Historky hrůzy

Narozdiel od väčšiny som sa najviac bavil pri prvej poviedke, ktorá je husto atmosferickou gotickou peckou so všetkým, čo k tomu patrí. Zvyšným poviedkam chýba atmosféra a tá druhá je trochu pridlhá. A Peter Lorre je otravný. Ako fanúšik poviedky o sude Amontillada som si v tej role predstavoval niekoho pekelnejšieho. (31.12.2015)

Další exhumace Edgara Allana Poa patří k těm lepším, třebaže zpočátku to tak nevypadá. Je třeba přečkat první povídku. MORELLA je nebožka, která před čtvrt stoletím zemřela při porodu. Zpustlý vdovec Vincent Price rezignoval na život bez ní, zavřel se v nakresleném zámku a ze smrti manželky viní dceru. Ta přijíždí po 26 letech domů, vidí, že otci hráblo, naznačí, že odluka od něj neblaze poznamenala její vztah k mužům, párkrát si zařve a celá tato podezřele odbytá povídka, postavená na neobratném scénáři a hereckém ochotničení nešťastného typu "hrajeme ve škváru, ale aspoň ukážeme, jak bychom šli na Shakespeara", naštěstí skončí dřív, než člověka odradí od sledování dalších dvou. Ještěže tak. ČERNÁ KOČKA totiž reputaci filmu včas napraví. Vincent Price sice příliš neustál ani opačný extrém - šaškování, přesto je jako zhýčkaný degustátor vína přesvědčivější než v Morelle. Hlavním tahounem Černé kočky je ale Peter Lorre, zprvu bodrý opilec, který poslední zbytky rozumu před deliriem využije k překvapivě střízlivému jednání ve věci manželčiny nevěry. Škoda, že se film nezabývá zdůvodněním, proč Peter své krásné a zpočátku téměř svaté polovičce zahýbá s lahví, jinak nezbývá než povídku chválit. Jako jediná ze tří se nese v humorném duchu, ale nijak to neumenšuje zdařilou poeovskou atmosféru. PŘÍPAD MR. VALDEMARA naopak nesnese žertování - na smrt nemocný muž (opět Vincent Price) svolí stát se v hodině H pokusným králíkem pavědeckého experimentu svého hypnotizéra Basila Rathbonea. Dohoda zní tak, že bude uveden do hypnotického spánku těsně předtím, než vydechne naposled. Jak dlouho je možné udržet ho mezi životem a smrtí? A co tím vlastně hypnotizér sleduje? Po dvou povídkách, hloupé a vtipné, už jsem ani nedoufal, že třetí bude opravdu strašidelná. Ale ano, zapůsobila na mě, ačkoli po druhém zhlédnutí bych byl jistě rezervovanější. Kdybych film hodnotil na základě součtu kvality jednotlivých povídek (20%+80%+70%), vyděleného třemi, ta nejslabší a také nejkratší by výslednou hodnotu zbytečně poškodila. Celkově to tedy vidím na 70% (10.06.2010)

Když v první scéně dorazí hlavní postava skrz chuchvalce mlhy do starého hradního sídla, které se tyčí na skále nad mořem, a v jeho útrobách narazí na excentrického Vincenta Price, otevřel jsem šampaňské a zajásal nad tou nevídanou originalitou. Jako opravdu, Cormanovsko-Poeovská spolupráce jako přes kopírák, ale zas až tak mi to nevadí, protože něco do sebe tyhle ingrediance mají. Škoda, že první povídka ničím zajímavým nepřekvapí, protože atmosféricky se jedná o vysoký nadstandard. Druhá povídka je pak taková mírně černohumorná, ne příliš hororová, ale stoprocentně zábavná. Třetí povídka přes noc vyšuměla. 7/10 Horror movie of the Year (08.05.2011)

První povídka je slabá, dívka, která se po 26 letech vrací k svému otci. Ponurý zámek a Vincent Price, ale nic víc. *** To druhá povídka je jasně nejlepší. Peter Lorre zde hraje alkoholika, jemuž díky jedné ochutnávce vína začal chodit za manželkou Vincent Price. Lorre je zde skutečně kouzelný a exceluje. Jasných a neoddiskutovatelných ***** Poslední povídka je tak někde uprostřed. O muži, který se nechá zhypnotizovat "v okamžiku smrti". Solidní **** (20.08.2009)

Tři poeovské povídky jejichž hlavní role ztvárnil Vincent Price, režíroval Roger Corman. V první se dcera po letech navrací ke svému otci, který ji obviňuje ze smrti její matky, ve druhé se opilec v podání Petera Lorrea rozhodne pomstít za nevěru své ženy velmi krutým způsobem (Pro lásku boží, Montresore!) a ve třetí se starý, umírající muž chytne do pasti mezi životem a smrtí, když ho zákeřný hypnotizér uvede do spánku, aby si mohl přivlastnit jeho manželku. Film rychle utíká, jelikož příběhy jsou velmi zkratkovité, nezabývají se žádnými dlouhými popisy. Jsou tu špatné triky, křiklavé „dobové“ kostýmy, ale hlavně – skvělé herecké výkony. Za povšimnutí stojí jistě Peter Lorre, ovšem můj hlavní obdiv vzdávám Vincentu Priceovi. Jeho takřka „shakespearovské“ hraní dělá z Cormanových béček naprosto neopakovatelné filmové zážitky. Každý jeho pohled, každé slovo má cenu zlata. (08.12.2006)