Aienji

Další z řady dojemných, okouzlujících romancí, natočená v nenapodobytelném stylu, jak to dokáží jen Jihokorejci. Tentokrát ale mě mnohem více než milostný příběh ústřední dvojice upoutal nádherný vztah mezi matkou a dcerou. Byl tak vrchovatě naplněn láskou, přátelstvím, štěstím a hlavně humorem, kterým obě statečně bojovaly s nepřízní osudu. Některé scény působily svým vtipem opravdu jako osvěžující odlehčení a u mě to vytáhly na plné hodnocení. (13.04.2010)

Keby som to mal za pár a strihám meter a niekto mi číta o miestach, kde som chcel ísť sa podívať a skrz smrteľnú nemoc nemôžem, tak sa normálne z tej komy preberiem a vypnem si sám mašinku na dýchanie. I napriek tomu, že som predpokladal ( oh, aký som neuveriteľne namakaný ) dlhý a mokrý koniec, obdivujem makačov z Korei a hnedˇ zajtra, po rannej, valím na prechádzku pred ZSku . (27.01.2011)

Pro mě osobně zjištění, že německá romantická televizní tvorba a korejské slzopudné pásovky mají více společných znaků, než bych čekal. Rytmicky rozplizlá podívaná, která obsahuje přehršel retardačních momentů a její největší slabinou jsou rutinní žánrové kejkle bez výraznějšího formálního přikrášlení. Ještě štěstí, že je to celé tak příjemně civilní, protože v opačném případě by se na to dalo koukat jen stěží. Tenhle snímek od průměru nezachrání ani padající deštníky a roztomilé želvičky. (11.11.2006)

Taka komornejsia verzia neopakovatelneho A moment to remember. Nie tak "velke", nie tak zdrvujuce, nie tak nekonecne smutne ......a predsa skoro rovnako nadherne. Akoby sa ten pribeh odohral niekde poblizku v mojom susedstve, akoby som niektore postavy sam poznal. A uplne najsmutnejsou filmovou postavou pre mna navzdy zostane chlapik, ktory kazdy den stoji na prechode pre chodcov, smeruje premavku a dava pozor, aby sa nikomu nic nestalo. A ked niekedy prsi, po licach sa mu spolu s dazdovymi kvapkami leju slzy....(9/10) (13.10.2007)

Budu vám vyprávět příběh o muži jménem Ki-Su. Když chodil na vysokou školu, šíleně se zamiloval do jedné dívky a každý den ji čekával před školou. Pak ale jednoho deštivého dne, když na ni Ki-Su čekal, ji srazilo při přecházení silnice auto a ona zemřela. Od té doby stává Ki-Su s vlaječkami před školou a řídí dopravu a když se rozprší, tak pláče. Kvůli tomuhle filmu jsem si zase připoměl, jak moc svoji přítelkyni miluju... (30.09.2007)