vystupňovaný. Skvělá záležitost. Zítra jdu do Zániku domu Usherů.... (17.07.2009)

Stihomam z možných následků rodového prokletí - katalepsie - nutí Raye Millanda myslet už v nejlepších letech na poslední věci člověka a zřídit si útulnou hrobku se zásobami jídla, nouzovým zvonkem, nářadím potřebným k úniku z rakve a jedem pro případ nečekaných komplikací. Kdyby Roger Corman začal vyprávět až odsud; kdyby měl smysl pro obrazovou zkratku a pro černý humor; kdyby nedělal z dobré poloviny filmu ubulené konverzační melodrama, kde nutí postavy desetkrát opakovat už známé informace, mohla z toho být pětihvězdičková krásně obskurní záležitost a ve spojení s jinou třičtvrtěhodinovou by určitě vydala na skvělý film. Ale kdepak. Corman otálí. Po působivé titulkové scéně nás provází nádhernými interiéry i kašírovanými exteriéry, které jsou ve všech jeho poeovských filmech víceméně totožné, ale tak nádherné, že bych se do nich okamžitě přestěhoval. :-) Jenže ani doprovod zlověstných žesťů a iritujícího pinkání na xylofon nezakryje fakt, že kromě tlachání už tato část filmu nic nenabízí. Corman přešlapuje na prahu a holedbavě žvaní o tom, co nás mohlo a mělo překvapit až uvnitř. Druhá půle už je sice dějovější, ale přichází s křížkem po funuse. Narozdíl od ostatních nevidím nejmenší problém v nahrazení Vincenta Price Rayem Millandem. Není jeho chybou, že je nucen hrát skoro v každé scéně totéž, ani to, že mu scénář neposkytne vždycky dost věrohodný impuls k teatrálním náladovým zkratům. Vzhledem k tomu, že zbývající obsazení je opět mimořádně nepovedené, k Millandovi jsem se naopak upnul jako k jedinému opěrnému pilíři filmu. Především on přispěl k tomu, že to nakonec nevidím tak černě. 60% (25.06.2010)