Historky hrůzy

Herci opravdu skvělí - Vincent Price je bez debat. Hlavně to, jakým způsobem dokáže vytřeštit oči:-) opilec Peter Lorre a hypnotizér Basil Rathbone rovněž září. První povídka je docela o ničem. Je tam docela hodně podobností s Cormanovým dalším filmem Ligeina hrobka. Druhá povídka Černá kočka je crossoverem stejnojmenné klasiky a další z Poeových povídek - Sud vína Amontilladského. Tento příběh je hodně vtipný a z trojlístku nejlepší. Poslední příběh je také dobrý. Děj všech tří byl docela předvídatelný, ale ten poslední nejméně :-) (27.10.2008)

Narozdiel od väčšiny som sa najviac bavil pri prvej poviedke, ktorá je husto atmosferickou gotickou peckou so všetkým, čo k tomu patrí. Zvyšným poviedkam chýba atmosféra a tá druhá je trochu pridlhá. A Peter Lorre je otravný. Ako fanúšik poviedky o sude Amontillada som si v tej role predstavoval niekoho pekelnejšieho. (31.12.2015)

Potrháte se leda smíchy. Hned v úvodu animovaný dům nad vlnami v neckách, umělé pavučiny, super nasvětlený dům a balsamifikovaná mrtvolka paní, co neumřela při porodu. Třikrát Vincent Price a třikrát ubohost, kterou nezachrání ani dabing Petra Štěpánka. Druhá povídka je jak jak Barnabáš trochu přebral (Jiří Bruder) a pak si hrál na pana Rutharda z Kutné Hory (vygooglete si to), třetí povídka je o chlípníkovi, co neváhá využít hypnózy, aby si zatrtkal s budoucí vdovou. Atmosféra nula, rekvizita nula, nápad 20 %. Peter Lorre měl fakt super oči. (02.01.2018)

Nejsem Poeovec. Nezatracuji ho, uznávám jeho přínos žánru, ale zrovna dvakrát mě nebere a abych pravdu řekl, mnohé filmové adaptace mě baví mnohem více než jeho dílo samotné. A v případě tohohle filmu je to tak na půl. Výprava, masky, triky a samozřejmě Vincent Price jsou parádní. První povídka trošku vyšumí do prázdna, ve druhé povídce mi prostě nesedělo spojení Černého kocoura a Sudu vína amontiladského do jednoho příběhu. Třetí povídka z toho vychází nejlépe. Napínavá, atmosférická, horrorová. (09.11.2015)

Vyhledávám spojení Cormana s Poem a tahle třídílná povídka zaujme neotřelým stylem z kterého čerpal i Tarantino. Dle mého gusta, byla první ponurá povídka Morella nejpovedenější. Price protentokrát v nezvykle odměřené roli vypitého a ztroskotaného vdovce v županu bloumajíc v spleti pavučin ve svém potemnělém zámku. ¨Dech kosmického větru se mi slévá v jediný zvuk a mořský příboj šeptá na věky - MORELLA.¨ Druhá povídka Černá kočka stojí na komikovi Lorreovi, který hraje morálně odpadlého pijuse a žebráckého znalce vína, jehož mladá pseudomanželka jéj podvede s ovíněným Pricem. Tragikomická pointa a hitchcockovské rozuzlení je obnaženo až v závěru. Třetí mysteriózní povídka má něco do sebe, ale je docela nudná a nezáživná. Celkový dojem tak činí hezkých 70%. (28.10.2011)