Proti zdi

Tahle romantika na drsný a surový způsob mě úplně ohromila. Vlastně nejen ona i herecké výkony a jelikož si nenechám diktovat definice ženské krásy od žádných módních magazínů a sexy trendů, ohromila mě i krása herečky Sibel Kekilliy. Ve filmu se sice šoustá, chlastá, dávají rány pěstí až čadí krev, mluvi sprostě, ale přesto má v sobě film více lásky a lidskosti, než většina nasládlých love story dohramady. Neuvěřitelně krásná turecká hudba jen zůrazňuje tvrdost tohoto příběhu, vztahu dvou lidí, který nechce vaše slzy, kterému stačí jen vaše pozornost a přesto mu možná věnujete i vaše slzy. (24.09.2007)

Neřekl bych, že tenhle film nějak hluboce rozebírá rozdíly mezi západním světem a muslimským tradicionalismem. Tenhle film je spíše syrovou (ale přesto pěknou) romancí plnou překážek a právě mentalita tradiční turecké rodiny, která je diametrálně odlišná od té naši je jednou a možná největší z nich. - Samotný film obsahuje velké množství docela krutých a emočně silných scén. I proto na něj budu dlouho vzpomínat. A právě ta emoční síla snímku je důvodem, proč hodnotím, tak jak hodnotím. 85% (22.07.2012)

Film situovaný do proslulé hamburgské čtvrti St. Pauli, kde žije (podle Fatiha Akina spíš přežívá) druhá či třetí generace tureckým imigrantů, jejichž tváře se již transformují do multi-kulturní podoby. Proč si režisér vybral právě toto místo a ne třeba Instambul, který přece jen - nejspíš jen jako svou vizitku - do filmu také vsunul, je celkem zřejmé: Němcům v Německu a Turkům v Turecku by se takový příběh mohl sotva přihodit. Spíš než soucítění s protagonisty, cítím ve filmu kritiku právě tohoto multi-kulti, který mísí kultury, ale nesbližuje je. Pozn. 1: Mám rád orientální hudbu, a rámcová písnička před Hagia Sofia, "Šuk sem, buch tam, námo je to fšechno jedno", nebyla od věci. Pozn. 2: Co jsme tedy v tomto filmu viděli: několik pokusů o sebevraždu, free fuck, nezřízené chlastání piva, rvačky, chlívek z bytu, drogy bez specifikace... a lásku, která tu může být jen přechodnou raritkou, jež se rychle vzepne a když odezní, a pak zůstává uvnitř jako zdroj agrese a sebedestrukce. Přitom sázím na to, že většině diváků se film líbí proto, že si mohou s uspokojením říct: "U nás doma to tak divoký není, je to sice rutina a nuda, ale přece jen díky bohu". (23.06.2018)

Film je to sice z prostředí muslimské komunity, ale mnohem víc než o střetu s ní je podle mě o střetu člověka se sebou samým, o pocitech vykořenění a beznaděje, cestě z bludného kruhu a o hledání sebe sama. Vše pěkně surově a bez příkras. Jen mi není zcela jasné, jestli je film o překážkách, které staví do cesty společnost, nebo tento pohled účelově vkládá i tam, kde si je do cesty stavíme sami. (26.09.2005)

Dokonce i na můj vkus až moc tragický a depresivní, což je fakt co říct, jelikož se v depresivnosti vyloženě rochnim. I přes tento až moc depresivní fakt, se ve filmu najde věc, která je pro kvalitu filmu z mého úhlu pohledu daleko fatálnější (v tom negativnim slova smyslu), a to je prostě skutečnost, že jsem se za boha nedokázala soucítit s tou jejich "zamilovaností", se mnou to prostě nic neudělalo a ve finále mi bylo jedno, jestli to dopadne dobře, nebo ne. Což je prostě špatně. Škoda, takovéhle téma šlo uchopit daleko vkusněji, bez té zbytečné a přehnané depresivnosti, která ve mě vzbudila ledatak lhostejnost. (27.04.2011)