Occhi di cristallo

Po takrka dvaceti letech giallo, ktere svou atmosferou divaka zcela pohlti. Pomerne standardni pribeh zpracovany v duchu a tradici toho nejlepsiho, co evropska kinematografie dala v sedmdesatych letech svetu. V ramci soucasne nove italske horrorove vlny jednoznacne nejlepsi kus, ktery doporucuji nejen vyznavacum vseho zluteho (vyjimecne tim nemyslim csfd bandu asiofilu). (21.07.2006)

Keby ten príbeh nebol znôškou tých najprevarenejších žánrových klišé, išlo by zrejme o najlepšie giallo všetkých čias. Nádherná pocta Argentovi s Fulcim a vlastne celým seventiesom. Puglielli zahusťuje atmosféru tak, že chvíľami sa človek cíti ako klaustrofobik spútaný zvieracou kazajkou a naprataný v nočnom stolíku kapitána ponorky. (20.01.2007)

Ano je to tak, po velice dlouhé době je na úrovni vzkříšen žánr gialla a otěže tak vytrhává Argentovi nováček na tomto poli Eros Puglielli. Začátek filmu připomene kultovní thriller Sedm, pak ale na scénu přichází giallo žánr. Režisér samozřejmě nevynechává žádné správné ingredience gialla a dočkáme se tak spousty brutálních vražd, výborné atmosféry dotvářené velice ponurou hudbou, pěkných nahých slečen či šokující pointy. U posledního jmenovaného bych se zastavil a musím konstatovat, že je spolu s některými nelogičnostmi a náhodami, bohužel nejslabším článkem filmu. Na druhou stranu však ode mě režisér získává body navíc za skvělou audio-vizuální stránkou, přičemž se mi nejvíce vryly do paměti prostřihy alá Kruh. Snímek sice nedosáhnul na metu nejvyšší, ale zůstal těsně pod ní, pěkných 4,5*. PS: Jsem zvědavý, jestli dokáže Argento svým připravovaným snímkem(Giallo 2009) vytrhnout otěže nazpět. (18.06.2009)

Zpracování sice nepochybně kvalitní, ale ta snaha jít po cestičce, vyšlapané Sedmičkou, Purpurovými řekami a jimi příbuznými moderními thrillery, je až zbytečně markantní. Závěr sice nepřekvapí, ale v době, kdy giallo už takřka vymřelo, je Eyes of Crystal sympatickou připomínkou na jeho největší slávu. (05.09.2012)

Velmi příjemné překvapení! Temný závan sedmdesátých a osmdesátých let bude jistě fajn pro giallem nepolíbené, naopak pro žánrové fanoušky by mohl být zábavný (kam se počítám). Zvrácený vrah masakruje oběti s cílem dosáhnout vyšší úrovně vědomí. Jasně, je tam pseudofilosofie, indické náboženství, okultismus a podobně, ale také jde o napínavou detektivku se slušnými hereckými výkony, výbornou kamerou a parádní hudbou. Asi nemá smysl citovat různé odkazy, ať už třeba Argentovy barvy, Fulciho oči (nejen skleněné) nebo pád z útesu, či sny, halucinace a útěky chodbami a prázdnými budovami tak, jak je známe z žánrových děl. Úvodní masakr je nekompromisně brutální. Je fakt, že otevřené gore se jaksi nedostává, ale je vyváženo atmosférou. A tak když vrah kuchá ženu, jsou vidět jen její nohy, po nichž stéká krev, a obličej s vytřeštěnýma očima zpola zakrytý rukou v kožené rukavici. Před lety by se příběh zakončil možná jinak, ale já byl tentokrát spokojen. A Jiménezová (Giuditta) je půvabná! (10.05.2020)