Proti zdi

Sakra, já vím, že život není lehkej, ale fakt to nejde skrze film vyjádřit i jinou cestou než takovou, po jejímž absolvování budete mít hlavu jako po víkendové pařbě? Musí hrdinové podobných filmů strašně trpět, abychom pochopili, že strašně trpí? Jsou ty maniakální hádky, podřezané žíly a rozbité obličeje nutné? A k čemu to celé je, když je výsledný efekt přesně opačný a film se tím divákovi odcizuje? __ Proti zdi mě i přes nespornou sílu zobrazovaných emocí nechalo zcela chladným. Přitom jsem se opravdu snažil pochopit chování hlavních hrdinů a i když jsem měl pocit, že mé psychické rozpoložení koresponduje s tím jejich (rezignované smíření), nefungovalo to. Možná to ani fungovat nemělo, ale k čemu by pak byl podobný film? Postavami Proti zdi jsou dva němečtí Turci a jestli bylo cílem režiséra sdělit světu, že život německých Turků stojí za starou belu a kvůli xenofobní společnosti nikdy nebude stát za nic jiného, záměr mu nevyšel. Cahit a Sibel jsou dva dobrovolní outsideři, jejichž sebedestrukční cesty životem se náhodou protnou a moc dobrého z toho nevzejde – jejich vinou. Občas jsem chápal, proč se chovají tak, jak se chovají, občas vůbec. Asi se pohybuji v jiném světě, kde někoho opravdu milovat neznamená šukat s ním. __ Fatih Akin jde ve všech ohledech až na dřeň, filmu nelze upřít syrovost, zčásti dosaženou naprostým rezignováním na vizuální poutavost. Prostředí, ve kterém se hrdinové pohybují je plné špíny, krve, zvratků – prostě bordel, který jakoby reflektoval bordel v jejich životech. Jak ale následně vyjde najevo, věci nic neznamenají, nemají žádný vliv na duševní stav věcí. S ošklivostí míst rezonuje krása Sibel Kekilli, výborné neherečky (přesněji pornoherečky), u které jsem skoro celou dobu alespoň přibližně tušil, co zrovna prožívá, proč její euforii náhle vystřídala naprostá beznaděj apod. __ Hlavním problém Proti zdi bude asi snaha obsáhnout v sobě příliš mnoho pravd. Cesta životem zkomplikovaná naší vlastní neschopností jej žít; turecké národní tradice a zvyky; touha po svobodě v opozici k lásce k rodině… a do toho komediální scény, u kterých jsem se nesmál, protože jsem byl připraven na film, při němž se smát nebudu. Teď už vůbec nevím, co si mám myslet. Sakra, ten život fakt není lehkej. 70% Zajímavé komentáře: pshimi, Paldini (19.04.2008)

Jak píše LEATHERFAC, tohle to je jeden z těch filmů, kde po pár záběrech víte, že to bude ono. Proti zdi je film neskutečně nabitý energií, atmosférou, skvělou hudbou, herci ( Sibel Kekilli - křehká i energická je prostě neodolatelná) a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Že tento film není v mojí TOP 10 je jenom kvůli tomu, že nedokážu vyřadit žádný z těch co tam jsou. Od Akina jsem jinak viděl už jenom Solino, ale i tak jsem objevil nového oblíbence a hrozně se těším na další jeho filmy. (14.03.2009)

Nemecký film je v posledných rokoch veľmi silný a často mi prináša radosť a silné filmové zážitky. Radosť z kvality filmu si užije väčšina divákov, no neviem koľkým sadne pochmúrny príbeh o dvoch samovrahoch. Turkov je v Nemecku viac než by si sami Nemci priali a tento príbeh je čisto z tejto tureckej komunity. Atmosféra filmu je dosť silná a veľmi jej pomáha hudba od Depeche mode. Akokoľvek divne to znie, skladba I Feel you výrazným spôsobom vyzdvihla samovražednú scénu s úvodu filmu. Tá istá skladba zaznie ešte raz v druhej polovici filmu a zapadla rovnako dobre. Nemá cenu dej filmu podrobnejšie rozoberať, povedzme len, že dvaja samovrahovia k sebe hľadajú cestu...Kamarátka z Istanbulu mi veľmi pripomínala Salmu Hayek. Hlavný predstaviteľ Birol Unel pôsobí veľmi presvedčivo a sympaticky a podľa vizáže by som ho na Turka nikdy netipoval. Každopádne silná a trochu depresívna love story. 80%. (05.07.2015)

Autentické. Postavám jsem rozuměl a hercům jsem to věřil. Místy ovšem doooost drsné. Jestli nesnesete scény, jak tři chlapi zkopou ženskou do krve, nebo jak totálně skalenou holku někdo vojede na zemi, tak si to nepouštějte. Ovšem musím dodat, že takovéto chuťovky tu vůbec nejsou samoúčelně, ale mají své pevné místo v ději. (27.09.2010)

Je tomu již hodně dlouho, kdy jsem naposledy hodnotila film nejvyššími body. V tomto případě tak činím, i když si svojí volbou nejsem úplně tak jistá. Jedno vím, ale určitě, snímek Proti zdi zachycuje syrový příběh, který se nesnaží žádné skutečnosti přikrášlovat. Přináší spoustu otázek a věcí k zamyšlení, což velmi oceňuji. Možná je to i tím, že autor filmu je sám synem tureckých imigrantů žijících v Německu. Zná tamní prostředí a dokázal jej věrohodně zachytit. Pokud bych měla něco ocenit, je to jednoznačně výkon hlavní herecké dvojice v podání Birola Ünela a Sibel Kekilli, který jsem naprosto věřila každé slovo, gesto... Tento snímek není bezchybný, kdo chce, důvody pro kritiku si vždycky najde, já tak ale činit nehodlám. Jedinou výtku, kterou bych zde zmínila, byly hudební předěly na břehu Istanbulu. Osobně jsem úplně nepochopila jejich účel. Proti zdi byl pro mě velmi příjemným překvapením, které bych určitě doporučila... ale určitě ne každému. (12.07.2013)