Janghwa, hongryeon

Tak takhle. Já už jsem nějaký korejský filmy viděl. Tím pádem jsem nečekal, že by to bylo normální, nebo že bych byl schopen rozeznávat postavy podle obličejů, natož jmen (Sujú? Sunmá? Kun-yeon?). Já u těch hereček vlastně nejen nejsem schopnej odhadnout, kolik jim je (rozsah "někde mezi 15 a 45"), ale ani jestli jsou hezký, ošklivý nebo průměrný. Tady to je ještě vylepšený tím, že je totálně nejasný, jestli se ty věci na plátně doopravdy dějou, nebo jestli se někomu zdají. K tomu navíc není zjevný komu. No a do tohohle bordelu režisér nechává každěj záběr na tapetu nebo kohoutek od vany aspoň minutu a půl. Což je poprvé i podruhý docela napínavý, ale pak už mě to dost sralo. V podstatě jsem to dokoukával hlavně proto, abych aspoň trochu pochopil, o čem to teda bylo. A i na to jsem si musel ten konec pustit dvakrát a přečíst si na intermetu vysvětlení. Upřímně nemůžu říct, že by to byl špatnej film, jenom byl divnej jinak, než jsem zvyklej. (07.07.2020)

Příběh dvou sester a její macechy aneb pohádka pro odrostlejší masochisty, kteří se rádi nechávají strašit vrávorajícími Asiatkami s dlouhými černými vlasy. Děj je zasazen do velkého domu plného prázdných místností a dlouhých chodeb, jako dělaných pro nervydrásající kamerové jízdy á la Osvícení. Hororové sekvence jsou (bohudík) dávkovány s mírou, zato málokterá z nich se v mém případě minula účinkem. Když to už už vypadalo na další šmátrající pazouru neznámého majitele, tak nic… a vteřinu na to: BAF! Následovalo instinktivní ucuknutí, několikasekundový třas po celém těle a záplava nadávek. Strašit v té Asii fakt umí, to jo. Větší prostor než v tuctových evropských a amerických hororech věnoval Ji-woon Kim (nemyslete si, ta jména kopíruji z ČSFD :) několikavrstvému příběhu s metafyzickým přesahem a postupnému odkrývání tragédií minulosti. Během poslední dvacetiminutovky se rodinní kostlivci doslova sypou ze skříní. Závěrečné rozuzlení někoho naštve, někoho nadchne – no, řekněme, že není z nejhorších, zároveň ani z nejoriginálnějších a k poměrně jednoduché pravdě (někdy věříme tomu, čemu věřit chceme) se dobírá zbytečně složitým způsobem. 75% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, kitano, Triple H, Radiq (21.12.2007)

Asijský duchařiny bývaj většinou zárukou kvalitního strachu, ale tady je to spíš nuda a to zejména kvůli hodně překombinovanýmu příběhu snažící se o nečekanou pointu(podařilo se) a taky dost přestřelený délce, která následně způsobí spoustu zbytečných prostojů a ubývaní slušný hororový atmosféry, kterou to v některých momentech rozhodně má, mimoto se podařily asi jen 2-3 pěkný hororový scény, ale to je na 2 hodiny vskutku hodně málo. Chtělo by to zkrátit a víc zhutnit atmosféru (15.09.2008)

Úžasně natočený mix rodinného dramatu a hororu je přesvědčivý jak v psychologickém prokreslení jednotlivých postav, tak ve strašení diváka. Velmi intenzivní zážitek, na který hned tak nezapomenete. Snad jen ten poněkud překombinovaný dvojitý konec mi úplně neseděl, ale ani to není důvod pro horší hodnocení... (07.10.2006)

Od samého počátku mě to celé enormně nebavilo. Film skoro dobrou hodinku sype jeden melodramatický záběr za druhým a absolutně nic se neděje. Snížil jsem tedy pozornost. To byla zřejmě zásadní chyba. Ve spojení s asijskými ksichty, kde jeden je stejný jako druhý, jsem se v ději absolutně ztratil. Závěr tedy proplul absolutně kolem mě. Otázky typu "Kdo, co, jak a proč?" zodpovědět rozhodně nedovedu. Pravda je, že jakousi atmosféru to mělo. Bohužel, když tomu absolutně nerozumíte, tak nevíte, čeho se vlastně máte bát, a proto se vůbec nebojíte. Lekačky jsem nezaznamenal vůbec žádné. Stopáž je těžce přemrštěná a hodinový úvod stojí za méně než hovno. Budu se muset uchýlit k poctivému odpadu, protože takovou sračku jsem opravdu nečekal. (29.07.2015)