Old Boy

Pro me v soucasnoti vrchol asijske kinematografie. Intenzitou nekterych scen a reziserskou zrucnosti se da prirovnat snad jen k Ichimu. Skvele propracovany dej (o kterem nereknu ani slovo) a vyborni herci snad ve vsech rolich delaji z tohohle jihokorejskeho kousku opravdovy skvost. Je az smutne, jak v porovnani s timhle vypada americka produkce nudne a rutinne. (08.10.2004)

Tohle je skvělý, ale bacha abyste neočekávali moc, protože si myslím, že Old Boy je malinko přehodnocován, zvláště řeči o nějaké "pointě" (závěr je IHMO malinko blbost, ale ... ?) ... Ale i tak se dočkáte skvěle odehraného a krásně natočeného snímku, takže vřele doporučuji. A samozřejmě stojí za shlédnutí i vícero Parkových děl ! (14.06.2005)

Pomsta může mít mnoho podob. Může být chladnokrevná, sadistická, bestiální, chaotická i systematická. Pro jihokorejského režiséra Parka Chan-wooka je především problematická a to na všech možných úrovních od samotného provedení, přes morální aspekty, až po požitek z jejího vykonání. Strhující hyperstylizovanou formou mapuje hrdinovu krvavou odyseu za odhalením smyslu a organizátora jeho dlouholetého uvěznění. V důmyslně konstruovaném příběhu je divák ve stejné pozici jako tragický hrdina, kterému jeho protivník neustále hatí představy o průběhu a dalším vývoji jeho odplaty. Svého času se hodně vyzdvihovaly extrémní výjevy, ale už se zapomíná, že "Oldboy" bravurně kombinuje exces, vypjaté emoce, coolness, patos, drásavou katarzi i humornou nadsázku, přičemž zde všechny tyto roviny skvěle fungují. Park navíc ve svém scénáři jde mnohem hlouběji a pomsta se stává jen McGuffinem v drásavém pojednání o hněvu a jeho schopnosti zaslepovat, o toxické povaze chvástavého chlapáctví, ale také o bolestivé cestě k prozření. Prozření zde má význam jednak překročení egocentrického pohledu a nahlédnutí toho, co člověk spáchal druhým, ale také naprosto zničujícího dopadu, který to má na vlastní svědomí i osobní štěstí, které je následně možné pouze v zapomnění. ____ "Oldboy" byl první spoluprací Parka s jeho následně dvorním kameramanem Jungem Jung-hoonem a právě jejich symbiotická ambicióznost projevující se v nehorázných kamerových kompozicích a inscenačních výzvách posunula film, Parkovu filmografii i mezinárodní kinematografii na novou úroveň. Ostatně není náhodou, že si Junga o mnoho let později vybral Edgar Wright na natáčení "Poslední noci v Soho" s jejími neuvěřitelnými kamerovými jízdami, kde se bez užití digitálních efektů, čistě díky choreografii herců a pohybu kamery v jednom záběru střídají dvě verze jedné postavy. (20.08.2022)

Směj se a celý svět se bude smát s tebou. Plakej a budeš plakat sám…. Divný příběh odehrávající se ve špinavém, nevábném prostředí s podivnými lidmi, tvářící se, že vydává nějakou zvláštní poetiku. Jako by se nám snažil ,,podpráhově“ vnutit otázku, zda člověk může v realitě použít to, na co se 15 let připravoval. A tak jen zírám a čekám, jestli občasná (ale dobrá) akce bude mít nějakou smysluplnou pointu. A až díky ní, dostává tento zvláštní film sílu, která mne sice emočně nevyčerpává, ale donutí mne napsat, že ačkoliv je to kravina, tak skvěle zahraná a sugestivní. Jen nevím, jestli horší 4* a to co jsem napsal, dokáží dát odpovědět na to, jestli Dae-su hledal pomstu nebo pravdu, nebo alespoň na takovou trivialitu, jestli má smysl TO vidět. PŘÍBĚH**** HUMOR 0 AKCE*** NAPĚTÍ **** (25.01.2009)

Byť zavretý v jednej izbe pätnásť rokov (!) bez zjavného dôvodu, uff, behá z toho mráz po chrbte. Čo tá chobotnička? Mravec v metre? Kladivo? Otázkou je, na čo je komu dobré také komplikované vysvetlenie toho všetkého, ale napriek tomu, že sa mi nepáči, akým spôsobom (plným úmyselného zatajovania a prízemného šokovania) Chan-wook Park rozpráva, musím uznať, že to celé do seba niečo má. Môj obľúbený film to ale rozhodne nie je. (21.01.2007)