Naprosto osvětleno

V první řade je třeba říci, že se nejedná o žádný hollywoodský blockbuster, Elijah Wood zde totiž hraje nesmělého žida s podivným koníčkem. Jednoho dne mu umře babička a díky tomu se k němu do sbírky dostane pár nových zajímavých věcí a hlavně fotografie, která umožní rozjetí příběhu starého desítky let. Tento film se v lecčems vymyká současné filmové produkci (taky je z roku 2005, ale to zde nehraje roli), protože jaksi ironizuje standartní filmařské konvence. Hudba zde skvěle podbarvuje tradiční road-movie film, herci jsou zde hlavně k účelu posunutí děje dopředu. Hlavní roli zde tedy hraje příběh, a to už se v moc filmech dnes nevidí. (20.02.2011)

Humorný cestovný príbeh z Ukrajiny sa postupne mení na ťaživú drámu plnú tragického osudu tamojších Židov počas II. svetovej. Do toho všetkého kopec páčivých záberov ako z nejakej výstavy o super možnostiach úpravy obrazu. Takéto nadmieru ľúbivé, úmyselne plačlivé a zároveň groteskne vtipné filmy pospolu ma väčšinou skôr odpudzovali. Podobné diela dýchajú skôr atramentom či tlačiarenskou čerňou scénaristu ako autentickým zážitkom. 50% - ale len preto, že je to z mojej obľúbenej Ukrajiny a pár miestnych záberov ukazujúcich tamojšie žitie stojí za to. Napríklad tepláky ako univerzálne oblečenie na ulicu, do auta i na diskotéku (nám napríklad pani domáca v Odese vravela, že kľudne môžeme ísť do miestnej opery aj do divadla v teplákoch, že je to bežné: a naozaj). (01.04.2015)

Film, který roku 2005 s přehledem rozechvíval divácká srdce zrající pro indie dramata. Přestože jsem cítil, jak mnou Schreiber dost šikovně manipuluje a po zábavné první polovině, kdy dialogy srší humorem a nápady, posléze utne a přejde do smutné osvětlovací pasáže. Ve výsledku skutečně nepředvídatelná, ale jedinečná cesta za sebepoznáním plná skvělých herců, kterým překvapivě nevévodí Wood, ale ruská dvojice vnuk-dědeček. (17.03.2006)

Příjemně nostalgická road movie, která zprvu je úsměvná, ale ne vtipná a potom posmutnělá, ale ne smutná. Není obtížné vydedukovat, že jde o dílo debutantské, které jakoby usilovalo mít v sobě od každého něco a přitom ničeho příliš mnoho. Tato upejpavost jde ruku v ruce s vláčnějším dějem a nehybnou tváří hlavního hrdiny, jehož bych v podání Elijaha Wooda tipoval spíše na sériového vraha než na neškodného sběratele nepotřebných věcí. Záměr Schreibera mi není zcela jasný. Ukrajinu nejdříve vykresluje „po boratovsku“ jako krajinu zaostalých, masožravých tupců, aby se (v pozici scénáristy) následně začal tvářit, že jí nadevše rozumí a hluboce ji obdivuje. Líbila se mi však „slovanskost“ celého filmu, navíc natáčeného v českých luzích a hájích (Veletržní palác jako vlakové nádraží? Pravda, připomíná jej), čímž mi byl hned mnohem bližší. Naprosto osvětleno má k dobrému filmu daleko paradoxně hlavně proto, že někdo (nechci ukazovat prstem) ve svých záměrech naprosto osvětleno neměl. Kdoví, třeba tohle byla cesta, kterak si jasno udělat. Ovšem pokud ano – nechť se na mě tvůrci nezlobí – koho to zajímá? 70% Zajímavé komentáře: Faye, COLOR (01.12.2007)

Už som o tomto filme počul kadečo, tak som sa rozhodol, že sa sám o tom všetkom presvedčím... Mladý zberateľ rodinných pamiatok Jonathan sa vydáva do Ukrajiny, aby tak zistil čo najviac o svojom dedkovi a jeho živote, ktorý žil pred tým ako počas vojny ušiel do Ameriky. Prvá hodina sa javila ako dokonalá road-comedy s neuveriteľne skvelými dialógmi medzi Jonathanom, prekladateľom Alexom a jeho dedkom, ktorí spoločne putovali ukrajinským vidiekom hľadajúc tajomné miesto Tračimbrod. To ako sa Jonathan divil nad tou zaostalosťou východnej Európy, tie ich spoločné rozhovory a Alexove preklady hlášiek jeho dedka stáli naozaj zato! No po hodine dobrej zábavy a nájdení Tračimbrodu sa tento film zmenil na dosť smutný a srdcervúci príbeh. Razom bol odkrytý krutý osud toho, čo sa vlastne stalo tesne po úteku Jonathanovho dedka do USA, a veruže to bolo naozaj drsné. Film ma naozaj zaujal - skvelé splynutie žánru komédie a následnej drámy, vidiecka ukrajinská atmosféra, k tomu v pozadí melodická folková hudba. Niekoľko vecí síce nebolo úplne jasných, ale občas nie je na škodu, keď niečo zostane v neurčitej rovine úvah. (31.07.2013)