Ligeina hrobka

Vizuálně vynikající Corman jako obvykle, ale ten scénář, ta monotónnost děje! Ostatně, to by museli Poea hodně přepracovat, neboť většina jeho povídek po stránce děje (nemám na mysli formu) za moc nestojí. Ačkoli text na českém vydání DVD tvrdí, že jde o nejlepší Cormanovu adaptaci Poea, připadá mi právě tato zatím nejslabší. Ovšem vizuálně, kostýmově, herecky - není co vytknout... (05.05.2011)

Kulisy a atmosféra byly lepší, než příběh sám. Za celou dobu se mi nepodařilo úplně pochopit, co je vlastně ta Lingeina hrobka, jestli ta mramorová záležitost na hřbitově, nebo ten dům voskových figurín, který vybudoval její vdovec. Jak mám černé kočky ráda, tak tohle hnusné, neustále kvílející, agresivní a otravné zvíře mě, podle záměru režiséra, neskutečně sr.... iritovalo. Hon na lišku ze začátku filmu mi příjemně nostalgicky připomněl Fantomase kontra Scotland Yard. S filmovými liškami na honu to je evidentně vždycky poněkud zapeklité. (25.07.2013)

Přiznám se, že povídku jsem jako jednu z mála nečetl. Ani nevím, zda knižně v češtině vyšla, možná už hodně dávno. Kažopádně motiv zemřelé milované se objevuje i v jiných Poeových povídkách - např. Berenice. A povídka Eleonora je dosti té zfilmované podobná. Corman opět přizval uhrančivého V.Price, na kterém kvalita snímku stojí, a rozehrál zpočátku romantický (nikoliv sentimentální!) příběh, jenž se později vyznačuje režisérovým rukopisem - snové scény, černá (poeovská) kočka, chodby, sklepení, pavučiny a pro změnu egyptská božstva. Příjemně gotická atmosféra, jak to jen Corman uměl... (31.10.2010)

Slogan "cormanovka" mluví za vše. Jako synonymum se vybaví "májovka" či "verneovka", tj. díla lhostejno, zda tzv. umělecká či "lehká", zpravidla však myšlenkově (pro někoho příliš prvoplánovou formou) podnětná a čtenářsky zvláště vděčná. LIGEINA HROBKA patří mezi nejvděčnější "poeovky", jejichž specifikum spočívá v úspěšné, na receoci romantismu založené balanci mezi dobrodružným, vědeckofantastickým, detektivním a gotickým žánrem. Cormanovi se podařilo najít univerzální poetiku jedinečné filmové řeči, která plně zachovává tajemnost zpravidla mlžné krajiny, dekorativnost historistických interiérů ponapoleonského světa první poloviny předminulého století a alespoň zčásti metodu někdejšího deklarativního herectví romantismu, která postihuje se zdarem duchovní svět poeovských hrdinů. Motivy i situace se mohou různit, popsaná kostra však zůstává. Básníka HAVRANA činí i v tomto ohledu stejně nesmrtelným a klasickým jako Rogera Cormana, který Poea se zdarem proměnil v úspěšného současného filmového autora. (25.12.2010)

Pozor!!, dostal jsem chuť na komentář jak to bylo, aneb o filmu ani slovo, tak pokud to nemusíte, nečtěte, mam spíš jako "Havranův deníček" než komentář (sám takové komenty nemám rád). Inu, bylo to asi takhle. Na film jsem se velmi těšil, jelikož to byla jedna z mála Cormanových adaptací Poa, kterou jsem ještě neměl možnost vidět. Horší bylo, že projekce byla noční, v letním kině a já neměl nic teplého na sebe. V tom jsem však neviděl problém, koupil jsem lahev rumu, že si kdyžtak pro zahřátí cucnu a bude ok. Jenže se mi stala ta nepříjemná nehoda, že zima byla velká a lahev padla už před koncem filmu. Promile v krvi zanechaly stopy a já zjistil, že si druhou půlku filmu skoro nepamatuju....ale i to se nakonec vyřešilo, pač jsem si celou druhou půlku filmu nafotil na mobil a podle "screenů" a střepů v paměti si snímek poskládal dohromady a mohl s "klidným" svědomím ohodnotit (alespoň prozatimně) (FNR Písek 2009) (09.08.2009)