Janghwa, hongryeon

Jeden z lepších korejských hororových dramat. Je to trošku uječená hra na psychiku, zavalená velkou hromadou emocí. Jak ale pořád říkám, Korejci mají svůj vlastní styl filmaření a ne vždy je to trefa do černého. Americkou verzi jsem viděla o dost dříve a to, že s tímto snímkem souvisí, jsem se dozvěděla malou chvíli před projekcí, takže už to pro mě nebylo tak velké překvápko. Remake byl sice jednodušší na pochopení, příběh byl celkově triviální a líp se to stravovalo, mně se ale víc líbila korejská verze. Byla to jedna velká zaplétačka a Korejci to takto dělají schválně velice rádi, viděla jsem ale docela dost jejich produkce a dlouho se mi takhle něco nelíbilo. Jediné, co mi tam vadilo, byla asi hlava rodiny. Tomu šedovlasému tatínkovi jsem nevěřila vážně ani slovo. (24.03.2013)

Jihokorejský hororový drama, který je, jak tomu často bejvá, opět o rodině. Opět o tom, že se v rodině něco stalo. Hudba, kamera, herecký výkony a velká dávka poezie. Zase plusy, který má většina jihokorejskejch filmů společnejch. Samotnej děj staví na pomalém odkrývání skutečnosti, ale dělá to tak, že nenudí. Otázka pro mě je, jestli výsledný vysvětlení děje dává dohromady uplně všechny otázky a detaily, protože podle mě tomu tak neni. Ale možná kdybych to viděl podruhý, tak bych to viděl jinak. (16.04.2010)

Zatim nic moc, nuda, ta hudba je super, první lekačka, maglajz, zmatek, nuda, ta hudba je vážně super, WTF??, druhá lekačka, ještě větší maglajz, ježiš to je brajgl, zív, díky bohu za tu skvělou kameru, vysvětlivka, druhá vysvětlivka, třetí vysvětlivka, aha hm tak to nic no, jo ono to ještě nekončí, dovysvětlivka, další vysvětlovačka?, no hurá, konec, nikdy víc. Pardon, ale kouzlo týhle splácaniny mi bohužel jaksi úplně uteklo. (24.09.2008)

Hodně divný a plíživý snímek, který se ke konci zvrhne ve zběsilé tempo zmatených obrazů, ze kterých se až motá hlava a i když jsem se v nich dokonale ztratil, tak mi po skončení filmu zůstaly v hlavě a jejich různé kombinace a srovnávání mě zabavili ještě na dlouhou chvíli, ale stejně jsem k uspokojivému výsledku nedošel. Nevím jestli jen režisér nezvládl mozaikovitou strukturu, ale i tak vytvořil zajímavý hlavolam k rozlousknutí. A když už moc nefunguje děj, tak vše vynahradí podmanivá hudba, typicky asijské hororové rekvizity a velmi dusná atmosféra, která s ejen málokomu podaří tak skvěle vykreslit. (23.09.2008)

Tretí film Ji-un Kima je mixom drámy a hororu. Teda hororu. Nájdeme tu pár naozaj lahodných lakačiek, ale celkovo je všetko neprirodzené až veľmi úzko späté s Japonskou Nenávisťou. V tomto smere sa teda nejedná o žiadne veľké prekvapenie. Výsledná pointa tiež nie je natoľko silná aby mohla skutočne zanechať ten potrebný wtf dojem - ako tomu bolo napríklad v prípade Oldboya. Film ale nenudí. Je to hlavne výraznou atmosférou, ktorá je asi najväčším kladom celého filmu. Celé to ticho a nepokojné zvuky uväznené vo veľkom dvojposchodovom dome na samote vytvárajú omnoho stiesňujúcu a strašidelnejšiu atmosféru ako duchovia. Podobných filmov existuje naozaj veľa, ale predsa len je tento niečím zvláštny. Ono aj napriek tomu, že tam nie je moc pamätných scén sa rozhodne jedná o remeselne dokonale zvládnutý film. A ono to s každého pohybu kamery a s každej jednej kompozície cítiť. Režisér sa s filmovou rečou hrá. A tým robí film o poznanie zaujímavejším. Aj keď Kima považujem za zručného filmára, žiadny s jeho filmov , ktoré som doteraz videl až teda na jeho prvotinu ma moc nenadchol. Uvidím ako si budeme rozumieť ďalej. Príbeh o dvoch sestrách je priemer, s výbornou atmosférou ale bez výraznejšej schopnosti zostať vám v pamäti. (19.05.2012)