Janghwa, hongryeon

Silné čtyři! Miluju šílené asijské filmy a tenhle je nadmíru povedený. Abych ho zhodnotil, budu teď asi muset nepatrně spoilerovat... Tedy: Zprvu zdánlivě "vlasatě - psychiatrický" film se po úvodní scéně změní v lehce psychedelické a těžce psychotické rodinné psychodrama s vlasatými i jinými horrorovými prvky, aby se po vyzrazení pointy někdy ve druhé třetině postupně pomalu normalizoval na "pouhý" rodinný thriller. Po skončení filmu mi všechny kamínky jeho dějové mozaiky zpětně krásně zapadly do sebe, ale v jeho průběhu jsem měl hlavu občas dost zamotanou (o což samozřejmě režisérovi šlo). Šílené jsou více nebo méně všechny hlavní postavy - vzteklá a nekomunikativní starší sestra, zamlklá a bezduchá mladší sestra, jejich neurotická macecha se svými změnami nálad, no a otec s výrazem vyšinutého a podivínského profesora chemie také nepůsobí normálně (a stále rozdává jakési podezřelé pilulky). Působivé, pohledné, napínavé, zajímavé... (26.10.2013)

Tak takhle. Já už jsem nějaký korejský filmy viděl. Tím pádem jsem nečekal, že by to bylo normální, nebo že bych byl schopen rozeznávat postavy podle obličejů, natož jmen (Sujú? Sunmá? Kun-yeon?). Já u těch hereček vlastně nejen nejsem schopnej odhadnout, kolik jim je (rozsah "někde mezi 15 a 45"), ale ani jestli jsou hezký, ošklivý nebo průměrný. Tady to je ještě vylepšený tím, že je totálně nejasný, jestli se ty věci na plátně doopravdy dějou, nebo jestli se někomu zdají. K tomu navíc není zjevný komu. No a do tohohle bordelu režisér nechává každěj záběr na tapetu nebo kohoutek od vany aspoň minutu a půl. Což je poprvé i podruhý docela napínavý, ale pak už mě to dost sralo. V podstatě jsem to dokoukával hlavně proto, abych aspoň trochu pochopil, o čem to teda bylo. A i na to jsem si musel ten konec pustit dvakrát a přečíst si na intermetu vysvětlení. Upřímně nemůžu říct, že by to byl špatnej film, jenom byl divnej jinak, než jsem zvyklej. (07.07.2020)

Mimoriadne kvalitný film, ktorý nie je ani tak hororom ako drámou. Extrémne pomalá expozícia je prostriedkom ako divákov učičíkať pred nástupom šialeného sledu zvratov v poslednej tretine. Práve ten potom spôsobí, že divák nevie kde je sever a musí poriadne zapojiť mozog aby film pochopil. Netrúfam si povedať že som film pochopil správne, ale dúfam že áno. ToTS je síce strašidelný a v niektorých scénach mi behali zimomriavky po chrbte, avšak až v poslednej tretine sa divák dozvie, čoho sa bál a prečo. Ďalšia výborná kórejská chuťovka 9/10. (18.11.2005)

Co začíná jako normální nudnej film skončí jako dost tuhej a mysteriozní horor. Hlavním nepřítelem je macecha, ale "sovy nejsou, čím se zdají být". Zápletka je tak zapletená, že asi budu potřebovat skouknout to ještě jednou. A vůbec se tomu nebráním, protože něco takovýho jsem už slouho nezažil. V určitejch momentech mi byly plinky maly, protože se znenadání objevila lekačka. Nebo mi chodil po zádech děda Mráz v tretrách, když bylo něco napínavého. A zvláštní poděkování patří hudbě, bez které by byl poloviční požitek. Hodně kvalitní, ale ke konci možná trochu moc překombinované jak kombinovaná strava. Přesto sen! (22.05.2007)

Zatímco u émerické Nezvané jsem všechno chápal tak u tohoto korejského díla jsem dlouho nevěděl která bije a zachraňovalo mě jen to, že jsem díky Nezvaný tušil co asi teda bude. Nakonec to nebylo. Já bych ty filmy nesrovnával každej ten příběh bere úplně jinak a oba jsou super. Korejskej Tale of two sisters sází dost na atmosféru a napětí se nám buduje po celej film až krásně graduje. Holčina co hrála Su-Mi fakt U-mi a roli jsem jí 100% věřil. Ponurý, depresivní příběh s nešťastným koncem mě opravdu potěšil a zjistil jsem že korejská variace Popelky má s Popelkou společnýho asi tolik jako Rambo s Bajajou... (05.05.2014)